MALÍŘ PRALESA
Tvrdí, že malovat v pralese je vlastně výhodnější a svobodnější, než fotit. Jeho obrázky, které bude vystavovat v brněnské Otevřené zahradě, to potvrzují.
Jak to přišlo - kdy jsi byl v nějakém pralese či džungli poprvé?
Poprvé jsem byl v Amazonii Kolem Orinoka v roce 1992 se dvěma zoology a spolužáky s univerzity a již tenkrát jsem s sebou měl malířský skicář.
A kdy naposledy?
Už to budou skoro dva měsíce, kdy jsem se vrátil z Kolumbie a Peru. S mou ženou Radanou jsme navštívili několik míst kolem Amazonky.
Jaké jsou přednosti a nedostatky malby v terénu, třeba v porovnání s fotografií?
Malba je především naprosto svébytná umělecká a dokumentační disciplína, jako třeba sochařství či fotografie a v terénu má ve srovnání s fotografií přednosti i nevýhody. Moje žena zvířata fotí, a tak dobře vím, jak je závislá na okolnostech a zcela specifickém typu setkání se zvířetem. Dlouhé hodiny i dny vysedává v krytu, pořád si stěžuje na špatné světlo, déšť a vůbec, že zvířata nespolupracují. Zvláště práce v pralese je mimořádně obtížná a stává se, že po týdnech prožitých v docela těžkých podmínkách nepřiveze ani jeden dobrý záběr. Mimochodem právě proto naprostá většina "wildlife" fofografů jezdí pouze na zaručená místa, kde je pravděpodobnost dobrého záběru vysoká, ne-li jistá... Rozepisuji se o tom jen proto, abych zdůraznil, že moje práce malíře je v tomto ohledu mnohem svobodnější. Nepotřebuji zvířata dostat do naprosto dokonalého ostrého záběru, nejsem ani příliš závislý na přírodních podmínkách, prostě mně stačí s nimi být a zapsat si je do hlavy. Nevýhody? Především zdlouhavá práce, nestálost barev, tužek atd. v extrémním horku či naopak vlhku, ale vlastně je to fajn a mně to nijak nevadí.
Můžeš přiblížit, jak vzniká takový barevný, dokonalý obrázek z pralesa vzniká? Jak dlouho ho kreslíš, doděláváš ho doma podle skicy, používáš nějaké speciální vodoodolné papíry a "malovátka"?
Především musím vystopovat zvíře, které chci malovat, což bez indiánských průvodců a jiných spolupracovníků většinou není možné. Když se to konečně zdaří, musím tam strávit několik dnů nejen kvůli malování, ale především abych ptáka, opici, či třeba jaguára dobře poznal, k čemuž mi slouží především umíněnost a dalekohled.
Abych byl konkrétní. Když jsem si již jist, že třeba určitého ptáka již znám, mohu se pustit do práce, která mi zabere asi tři až čtyři dny. Občas mi pomohou také Radaniny nevydařené záběry, třeba detail nohy nebo barva očí a tak. Dříve jsem vše dokončoval přímo na místě, dnes svou práci mnohem více přenáším také do svého studia a dokončuji až po návratu v Brně. Nicméně podmínka, že každého živočicha, kterého chci portrétovat, musím poznat "osobně", je zásadní a stále platí.
V kterou denní a roční dobu je prales pro malíře nejkrásnější?
Maluji za světla, samozřejmě. Ale prales mám nejraději ráno a večer. Na roční době moc nezáleží, i období dešťů má svoje kouzlo, ale fakt je, že v době sucha jsou díky nízkému stavu vody řeky nejkrásnější.
Kde jsou tvá oblíbená místa, kam se rád vracíš a proč? Je to stále Venezuela?
Venezuela je pro mne zemí vpravdě ikonickou a jsou tam stále naprosto panenské oblasti, které považuji snad za nejkrásnější, které jsem v Amazonii poznal. I když také v Bolívii, Ekvádoru, Brazílii i jinde mám svoje místa, kam se rád vracím. Amazonský prales jde do háje neskutečnou rychlostí a zdá se, že jsme poslední generace, která ho ještě jakžtakž může zažít, i když je to již teď docela obtížné. Ve Venezuele dosud taková místa jsou a naposled jsem tam byl v lesích pod pohořím Neblina vloni před Vánocemi, Radana na jiných místech ještě letos na jaře. Momentálně je však situace dost složitá a pokud tam nemáte spolehlivé přátele jako my, ani bych v této době cestu raději nedoporučoval.
Výstava COLORES DE LA SELVA (Barvy pralesa) malíře, ilustrátora a grafika Jana Dungela bude zahájena 19. září v Otevřené zahradě v Brně. Potrvá do 25. 11.
