Šílenosti konce roku

23. 12. 2016

Jana Patková

V letadle, v dřevěné boudě v Antarktidě, v jeskyni v Prachovských skalách nebo v cele předběžného zadržení v Indii... Zeptali jsme se našich cestovatelů, kde všude už ve svátečních dnech konce roku byli a kde by být chtěli.

"Naši" psavci, fotografové a cestovatelé, kteří spolupracují s webem cestovatelů, vytvořili docela pěknou mozaiku vánočních a novoročních příběhů. Odpovídali na dvě otázky:

1. Na jakém nejzajímavějším/nejvzdálenějším/nejlepším/nejhorším místě jsem strávil Vánoce či Silvestra?

2. Kde bych si přál slavit Vánoce či Silvestra, pokud bych nemohl nebo nechtěl být doma?

HONZA DROBNÝ z titulní fotografie (www.vzdyjecesta.cz) odpověděl:

1. Když jsem se rozhodl Vánoce a Silvestra neslavit vůbec. Nebylo to z cestovatelských důvodů, prostě takové byly okolnosti.

A protože rád dělám z nevýhody výhodu, řekl jsem si, že si to užiji - to neslavení. Že to budu mít zcela jinak než ostatní.

Navíc rád prolamuji různá tabu, i "nejde", tak mi přišlo zajímavé dobrovolně si zvolit něco, z čeho by mnozí měli deprese či zkažený konec roku - být bez Vánoc. Koneckonců je to jen datum v kalendáři a já usiluji především o to, užívat života a vážit si ho každý den, ne jen když je to "nakázané" v kalendáři.

Je to i tím, že mi vždy přijde zcela na hlavu postavené, jak do poslední chvíle se všichni málem povraždí v obchodech či v dopravě, utrácejí peníze které nemehou utrácet či si na to ještě půjčují (což jim přinese potíže) a to vše kvůli svátkům "lásky a pohody".

To samé Silvestr, kdy se všichni na povel opijí, dělají nepořádek a hluk..., nemám rád stádovost.

Tak jsem se tenkrát rozhodl, nebýt toho součástí.

Jinak se mi Vánoční svátky moc líbí, ale mám o nich možná až idylickou představu a nemusím je mít za každou cenu.

Ale abych Vás úplně "nezklamal", tak přikládám fotku třeba z posledních Vánoc, které jsem i s mým psím cestovatelem prožil na tropickém ostrově v Thajsku. Santa Claus čepička dává fotce až kýčovitost, ale koneckonců o to mi i šlo ;-)

2.

Myslím, že je víceméně úplně jedno kde, ale jde o to především jak a s kým.

Protože jsem snílek, mám i o tomto své vysněné představy (Ladův venkov či hory, krb, křupe sníh, vánoční zvyky atd.).

Ale v tuto chvíli by mi zcela stačilo, kdyby to bylo s kompletní rodinou, jejíž členové jsou všichni v pořádku a ne jak tomu bohužel je nyní.

Věřte mi, že pak ono ohrané přání "štěstí a zdraví" dostává zcela nový význam a hodnotu...

OREGONSKÉ POBŘEŽÍ - Miroslav Černý

1. Miluju české Vánoce, takže jediná výjimka, kdy jsem je neslavil doma, byla během mého ročního pobytu na západě USA v roce 1994–1995. Sváteční dny jsem tenkrát strávil na oregonském pobřeží.

2. Určitě někde v biblické oblasti, nejlépe u ohně na poušti.

MOŘSKÉ ŘASY MÍSTO SALÁTU - Mart Eslem

1. Vánoce i Silvestra vždy trávím s rodinou doma v Čechách. Pouze jednou jsem udělal výjimku a strávil Štědrý večer na základně Eco Nelson na Jižních Shetlandách v Antarktidě. V dřevěné boudě se dvěma krajany z Čech. I rybu jsme si ulovili, ale místo bramborového salátu byly mořské řasy. Klid, pohoda, ticho a hlava plná vzpomínek na rodinu u vánočního stromečku na druhém konci světa, která vůbec neví, kde táta, brácha, syn atd. v jedné osobě vůbec zrovna je...

Téhož roku při návratu z Antarktidy jsem slavil Silvestra na malé jachtě Bona Terra. Houpali jsme se na vlnách Drakeova průlivu a neměli ani rachejtle ani šampaňské. Protože nám na lodi nefungovalo ani topení, oslavili jsme nový rok teplým pivem s medem. Skvělý zážitek a Silvestr na dvakrát. Jednou v čase našich rodin v Evropě a podruhé v lokálním čase pásma okolo legendárního mysu Horn.

2) Pokud bych mohl fantazírovat, tak bych si vybral malý ostrůvek u pobřeží Nicaragui, Little Corn Island. Žádné silnice, žádná auta, elektrika pouze z generátorů nebo jako za starých časů se používají svíčky a louče. Celý ostrov se dá do hodiny přejít jak na šířku, tak na délku. Lidé se tam chovají lidsky a čas tam vůbec nic neznamená...

VTÉKAJÍCÍ LÁVA - Tomáš Míček

1. Dosud jsem měl to štěstí, že jsem vždycky strávil Vánoce v mém rodinném kruhu.

2. Pokud bych nemohl být na Vánoce doma, chtěl bych je strávit se svou ženou například na ostrově Hawaj při fotografování, jak vtéká Láva sopky Kilauea do Pacifiku - nebo při fotografování zelených mořských rostlin vznášejících se ve vlnách Tichého oceánu při pobřeží Hawaje.

VYDAL BYCH SE NA PLÁŽ - Bronislav Jaroš

Období Vánoc každoročně trávím doma a nejsem si jistý, zda bych na tom něco měnil. Je to zvláštní doba domácího klidu, kterého jindy až tolik není. Ačkoli na druhou stranu, mít pro sebe a své blízké k dispozici horskou chatu, kde sálá teplo z krbových kamen, 25. a 26. 12. pak vyrazit do okolí na běžkách, to by také nebylo k zahození. O silvestru většinou býváme s přáteli doma u někoho z nás, takže zase nic moc originálního. Nebývá to pro mě moc cestovatelské období, ostatně donedávna pro mě konec roku také znamenal učení se na univerzitní zkoušky. Na silvestra bych se ale klidně někam vydal, třeba do Sydney, grilování na pláži, ohňostroj nad Opera House, to není špatná představa.

V ZEMI DĚDA MRÁZE - Pavel Fellner

1. Před dvěma lety jsem strávil Silvestr v Ledovém hotelu ve Švédsku. Venku bylo mínus dvacet stupňů, uvnitř mínus pět. Spali jsme ve spacáku, v čepici a rukavicích na ledové posteli pokryté kožešinami. Předtím jsme řídili psí spřežení po zemi Dědy Mráze a večeřeli steaky z losa a soba. Byla to fantastická rodinná dovolená.

2. Ještě jsem nebyl na Silvestra v Rio de Janeiru, kde je největší ohňostroj na světě. Podle kolegů a klientů, kteří už tam Silvestra prožili, to byl jeden z nejlepších zážitků v životě.

JSEM STAROMÓDNÍ - Tomáš Petr

Co se týká Vánoc a Silvestra, jsem neobyčejně staromódní... Vánoce tedy trávím vždy doma, nebo u blízkých v Čechách. Silvestry bývaly kdysi velmi divoké s útržkovitými vzpomínkami. Dnes je trávím většinou na lyžích. Zajímavou silvestrovskou noc jsem kdysi strávil s kamarády v zasněžené jeskyni nad Českou Kamenicí. Asi nejhorší byl silvestr v Popradu, kde nás v 11 večer vyhodili z hospody, že zavírají, a stejně tomu bylo ve všech popradských hospodách.

KARAOKE NA FILIPÍNÁCH - Zdeněk Kukal

1. Vánoce: Na vrcholu Sněžky 2002. Pod Sněžku jsme šli na běžkách z Luční boudy, kde jsme byli ubytováni. Na Sněžce jsme se družili s Poláky, kteří přišli z druhé strany. Měnili jsme s nimi sekt za vodku, lahev za lahev, což se ukázalo velmi nebezpečným při návratu na Luční boudu. Porušili jsme snad všechna pravidla pohybu v horách – rozdělili jsme se, tempo postupu se řídilo podle nejrychlejšího, nejslabší byli setřeseni a jeden usnul (ve 3 hodiny ráno) vedle stopy. Zázrakem se nikomu nic nestalo, noc byla jasná, ale mrazivá.

Silvestr: 2003 v městečku Caraoman na stejnojmenném poloostrově na Filipínech. Cesta tam trvala z Manily dva dny, čekali jsme krásnou přírodu a velkou, divokou fiestu. První se splnilo, druhé vůbec. Kolem sedmé večer zavřeli poslední hospodu a všichni šli spát. Když jsme se posledního osamělého chodce zeptali, kde se dá slavit, vynadal nám: Co jezdíte na konec světa do téhle díry? Tady nic nebylo, není a nebude. V krámku, který právě zavíral, jsme pořídili pivo a lokální brandy, k tomu přidali rumunské víno přivezené z Česka. Ani jsme to v naší ubikaci nevypili a v deset šli spát taky. S odstupem času se takový Silvestr jeví jako originální. O to dřív jsme vstali na Nový rok, zmizeli z té díry a pluli malou lodí zpět do civilizace. Cestou jsme se nechali vyložit v zajímavé, divoce vypadající pobřežní rybářské vesničce. První běloši v té vsi po roce (prý). Když se kolem nás shromáždilo asi dvě stě vesničanů, znejistěli jsme. Ale už se nedalo nic dělat, lodička pryč. Odvedli nás do nějakého sálu, tvářili se obřadně a starosta nás košatými slovy uvítal v jejich vesnici a přál nám do Nového roku. Pak dali mikrofon mně. Čekala se reciprocita. Nenapadlo mě nic lepšího než klišovité zvolání „Zůstaňte i v tomto roce takoví, jací právě jste, bez ohledu na své okolí“. Načež pomocník starosty rituálně vytáhl z přihrádky tlustou knihu a jal se ji před námi otevírat. Asi pamětní kniha návštěvníků vesnice. Ne, byly v ní texty písniček na karaoke. Vybrali jsme Every Breath You Take od Police, hudba spustila a nám to ale vůbec nešlo. Všichni však tleskali a hýkali nadšením. Teprve později jsme zjistili, že mezi Filipínci je základním prohřeškem někomu dát najevo, že špatně zpívá karaoke – musí se prostě dělat jako že zpívá skvěle.

2. Jednou bych rád zkusil Vánoce nebo Silvestra na tradiční jadranské lodi, na ostrovech, v dobré společnosti přátel českých i chorvatských. Úplně bez turistů.

U STUDÁNKY - Libor Michalec

1. Vánoce, pokud se pamatuji, jsem vždycky strávil doma. Silvestra také, nebo u kamarádů. Zajímavou akci ale máme den před Silvestrem, který bývá takový plonkový. Chodíme pěšky k nedaleké Hraběcí studánce, kde rozděláme oheň, opečeme buřty a v kotlíku uvaříme z vody té studánky grog a zdá se nám to být lepší akce, než celý Silvestr.

2. Kdysi jsem snil, že bych se o Vánoce vypravil do místa Ježíšova narození, teď bych se spokojil se silvestrovskou projížďkou na velbloudu po poušti.

JSEM V AUSTRÁLII – Jirka Páleníček

1. Nejzajímavější svátky v české jeskyni v Prachovských skalách, nejvzdálenější na Novém Zélandu a letos v Austrálii, nejlepší s mámou a hodně příbuznými doma v šesti letech, nejhorší jako vrtný dělník na poušti v Libyi s partou vrtařů a doma dělaným datlovým vínem na zapomnění.

2 . Na vlastní plachetnici u korálového ostrova s nezničenými korály.

ZIMNÍ SOUHVĚZDÍ VYSOKO NAD HLAVOU - Martin Gembec

1. Jako malé dítě jsme jedny Vánoce trávili v Tatrách. Bylo krásně, hodně sněhu a dostal jsem i pěkný dárek, velký bagr :-) Rodiče se pak brzy rozvedli, takže je to asi jediný pěkný zážitek z dětství, který si z této doby dobře vybavuji. Vůbec mi nesedí Silvestr trávený někde ve společnosti. Nejhezčí zážitky mám na Silvestr v užším kruhu rodiny nebo užším okruhem přátel. Zrovna na Silvestra 2015 jsme s kamarády pozorovali oblohu a myslím, že to byl skvělý večer.

2. Pravděpodobně by volba padla na poušť Atacama v Chile. Během našich Vánoc je zde sice přes den teplo, ale možnost pozorovat zimní souhvězdí vysoko nad hlavou na neuvěřitelně tmavé obloze, by byla krásným vánočním darem doslova z nebes. Fotky nemám, neměl jsem to štěstí se dostat tak daleko, ale kolega Horálek by mi asi byl ochoten poskytnout svoje.

V BARU NA OSTROVĚ - Eva Skořepová

1. Silvestr v místním baru v městečku Sali na ostrově Dugi Otok, nejvzdálenější – Vánoce v Sydney a Silvestr v jachtklubu ve Frankstonu v Austrálii, nejlepší – Vánoce doma s rodinou, Silvestr na Šumavě na Špičáku s kamarády, nejhorší – u televize.

2. Na Barbadosu nebo někde v Tichomoří, kde jsem ještě nikdy nebyla.

VE SNĚHOVÉ BOUŘI - Petr Blahuš

1. Míst, kde jsem měl štěstí trávit Silvestra a Vánoce, bylo hodně. Spíše než vzdálenost a samotná lokace pro mně ale bylo vždy mnohem důležitější, s kým je trávím. Naopak zcela jistě nejhorší Vánoce, resp. Silvestr jsem zažil dva: poprvé jsem místo rozjímání o příchodu Ježíška trávil osamocenou noc v zmrzlém zákopu "kdesi v Čechách", tedy na vojně. Hodně zajímavé to bylo o půlnoci, kdy zdálky z údolí ke mně dolehly zvuky zvonů z nějakého kostela...

A pak mně, shodou okolností ještě o pár let dříve, uvěznila o Silvestra sněhová bouře s kamarádem na nejvyšším vrcholu Orlických hor. Naše "letní" trampská výstroj, odpovídající komunistické nabídce na outdoorovém trhu, kupodivu nebyla tím nejhorším; ochránily nás stěny jednoho betonového řopíku. Horší bylo, že kamarád, těžký astmatik, dostal záchvat a ve vlaku ztratil inhalátor. Byla to snad nejdelší noc v mém životě, když jsem musel bezmocně poslouchat, jak se dusí a nemohl mu nijak pomoci.

2. Joj! Takových by bylo také hodně! Ovšem, otázkou je opět, s kým... Samotné putování a cestování může být sice někdy dobré, povznášející a jak říká poutnický guru Miloslav Nevrlý i očišťující, ale lepší je to ve společnosti, kdy se mohu se svými pocity, zážitky, radostmi – ale třeba i starostmi – s někým podělit. Ovšem krásný Silvestr si dokážu představit na nějakým tropickém korálovém ostrově v Thajsku, Malajsii nebo u Bornea, při potápění v teplé vodě mezi korály a pak večerní oheň na pláži, pod palmami a miliony hvězd. Také Štědrý den v džungli má své kouzlo, jak potvrdí každý, kdo četl povídku Tichá noc od asi nejznámějšího českého spisovatele, tuláka a válečného hrdiny Oty Batličky.

S JAGUÁREM V POSTELI - Jan Dungel

1. Uprostřed lesa na Valašsku zalezlý ve spacáku v krmelci pro jeleny a srny. Nejzajímavější, nejhorší a v té chvíli také nejvzdálenější místo.

2. S jaguárem v posteli.

JIHOTYROLSKÝ SEN - Michaela Bučková

1. V Kalifornii v národním parku Sequoia National Park. Bylo mi 21 a byl to veselý Silvestr na sněhu s mezinárodní partou kamarádu. Na Vánoce ale bývám ráda doma.

2. Na nějaké malé horské chatě v Jižním Tyrolsku v Dolomitech, které mám velmi ráda. Ale místo toho pojedu do Jeseníků, ty totiž taky nejsou špatné.

NA BIG TRIPU - Katka Dvořáková a Ladislav Bezděk

1.Protože cestujeme poměrně často a hlavně moc rádi, slavili jsme už na mnoha místech mimo ČR.

Z těch posledních dvou let na cestě kolem světa jsme vánoce slavili v Botswaně u delty řeky Okavango a Nový rok pak v NP Etosha v Namibii (rok 2014).

Obojí bylo super. V případě Vánoc nám tamní rybáři ulovili rybu a my si z lokálních produktů připravili bramborový salát. Sledovat u štědrovečerní večeře koupajícího se hrocha je opravdu trošku něco jiného.

Oslava silvestru nebyla tak bujará, neb jsme byli uprostřed národního parku, ale zase bylo zajímavé že jsme díky posunu slavili Nové roky dva. Český a africký. Na Nový rok jsme se pak krásně opili s česky mluvícím černochem, který Českou republiku považuje za svůj druhý domov.

V roce 2015 jsme neplánovaně oba termíny strávili u nově získaného kamaráda Petra, Čecha, žijícího dvacet let v USA a jeho přítelkyně Lucky. Petr nás náhodou potkal u McDonalda v San Franciscu a pozval na svátky k sobě domů. Měli jsme tak 24tého bramborový salát a kuřecí řízek, ráno 25tého nám dárky v podobě malých pozorností přinesl Santa Klaus a následovala ryba. Ale ne kapr, nýbrž halibut.

Silvestr jsme pak trávili u jezera Tahoe s Petrem, Luckou a s jejich přáteli. Bylo to strašně moc fajn a náramně jsme si to užili.

Mimo tuto cestu jsme ale také zažili oslavu mimo ČR. Například na Kanárských ostrovech a jeden novoroční přípitek jsme si dokonce dopřáli na palubě letadla.

2. České vánoce jsou pro nás asi nejvíc. Máme rádi české tradice a to všechno kolem. Je to zkrátka naše. Ale určitě se nebráníme tomu si to dát opět někde mimo a asi bychom volili nějakou teplou destinaci s minimem lidí a nádherným pohledem na západ slunce na horizontu oceánu.

NA KONCI SVĚTA - Tomáš Mähring

1. Letošní Vánoce a Silvestr budou do této ankety pravděpodobně také slušným úlovkem – bydlím s přítelkyní na raftové základně v Argentině, uprostřed And hned pod šestitisícovým horským hřebenem, signál mobilu je jen na poličce u okna a nejbližší wifi 5 km pěšky...

Nejvzdálenější a asi i nejlepší Vánoce jsem zažil na Novém Zélandu, kdy jsme si s partou 4 lidí ozdobili stromek na pláži, udělali jsme kotel bramborového salátu a kapra jsme nahradili čerstvými lososy a dlouho do noci seděli u ohně, hráli na kytaru a poslouchali bouření vln oceánu.

Silvestra jsme pak jeli oslavit do hor – zabalili jsme spacáky a jídlo a vyrazili přespat a vkročit do dalšího roku na fotogenický Mueller hut trek.

Nejzajímavější a nejhorší – ačkoli spíš než nejhorší bych řekl nejulítlejší – Silvestr jsme strávili s přítelkyní během našeho cestování na Srí Lance, kde jsme bydleli v naprosto opuštěné vesnici v jednom z pěti domků. Ten večer byla zima (na Srí Lanku jsme moc teplého oblečení nevezli, natož spacáky), nešla elektřina a venku děsně lilo. Další den jsme měli v plánu výlet do národního parku na místo zvané Konec světa. Noc jsme přečkali zabalení do dek, v 5 ráno jsme vyrazili s domluveným tuktukem ke Konci světa a nakonec i počasí vyšlo parádně. Jo a tuktuka jsme i s řidičem museli do závěrečného kopce k parku vytlačit, protože mu vozítko nejelo :-)))

2. Abych pravdu řekl, letos to budou druhé Vánoce a Silvestr po sobě, které budeme s přítelkyní trávit na cestách (minulé v Kanadě a ty současné v Argentině), takže se vlastně i docela těšíme na 2017/2018, že budeme po dvou letech doma zobat cukroví od rodičů s našimi nejbližšími.

V JAPONSKÉ LABORATOŘI - František Štaud

Nejzajímavější Vánoce jsem pravidelně trávil v Japonsku, kde se tyto svátky nijak zvlášť neslaví, ale všichni se věnují masivnímu novoročnímu úklidu – takže jsem Štědrý den i další svátky vánoční trávil s koštětem a hadrem a vymetal po laboratoři šváby (nepřeháním).

Nejkrásnější konec roku, Silvestr a Nový rok jsem zažil rovněž v Japonsku, tentokrát na posvátné buddhistické hoře Koja – zcela mimo davy lidí, mimo petardy a alkohol – ve společnosti mnichů, v rytmu zvonů a bubnů!

2. Pokud bych na Vánoce nechtěl/nemohl být doma nebo s mými blízkými, asi bych chtěl být co nejdále, aby mě nedoháněla vánoční nostalgie – možná s koštětem v japonské laboratoři...

MÍSTO KOLEG BRUCE SPRINGSTEEN - Ester Nagyová

1. Cesta z Bostonu do Toronta před pár lety. Auto + sněhová vánice + nekonečné kolony. Devět set kilometrů jsme namísto plánovaných deseti hodin zdolávali přesně den, takže jsme k rodičům přítele dorazili až 25. prosince. Ke Štědrovečerní večeři jsme namísto krocana pojídali přeslazené donuty a namísto koled poslouchali Bruce Springsteena, jediné CD, které jsme v půjčeném autě našli. Každopádně na kanadský sníh myslím každou zimu a znovu chytat tak velké vločky do pusy si přeju pod stromeček i letos.

2. Silvestr = hory, takže kdekoli na světě, kde mrzne, kde se dají bublinky chladit ve sněhu a kde jsou ti, kteří na Nový rok vyžadují pořádný výšlap. Protože jak na Nový rok, tak po celý rok a já si v roce 2017 chci užít co nejvíc výstupů.

V CELE PŘEDBĚŽNÉHO ZADRŽENÍ - Katka Líšková

1. Najkurióznejší Silvester, na ktorý si pamätám sa mi udial pred vyše desiatimi rokmi. V tom čase som pracovala a žila v Indii. S mojimi nemeckými kolegyňami sme chceli niekam vypadnúť z hlavného mesta, kde sme bývali a tak sa nám v našich mladých hlavách zrodil nápad: Poďme na Silvestra do Pakistanu!! Zdalo sa nám to dosť bláznivé na to, aby sme sa o to pokúsili. No len čo sme s našimi indickými „občiankami“ dorazili na hranicu, sme pochopili, ako veľmi sme sa mýlili. Ozbrojený konflikt, ktorý okupoval celú pohraničnú zónu nám nedovolil ani len sa priblížiť k Pakistanu. A tak sme otvárali mapu znovu. Predsa len späť do Dillí nemôžeme. Ukázali by sme porážku všetkým neprajníkom. Prst náhody padol na mape na malé ostrovy. Diu a Damán, bývalé portugalské kolónie nás ihneď presvedčili na zmenu plánu. Neuvedomili sme si, že treba prejsť cez jeden z najmoslimskejších štátov indického zväzku: Gujarat. Po ceste sme stretli zaujímavých anglických dokumentaristov, ktorí v tejto oblasti opakovane pracovali a tak celkom slušne ovládali „gujarátčinu“. S našimi základmi hindi sa to zdalo ako ideálna kombinácia, keď vezmeme do úvahy, že „gujarátčina“ a hindi sú si podobne asi ako slovenčina a čeština..

Človek mieni a Pán Boh mení... Predstava Silvestra na ostrovoch po palmou sa nám začínala vzďaľovať, keď sme videli počet zostávajúcich kilometrov a rýchlosť miestnej dopravy. Ale na dovolenke cesta je cieľ a tak nás to nejako extra nedostávalo z našich pokojných koľají. Silvester nám vyšiel na jednu malú dedinku práve v Gujarate. Naši anglickí spolucestovatelia nám hovoria: „baby, je Silvester, musíme si niečím štrngnúť.“ Lenže zožeňte alkohol na moslimskom území.

Kto hľadá, nájde. Je druhé slovenské príslovie a tak sme aj my našli kontakt, ktorý nám sľuboval opojný mok. Lenže v momente, ako nám ho predával pod rúškom tmy, zasvietili svetlá a pred policajnými motorkami bola márna snaha utiecť. A tak sme sa dostali do vezenia. Respektíve zavretí všetci svorne v predbežnej cele zadržiavania sme načúvali rozhorčeným rozhovorom policajtov, ktoré sme si chceli preložiť nasledovne:

„Ach jaj, títo blbí bieli ľudia.. všade kam prídu, sú s nimi len problémy.. Kto teraz upozorní veliteľa stanice, keď už je ten Silvester?? Bolo nám toto treba? Čo teraz s nimi urobíme?“

Naše znalosti „gujarátčiny“ boli značne obmedzené a hlavne, rozumej rozhorčenému indickému policajtovi.. a tak, keď nám naši anglickí spolucestovatelia povedali: „Baby, oni hovoria, že keďže sme blbí bieli ľudia, tak keď nám nechajú privreté dvere cely, možno nás napadne len tak odísť...“ s otvorenými ústami sme pozerali raz na tých stále sa hádajúcich policajtov a raz na našich novopečených spoluvezňov. Kúpa alkoholu v moslimskom Gujaráte, z toho by nás hádam ambasáda vysekala, ale pokus o útek z indickej basy? Hmmm.. to už zaváňalo „prúšvihom“. Ale zrazu sa tí indickí policajti zdvihli a do jedného zmizli z dohľadu našich mreží. A zámka na nich, hoci bola zavretá... po jemnom pokuse ostala v rukách otvorená. Hop alebo trop!! Intuícia zavelila a len čo sme vybehli na chodbu, videli sme tam všetkých tých „našich“ policajtov: jedni tak náruživo čítali noviny, že si skoro ako v zlom filme zastreli výhľad tou dennou tlačou. Ďalší akoby náhodou začal niečo kutrať v najspodnejších zásuvkách svojho stola.. atď atď.. vyzeralo to ako vo francúzskej komédii „Žandári a žandárky“ len Louis de Funes tam chýbal, ale nemali sme ani čas skúmať, kde je. Absolútny rekord v šprinte po policajnej chode by mohol charakterizovať naše opustenie tej gujarátskej stanice.

Asi už netreba dodávať, že prvá rikša na hotel, pobalenie do 5 minút a Silvester na ceste niekam do noci nehostinnej púštnej krajiny zvanej Gujarát...

2. Minulý rok som sa aj s kamarátkou zúčastnila jedného dobrovoľného projektu v Peru. Naša niekoľko mesačná práca v jednej škole skončila akurát pár dní pred Vianocami. A vianočné prípravy to naozaj boli veľkolepé. Ak by som náhodou niekedy nemohla byť na Vianoce doma, určite by som ich rada strávila v „mojej škole v Peru“!!

NA LETIŠTI - Michal Cihlář

1. Už dvakrát jsme Silvestra trávili na letišti. V Dillí a v Mexico City. Noční terminál v Dillí byl nudný a i v Mexico City to vypadalo, že Silvestra všichni slaví jen doma. My jsme vezli jako spoluzavazadla dvě stopadesáti centimetrové figuríny z papírmašé, já kočičí ženu a Veronika striptéra. Figuríny jsme koupili v tržnici ve speciálním obchodě s piňátami, což jsou typické mexické duté schránky, které děti při narozeninách rozbíjejí klackem, aby se z nich vysypaly sladkosti. Piňáty mají buď klasické tvary, většinou jde o barevné koule polepené ještě barevnějšími kornouty, anebo jsou to fantastické kreace na motivy zvířat, věcí a lidí, např. striptér nebo kočičí žena. Figury jsme zabalili do igelitu, aby byly hezky vidět a čekali jsme, jestli nám je vůbec vezmou do letadla. U všech rentgenů a bezpečnostních brán se ale letištní personál výborně bavil, i když jsem kočičí ženě musel uříznout ocas, aby se mohla opakovaně projíždět skenerem. Posmutnělá byla snad jen obsluha skeneru, protože v kočičí ženě nenašla drogy. A jelikož se nám figuríny do zavazadlových prostorů nepovedlo nacpat, tak cestovaly první třídou. Z Amsterdamu, po přestupu do menšího letadla, letěli dokonce v kabině s pilotem. Jinými slovy: 9.900 kilometrů dobré nálady.

2. Na nějaké liduprázdné, třeba thajské, pláži.

VŽDYCKY DOMA - Jana Horká

1. Já jsem konzerva - vždycky doma.

2. Namibie, Botswana - ale tam bych chtěla kdykoliv. :-)