Záhada smrti pilotky Earhartové je vyřešena?
Amelie Earhartová se naposledy ohlásila 2. července 1937 ráno s tím, že jí dochází palivo. Pak se po pilotce i jejím navigátorovi Fredu Noonanu slehla zem. Svůj let kolem světa průkopnice ženského létání nedokončila, a už nikdy ji nikdo neviděl.
Až nyní můžeme s 99% pravděpodobností říci, že zahynula i s navigátorem na tichomořském ostrově Nikumaroro, asi 2 900 km jihozápadně od Havaje. Zjistil to tým forenzních antropologů z Tennessee, který přehodnotil zkoumání třinácti kostí získaných na Nikumaroro v roce 1940.
Když letadlo Amelie Earhartové zmizelo, sám prezident Franklin D. Roosevelt podnítil rozsáhlou záchrannou akci. Pátrací letoun přeletěl i ostrov Nikumaroro a jeho pilot si povšiml „stop nedávné lidské přítomnosti“. Protože ale žádné lidi neviděl, pokračoval bez přistání dál. A to bylo Amelii i Fredovi osudné – podle všeho totiž na ostrově nouzově přistáli a možná až několik týdnů žili, než zemřeli žízní. Atol totiž nemá zdroj pitné vody.
Na nehostinném ostrově byly poměrně brzy po zmizení letadla nalezeny zbytky ohnišť, mušle a želví krunýř, do nichž mohli trosečníci zachytávat dešťovou vodu. Objevena byla také dámská kožená bota a úlomek plexiskla, který odpovídal letounu Lockheed Electra, v němž se Earhartová vydala na cestu kolem světa. Nalezeny byly také lidské kosterní pozůstatky včetně lebky, právě ty ale celou věc zkomplikovaly – v roce 1941 je totiž lékař z Fidji přisoudil „podsaditému muži“…
Kosti se pak bohužel ztratily, zachovaly se pouze poznámky onoho lékaře. Na ně se forenzní antropologové nyní zaměřili. Pečlivě rovněž prostudovali fotografie Amelie Earhartové, aby odhadli její výšku, hmotnosti, délku kostí a robustnost kostry. Za pomoci speciálního software pak došli k výsledku: je velmi pravděpodobné, že chybějící kosti patří Earhartové.
Hledalo se samozřejmě i letadlo. Nezisková Mezinárodní skupina pro záchranu historických letadel, založená leteckým expertem Richardem Gillespieem, přinesla předběžné sonarové důkazy o tom, že letadlo leží v hloubce asi 180 metrů na úpatí podmořského útesu. Soudí, že Amelii se nejspíš povedlo nouzově přistát na mělčině u ostrova a až později bylo letadlo odplaveno dál do moře.
Svět je dnes nejblíž poznání, co se vlastně slavné průkopnici a odvážné pilotce stalo.
Amelia Mary Earhart
se narodila 24. července 1897 v kansaském městě Atchinsonu a za mrtvou byla prohlášena roku 1939, přičemž od 2. července 1937 byla nezvěstná.
V letadle poprvé seděla v roce 1920. O rok později absolvovala lekce létání a koupila si vlastní letadlo, dvouplošník Kinner Airster. V roce 1922 vytvořila neoficiální rekord: jako první žena letěla ve výšce přibližně 4 250 metrů. O rok později obdržela jako šestnáctá žena pilotní licenci od Mezinárodní letecké federace (FAI).
V roce 1928 jako první žena přeletěla Atlantik, ovšem jen jako spolucestující. Jako pilotka si ho „střihla“ v květnu 1932 – a stala se tak první ženou, která uskutečnila sólový přelet Atlantiku. Po letu dlouhém 14 hodin a 56 minut přistála v severním Irsku, pro technické a povětrnostní problémy se jí nepodařilo původně plánované přistání v Paříži.
V roce 1936 začala plánovat svůj let okolo světa. Po prvním neúspěšném pokusu podruhé vzlétla s navigátorem Fredem Noonanem na stroji upraveném pro dálkové lety s doletem až 4000 km Lockheed L-10E Electra 1. června 1937 z Miami. Po několika zastávkách dorazili 29. června do Lae na Nové Guineji. Měli za sebou 35 tisíc kilometrů cesty a zůstávalo jim ještě posledních 11 tisíc. 2. července odstartovali směrem k Howlandovu ostrovu v Tichém oceánu. Asi po 1 300 km se rádiové spojení přerušilo a letadlo „zmizelo“.
Příběh byl zachycen v americkém filmu Poslední let (Amelia Earhart: The Final Flight) z roku 1994.
