Nocleh na pyramidách
Od 12.1.2018 začíná Česká televize vysílat nový seriál Dobrodružství archeologie. Nabízíme jeden ze zážitků, které se do pořadu nevejdou, ale přitom stojí za zmínku. Víte, že jsou v Súdánu pyramidy? Tipněte si, kolik jich je!
Tma jako v pytli, měsíc ještě nevyšel, a tak šlapeme poslepu. Není se koneckonců čeho bát, pod nohama je jen písek súdánské pouště a před námi, nějaké dva kilometry pochodu, se teprve má začít zvedat malý kopec. Tam míříme, tam chci strávit noc. Dva místní chlapíci nás vedou. Jakmile jsme u cíle, vysvětlí nám, kde jsou dvě hadí hnízda, a proto by nebylo rozumné tím směrem chodit. Bacha na škorpiony. A jdou pryč. Oči už se dávno rozkoukaly, a tak rozeznávám hranaté obrysy kolem sebe. Linie pyramid jsou proti oblým dunám jako kosmické lodě. A nad hlavou – nad hlavou je koncert hvězd.
Člověk se už nadechuje k tomu, aby si pochválil, že tu není žádná rušivý světelný zdroj, ale světe div se, v dokonalé tmě lze najednou rozpoznat, že i několik kilometrů vzdálená silnice dokáže kvůli světlometům projíždějících aut vyvolat jakousi světelnou auru v pozadí pyramid. Rozeznávám to až na fotografiích. Tak toto je světelný smog: vnímám nuance, které unavené oko ve městě ani nemá šanci postřehnout…
Jsme už druhý týden na natáčení dalšího dílu z nového cyklu České televize Dobrodružství archeologie. Začali jsme ve Wad ben Naga, kde Dr. Pavel Onderka z Národního muzea vede unikátní výzkumy. Teď jedeme po dalších památkách této úžasné země a zrovna dnešní noc se podařilo vyjednat speciální povolení. Dostali jsme výjimku, a tak fotograf Vojta Duchoslav a já smíme spát přímo mezi úžasnými pyramidami v Meroe. Kdybych byl dostatečně velké hovado, mohl bych na jakoukoli z pyramid vylézt, ale tím bych popřel samotný důvod, proč tu vlastně jsme. Abychom natáčeli o neopakovatelné hodnotě archeologických nálezů… Ráno hned po svítání se k nám přidá kameraman Pavel Otevřel a k časosběrným záběrům přibudou i panorama těch prastarých staveb v prvních paprscích nejlepšího osvětlovače.
Dlouho do noci chodíme s Vojtou celým areálem a na dlouhé časy bereme ze stativu fotografie a záběry jehlanů s hvězdnou oblohou. Pak si rozbalíme spacáky jen tak, do písku. Pod hlavu si přihrnu hromádku přesně v takové výšce, jaká mi vyhovuje. Techniku schovám jen tak, aby do ní vyloženě nefoukala drobná zrníčka, i když vím, že v tomto prostředí (a v podstatě v celém Súdánu) se písek dostane úplně všude. Nad ránem mne vzbudí chlad. Nemůže být žádná velká zima, ale jestliže přes den šplhá teploměr nad čtyřicet, stačí, aby teď bylo patnáct a pro termoregulaci těla je to příliš velký skok.
Pochechtávám se svému polárnickému egu, že v Africe mrznu, a proklepávám se k prvnímu pozdravu slunečních paprsků za obzorem. Vyskakuji k fotoaparátu a v dálce vidím, jak Pavel Otevřel už je s kamerou na stativu připraven. Kompletuji výbavu, balím se a v duchu děkuji tchajvancům z adata, že svoje harddisky balí do gumových chráničů - to když na záložní disk vysypu malou pískovou bouři, co mi navála za těch pár hodin na spacák. I z mé plešaté hlavy a z uší budu žlutá zrníčka vyklepávat ještě dva dny, ale pokaždé mne to jen potěší jako vzpomínka na to, že nejlepší hotely jsou k nezaplacení. Ještě dopoledne, když jsme odcházeli, byli jsme v celém pyramidovém areálu úplně sami. Kdoví jak to bude za pár let…
