Ananasová republika
Celých 80 % ananasů v Evropě a USA pochází z Kostariky, malinkaté zemičky o velikosti Slovenska. Ananasový bussines zde přerostl dokonce i tradiční pěstování a vývoz kávy! Jak ale toto ovoce chutná doopravdy, když dozraje? A jak chutná, když se utrhne nezralé kvůli dlouhému transportu do Evropy? Věřte, nebo ne, jsou to dva chuťově úplně rozdílné zážitky!
Zázračný citrusový plod, nebo místní pohroma pro přírodu?
Ve 100 gr čerstvého ananasu je obsaženo neuvěřitelných 50 mg vitaminu C. Denní doporučená dávka "céčka" je stanovena na 60 mg. Firma dole na svých webových stránkách uvádí, že ve 112 gr ananasu je obsaženo 110 % denní doporučené dávky! 100 gr je zhruba jeden tlustý plátek. Mimo jiné, se ananas doporučeje na hubnutí a čerstvá štáva má sloužit jako afrodisiakum. Dočtete se, že je dobrý na kosti díky vysokému obsahu manganu, napomáhá trávení a díky vysokému obsahu bromelinu se doporučuje při kojení. Skoro to vypadá na zázračné ovoce! Navíc v akci ho běžně koupíte za 40 korun.
Hodně organizací však dnes proti této monokulturní rostlině bojuje. Hlavním důvodem je používání pesticidů, postřiků a chemikálií při pěstování jednodruhových plodin. Není to tak úplně tedy problém samotného ananasu, ale pole s jedním druhem plodiny jsou velmi náchylná na škůdce a tak je potřeba více stříkat. Tyto chemikálie se dostávají do spodní vody, kterou znečistí v širokém okolí farem. Lidé zde žijící jsou tak vystavení nadměrnému množství agrochemikálií a trpí nejrůznějšími zdravotními problémy. V některých místech okolo farem je voda údajně natolik znečištěná, že se stala nepitnou. Ministryně zdravotnictví dokonce nařídila do postižených oblastí pravidelně dodávat pitnou vodu v cisternách. Nicméně chybí přesné testy a vláda sama se tomuto problému moc věnovat nechce. Často se pak ještě mluví o těžké práci námezdních dělníků a mizerných pracovních podmínkách za minimální mzdy.
Jde to i bez chemie
Na třítýdenní cestě po Kostarice jsem se zastavil i na ananasové plantáži. Nakouknout jak toto citrusové ovoce roste a jaká jeho cesta, než se objeví na našich pultech. Navštívil jsem ananasovou bio farmu Organic Paradise tour.
Po zaplacení 30 dolarů na osobu začínáme prohlídku na zahradě, před domem rodinného podniku kousek od Puerta Viejo. Sympatický průvodce jménem Ronaldo přistavuje traktor s návěsem, kde jsou sedačky pro turisty. Ještě než vyrazíme, bere nás do zahrady a vysvětluje všechno, co si doma pěstuje. Usekává trs banánů a my se jimi začínáme cpát, zatímco jeho pes kolem vesele poskakuje. Ještě si prohlížíme zázvor a citronovou trávu, a už nás vybízí, abychom nasedli na vlečku. Vyrážíme na plantáž za ananasy!
Rodina Sotových společně s rodinou Gonzálesových, jimž farma patří, založila v roce 2008 nadaci SOGO. Společná organizace se věnuje ekologickému a udržitelnému pěstování ananasů jako alternativy k agrobussinesovému přístupu firem. Nepoužívají chemii, hnojí kompostem z posekaných listů ananasovníku a vyplácí férovější mzdy. Jejich pole nejsou tak veliká jako u nadnárodních společností a vše se zpracovává ručně. Plody pak prodávají dále pod certifikací BIO.
Jeden trs ananasovníku, i přes svoji velikost, vyplodí pouze jeden ananas a zabere mu to až 12 měsíců. Nemá použitelná semnínka, takže se rozmnožuje odtržením korunky ovoce – ta se nechá vyklíčit a zase se zasadí. Aby pak rostlina vykvetla, potřebuje k tomu ochlazení. Jakmile se v přírodě ochladí a zaprší studená voda, ananas zareaguje a vykvete. Zde se používá k přinucení výkvětu speciální plyn. Pokud se však přirozeně změní teplota a pole vykvete samo, nebo nerovnoměrně, tak se rostliny posekají a proces se opakuje od začátku. Je to ekologičtější, než sklidit pouze pár plodů z celého pole.
Z pusy doslova stříká sladká šťáva!
Po celou dobu, kdy vysvětloval jak se co dělá, Ronaldo odbíhal a nosil nám ananasy přímo z pole. Mačetou je během chvíle okrájel a už jsme vesele ochutnávali. Některé jdou přímo na prodej, některé na vývoz, některé do plechovek a jiné na šťávu. Záleží na cukernatosti a zralosti plodu. Na otázku, jak nezralé ovoce se trhá na vývoz, chvíli váhá a pak usekne skoro zelený ananas. Bez šťávy, bez cukru, které v něm sluníčko vykouzlí, a skoro bez chuti. Dozraje ještě cestou. Vyvážet ovoce v jeho plné zralosti v tak velkém měřítku je skoro nereálné. Buď cestou shnije, nebo se rozmačká kvůli tomu, jak je měkké,. A aby se na tom vydělalo a mohlo to stát čtyřicet korun, musí se vyvážet ve velkém.
Oproti tomu plně zralý ananas je sladké, měkké a neuvěřitelně štavnaté ovoce! Sotva se zakousnete, už máte plnou pusu štávy. Na konci tour dostáváme ještě piňa koládu a ananasový dort. Ananas už mi teče i z uší a další tři dny ho nemůžu ani cítit.
Ale nikdy nezapomenu jak skvělej , štavnatej a ovocnej zážitek to je, když si dáte ovoce v zemi jeho původu.
