Byznys s netušenými zisky

12. 4. 2018 – Myanmar, Asie

David Hainall

Denní obraty se tu počítají v řádech tisíců až desetitisíců amerických dolarů, z nichž většina pravděpodobně končí v kapsách a na účtech bývalých i současných armádních důstojníků. Mandalajský trh s jadeitem ostře kontrastuje s chudým barmským venkovem.

Proplétáme se mezi auty, mopedy a cyklisty v zastrčené mandalayské uličce západně od řeky Iravádí nedaleko městského centra. Rozbitá ulička plná děr a výmolů s všudypřítomnou směsicí pachů, smradů a vůní se v ničem neliší od jiných podobných odlehlých městských zákoutí. Přesto je toto místo jiné. Stojíme před branou místního jadeitového trhu. Tady se totiž dělá opravdový nefalšovaný byznys s netušenými zisky.

Zaplať a uvidíš

„Cizinci – vstupní poplatek 1000 kyatů!“ hlásá cedule na vstupní bráně. Vyhnout se poplatku nelze. Platím tedy předepsané vstupné a vstupuji do rušného přítmí spleti uliček, stánků, jídelen, čajoven a kamenických dílen. „Haló, příteli!“ oslovuje mne hubený Barmánec a dodává: „Ty opravdu potřebuješ průvodce!“ S úsměvem zdvořile odmítám, ale on se zdá neodbytný: „Zaplať mi jen 10 dolarů a ukážu ti místa, kam by ses jinak nedostal nebo si kup tenhle krásný jadeit,“ ukazuje zelenavý kamínek. Podobných nabídek dostanu dnes desítky. Prodírám se mezi stánky, koukám pod ruce obchodníkům, kteří pomocí lupy a silného světla zkoumají kvalitu drahokamů různých velikostí a barev.

„A kolik stojí tenhle malý kamínek?“ ptám se jednoho z nich. Dostává se mi odzbrojující odpovědí: „Tento malý drahokam vybroušený do tvaru čočky o průměru asi 1 cm prodáváme za 80–100 dolarů. Ty větší se prodávají i 200 dolarů a víc.“

Vybroušené a vyleštěné kamínky pak zruční řemeslníci v nedaleké dílně zasadí do prstenů, náramků nebo třeba náhrdelníků. Obchodníci mají pravdu zodpovědnou práci. Rozeznat pravý jadeit není jednoduché a chyba se může nepříjemně vymstít. Padělků tu najdeme víc než dost.

Tržiště mi začíná připadat jako takové město ve městě. Je tu všechno, na co si člověk vzpomene. Ze vzdálenějších částí tržiště se ozývá randál. Na zemi se válí balvany různých velikostí i váhy. Brusky a řezačky jedou naplno a všechno řídí chlapík s pravítkem a tužkou v ruce. Chvíli si prohlíží kameny před sebou a pak za pomoci tužky a pravítka určí, kde se má kámen rozříznout.

„Tak z tohohle za chvíli bude asi náramek,“ říkám si při pohledu na dvě kružnice na ploché jadeitové desce.

Hned vedle se točí brusné kotouče, kde bez jakýchkoliv ochranných pomůcek vznikají lesklé kamínky zasazované do různých šperků.

Co je to jadeit

Jadeit je silikát ze skupiny pyroxenů. V Evropě se tento kámen stal populární díky Španělům, kteří jej nazývali „ledvinovým kamenem“. Je pravděpodobné, že právě ze španělského „piedra de ijada“ vzniklo dnešní označení jadeit. Není pochyb o tom, že Myanmar, nebo chcete-li Barma, je pro těžbu jadeitu zemí zaslíbenou. Kromě toho se tato země v jihovýchodní Asii proslavila ještě bohatými nalezišti velmi podobného a stejně žádaného nefritu.

Ne všichni, kteří se tu snaží prodat své „poklady“, u přísných obchodníků uspějí. Kritéria jsou velmi tvrdá a snaha o podvod se neodpouští. Není tedy divu, že mne každou chvíli někdo osloví s lákavou nabídkou:

„Mám tu nádherný a zaručeně pravý jadeit. Je jen pro tebe, ale pojď kousek stranou, aby nás nikdo nerušil.“ Nechci nic kupovat, ale hra na vychytralého prodejce a hloupého kupce mě baví.

Jak poznat ten opravdu zaručeně pravý?

Skutečný jadeit má celou škálu barev a odstínů. Vidět můžeme minerály bílé, šedé, zelené, modré nebo třeba i fialové. Rýpneme-li jím do kamene, má vryp bílou barvu. Minerál sám o sobě působí skelným dojmem. Průhledný ale není. Poučen domácím studiem, vytahuji z batohu svou čelovku a s výrazem velkého znalce a odborníka posvítím na kamínek. To většinou na dotěrné podvodníky stačí.

Věříte v léčivé účinky drahých kamenů? Pokud ano, tak vězte, že jadeit podle všeho podporuje léčbu infekčních onemocnění včetně žloutenky.

Návštěva trhu je opravdovým zážitkem a pokud se chystáte do Myanmaru, rozhodně bystě ji neměli vynechat. Škoda jen, že peníze vydělané prodejem se pravděpodobně nikdy nedostanou k těm nejchudším, kteří by finanční pomoc opravdu potřebovali a končí na účtech bohatých armádních důstojníků a jejich přátel s vazbou na vojenskou juntu.