A je to tady – fasching, fastnacht, prostě masopust
Ten nejtradičnější z tradičních můžete zažít v podobě švábsko-alemanské Fastnacht. Zdejší masky si zachovaly svou původní středověkou podobu a vysloužily si zápis do seznamu nemateriálního dědictví UNESCO.
Švábsko-alemanská Fastnacht je úplně něco jiného než mnohem mladší porýnský karneval. Podle regionu a dialektu se jí říká Fastnacht, Fasnet nebo také Fasent. Ačkoli oficiálně začíná 6. ledna na Tři krále, hlavní slavnosti probíhají teprve od „špinavého čtvrtka“ a končí Popeleční středou - tedy zhruba sedm týdnů před Velikonocemi.
Z center obcí je pro tu dobu vystrnaděn veškerý provoz, přes ulice jsou natažené barevné fáborky, fasády domů zdobí balónky a vtipné figurýny. Veřejný život se na pár dní téměř zastaví. Úřady a zčásti i obchody jsou zavřené a celý region zažívá doslova výjimečný stav…
Ovšem místo svůdných tanečnic v krátkých vojenských uniformách a ztřeštěných kostýmů klaunů, které známe z karnevalových bašt Düsseldorfu i Mohuči, jsou ulice měst, městeček a vesnic podél Rýna v jižním Německu a severním Švýcarsku díky tradičním dřevěným ručně vyřezávaným maskám plná strašidelných postav středověku: čarodějnic, čertů a lesních mužů. Zatímco kostýmy karnevalu „šly s dobou“, masky švábsko-alemanské Fastnacht si zachovaly svou původní středověkou podobu a jsou tudíž staletým lidovým uměním. Od roku 2014 patří Fastnacht dokonce k nemateriálnímu kulturnímu dědictvi UNESCO.
Fastnacht není žádným pohanským zvykem, nýbrž pevnou součástí křesťanského roku pozdního středověku. Takzvané „Tolle Tage“ neboli „ztřeštěné dny“ ohlašovaly 40ti denní půst začínající Popeleční středou a trvající až do Velikonoc. Důkazem je jak výraz „Fastelovend“ v němčině Dolního Porýní, tak i Fastnacht: tedy noc=Nacht před půstem=Fasten. Stejně tak italské „carnevale“ je vlastně zkrácenina latinského „carnislevamen“, tedy zřeknutí se masa…
Půst se ovšem nevztahoval jen na maso, nýbrž i na konzumaci alkoholu. Tedy vína, ale ne piva. To bylo kdysi víceméně „tekutým chlebem“- už proto, že mělo mnohem méně alkoholu než dnes a i proto, že bylo zdravější alternativou často znečištěné vody. Během půstu byla dokonce vyžadována i sexualní abstinence. Zpočátku katolickou církví tolerovaná Fastnacht byla tudíž před týdny všemožného odříkání nejen poslední příležitostí pořádně se najíst a napít , ale i pobavit se, čehož se i patričně využívalo.
A tak není divu, že v průběhu 15. století začala církev měnit postoj a živelné rejdění, pitky a bujaré veselí označovat za hřích, bezbožnost a dílo ďábla. Reakce lidu byla nejen trefná, ale navíc plná fantazie: masky čarodějnic, ďáblů, hloupých oslů a především vysměvačných šašků – postav, které už Bible označovala jako bezboha. A tak stejně jako čert coby nejstarší maska švábsko-alemanské Fastnacht, je i ústřední postava šaška plodem lidového protestu proti netolerantnosti církve.
Postupem času se k maskám začaly přidávat podle regionu nejrůznější taneční, divadelní a hudební prvky, například Guggenmusik - extrémně hlasitá, rytmická dechovka hraná kapelami doprovázejícími karnevalisty, a to záměrně s falešnými tóny.
S příchodem reformace v 16.století byl s masopustními oslavami ale konec - tedy aspoň na nových protestanstkých územích. Úpadek masopustu v 17. a 18.století byl samozřejmě i důsledkem četných válek. Obnovení staré tradice v 19.století datuje první karnevalový průvod na Růžové pondělí roku 1823 v Kolíně nad Rýnem, kde vzniká jak nová forma slavení v sálech ve stylu maškarních plesů, tak i nová postava „karnevalového prince“.
Teprve koncem 19. a začátkem 20. století zažívá i Fastnacht svůj revival, a to v původní, středověké podobě. Nové karnevalové cechy objevují na dochovaných originálech v městech Rottweil či Villingen v Černém lese (Schwarzwald), vzory, podle kterých si poté každý spolek – Narrenverein – vytváří své masky a tradice. Značná část dnešních masek není tudíž zdaleka tak stará, jak by se zdálo…
Od 19. stoleti se Fastnacht slaví vlastně už od 11. 11., kdy pro karnevalové nadšence začíná „páté roční období“. Jedná se ale jen o večerní slavnosti. Vlastní Fastnacht – tedy jeho vyvrcholení- se koná od poloviny února. Rej masek začíná už od čtyř hodin ráno, přesně v 11. hodin 11 minut pak karnevalisté vtrhnou do radnic, kde radním ustříhnou kravaty, čímž na pár dní symbolicky převezmou moc. Poté jdou ze spárů (kostýmovaných) učitelů vysvobodit ze škol a školek děti – tedy všechny ty princezny, mimozemšťany a černokněžníky – a propustí je na svobodu, do týdenních karnevalových prázdnin...
Vyvrcholením Fastnacht je jednoznačně Rosenmontag (Růžové ponděli) a Fialkové útery, kdy se konají spektakulární průvody. Báječně ztřeštěné dny končí Popelační středou – symbolem pomíjivosti lidského života....
Poslední léta zažívá Fastnacht vyložený boom. Vždyť dokonce i v regionech, kde se ještě nedávno vůbec neslavila, rostou karnevalové spolky jak houby po dešti. Zatímco v roce 1924 jich v celém jihozápadním Německu existovalo 40, dnes jich je přes 1700! Podle odborníků je hlavním důvodem především touha uniknout z anonymity dnešní společnosti pomocí určité příslušnosti k něčemu - v tomto případě karnevalovému cechu. Další příčinou je i poznání, že zachování lidových tradic je v kaši zglobalizovaného světa důležitým nástrojem k zachování národní identity.
V Popeleční středu pak hlasitou Guggenmusik vystřídá ještě hlasitější nářek a pláč šašků loučících se s „báječnými dny“. Ale jak se říká: „Po Fastnacht, je vlastně před Fastnacht…“
