Něco musíme udělat
V roce 2014 Petr Horký zrežíroval film Století Miroslava Zikmunda, který se věnuje životu a dílu dvojice Zikmund a Hanzelka. Tento dokumentární film nakonec v kinech vidělo skoro 50 tisíc diváků a byl nominovaný na Českého lva. Ve stejném roce se Viktor Mastník obrátil na Petra Horkého s tím, „že něco musíme udělat“, aby to všechno filmem neskončilo a aby se fenomén H+Z dál posouval do budoucnosti.
Došli jsme k tomu, že tedy založíme web, který je webem cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, ale taky webem všech cestovatelů – těch, co cestují sami a nadrsno, těch, co cestují po stopách H+Z, i těch, kteří cestují třeba jen do práce a zpět domů, ale hlavu a srdce mají otevřené, a ten svět se jim tam vejde.
Obvykle není špatné, když na začátku nějaké práce je i trocha vzteku, maličko agresivity – a nás už maličko vzteká podoba těch médií, která dáááávno opustila ono Masarykovské: "smyslem novinařiny je hledání pravdy, anebo alespoň svého upřímného pohledu na pravdu“.
Kvalita nás zajímá víc než kvantita.. V dnešní době není problém dohledat jakoukoli informaci o čemkoli – ale čert ví, jestli je ta informace pravdivá. To nás štve, a tak jsme alespoň v oboru, kterému rozumíme, zkusili opačný postup. Píšeme o tom, co známe, a tak, že cílíme na pravdivost a ne na kontroverzi za každou cenu, která pak generuje hodně „kliků“. Všichni máme i jinou práci a web cestovatelů je pro nás srdcovka a vedlejšák, takže není nezbytné, abychom trhali žebříčky čtenosti. Jsme celkem spokojení i s naší kondicí, takže netoužíme po schopnosti udělat co nejvíc kliků.
V roce 2014 web vznikl a pustil se na vlastní cestu světem internetu. V roce 2015 jsme se spojili s Janou Patkovou, která má za sebou zkušenosti z vedení magazínu Koktejl a další (viz její profil), a ta se stala šéfredaktorkou.
Chceme se alespoň virtuálně obklopit těmi nejlepšími autory, fotografy a cestovateli, z nichž mnohé za ty roky, co se "kolem toho motáme", osobně známe a jsou našimi přáteli. S těmi ostatními doufáme, že se na webu cestovatelských guru H+Z potkáme. A že se našimi kamarády stanou.
Tož, co se vám nebude líbit, piště nám, ať se zlepšíme. A pokud se vám u nás bude líbit, tak to naopak říkejte všem, ať je nás víc.
Zdravíme vás!
Ostrov pozitivní (doufáme!) deviace Web Cestovatelů.
info@webcestovatelu.cz
Petr Horký
Polárník a režisér Petr Horký se narodil padesát let po vynálezu chladničky, tedy v roce 1973. Od dětství ho zajímalo cestování a filmařina, a tak po revoluci v osmadevadesátém nezačal podnikat, ale cestovat. Od té doby navštívil asi stovku zemí a natočil zhruba stejný počet filmů. Došel na severní pól, po svých přešel Grónsko, objevil potopené lodě na Maledivách... Jako autor a spoluautor napsal a spolunapsal osm knih, z nichž se některé staly bestsellery. Dvakrát dostal cenu Egona Ervína Kische za literaturu faktu. V roce 2014 vstoupil do kin jeho zatím asi nejslavnější film Století Miroslava Zikmunda, který byl nominovaný na Českého lva. Více na www.petrhorky.cz anebo na facebooku; petr.horky@piranhafilm.cz
Jana Patková
Jana Patková rok svého narození nepovažuje za nijak výjimečný a už ho nesděluje. Dokud byly hranice zavřené, chodila s turisťákem po horách v zimě i v létě, což ji baví doposud. Jakmile se svět otevřel, vyjela a začala psát, fotit a později i trochu natáčet všechno, co ji zaujalo. Tedy všechno.
Jako jeho šéfredaktorka publikovala zpočátku hlavně v magazínu Koktejl. Pak byla zakládající šéfredaktorkou Revue 21. století a díky této zkušenosti získala obrovský respekt k vědcům. Díky narození syna získala stejný respekt k matkám, zvláště k těm, které poznala v takzvaných exotických zemích.
Strašně ji bavilo jezdit po světě s kamerou v rámci natáčení TV cyklu Cestománie a dodnes je jí líto, že už to skončilo. Naštěstí pořád něco začíná, teď třeba krásná výzva s názvem web cestovatelů. Jana poznala za svůj novinářský život spoustu skvělých cestovatelů, psavců a fotografů a teď se těší, že se s nimi znovu potká právě na tomhle webu.
jana.patkova@webcestovatelu.cz
Viktor Mastník
Viktor pochází z Lomnice nad Popelkou, města mnohými považovaného za Chamonix Českého ráje. Hned za humny se totiž nacházejí Prachovské skály, hruboskalský Skalák a Sušky, kde pod vedením svého otce zdolával své první cesty. V zimě zde bývá dostatek sněhu a kvalitních tratí na běžky a do Krkonoš je to, co by kamenem dohodil. Zkušenosti sbíral v Tatrách, Alpách nebo na Kavkazu, ale jeho nejoblíbenějším pohořím se stala Velká Fatra. Jak sám říká: „Za celý den tam nemusíte potkat ani nohu a medvědi nás už dávno znají."
Od mala miluje mapy a hned mu také došlo, že poznávání světa je fascinující a téměř nekonečné. Jak žijí lidé jinde? Jaká příroda je obklopuje? Proč je někde nebezpečno? Jak se různé země mění k horšímu či lepšímu a proč tomu tak je?...Podobně přemýšlí i ve vlastním podnikání. Web cestovatelů je jeho srdcová záležitost.
