Cestování s dětmi
„Na cestě do Paříže jsme skoro nic neviděli, protože jsme měli ani ne dvouletou Julinku. Těžko bychom s ní vystáli frontu na Eiffelovku. Zato jsme seděli tři hodiny s Pařížany u obchodního centra Pompidou a sledovali, jak se mají místní,“ chválí si cestování s dětmi Tomáš Hájek, táta dnes desetileté Julinky a pětiletého Kryštofa a autor projektu Objevíme svět! Představí ho na Worldfilmu 2018 už tuto sobotu.
Jak vznikl váš projekt - někdo tě "nakopl"?
Projekt www.objevimesvet.cz se mi v hlavě rodil několik let, ale posledním impulsem byli Matouš Vinš a Petr Novák, autoři Travel Bible. Oslovili mě s žádostí o rozhovor o cestování a z něj vyplynulo, že mě přestává bavit cestovat sám, že bych chtěl být na cestách s rodinou. A pak už to bylo jen o několika připomenutích, abych konečně "udělal ten web" o cestování s dětmi.
Vlastně ještě jedna důležitá věc – musel jsem přesvědčit svou ženu, aby do toho šla se mnou. To ona je podle mě nejdůležitější člen týmu. Umí věci dotáhnout do konce. Bez ní nevím, kde by web teď byl.
Máte tak bohaté zkušenosti z cestování s dětmi, abyste projekt utáhli?
Nejsou to jen naše zkušenosti. Rozhodně se nestavíme do pozice vševědů. Jsou rodiny, které toho mají nacestováno více než my. Na našem webu tedy čerpáme i od jiných cestovatelů, tak, aby naši čtenáři dostali co nejkomplexnější informace o tom, jak a kam se dá cestovat s dětmi.
V čem je cestování s dětmi lepší než bez nich – a naopak?
Začnu od konce. Cestování s dětmi žádná negativa nemá. Jsou to vždy jen špatně nastavení dospělí. Bavíme se samozřejmě o cestování s vlastními dětmi…
A pozitiva? Děti ti ukážou úplně novým pohledem i místa, u nichž jsi měla pocit, že je znáš. Na cestě jste spolu, to je v dnešní době taky důležité. Společně se učíte vzájemné komunikaci, která v rodinách dnes často chybí. I když to není vždycky jednoduché. Děti se na cestách učí mnohem přirozeněji než ve škole. Zbavují se strachu z neznámého. Není to ale o počtech plusů a mínusů. My si prostě myslíme, že cestování s dětmi není horší nebo lepší. Ale je jiné!
Na jakém nejnáročnějším – nejvzdálenějším místě jste s dětmi byli?
Nejsme sběrači destinací ani extrémních situací. Rádi spolu trávíme čas. Pokud jde o nás, zatím s dětmi cestujeme po Evropě. Letos naše děti čeká první let. V březnu letíme do Finska. Ale upřímně, není důležité, jestli letíš s dětmi do Mexika, do Vietnamu nebo jedeš na víkend vlakem na Vysočinu. Důležité je vypadnout z domu. Opustit svoji komfortní zónu.
Od kolika dětských let se podle tebe dá začít cestovat s dětmi? Co argument, že pokud jsou příliš malé, většinou si to pak stejně nepamatují, což je moje vlastní zkušenost?
Názory na tohle jsou různé. Dlouho jsem měl pocit, že naše rodina je právě odpůrcem cestování s malými dětmi. Pak jsem ale procházel archiv fotek a zjistil jsem, že s Julinkou jsme jeli autem několik hodin na Šumavu, když jí byl asi půlrok, a v necelých dvou letech jsme s ní letěli do Paříže. Na webu máme rozhovory s rodiči, kteří cestují s miminkem od šesti týdnů a relativně "extrémně". Je pravda, že dítě si asi do určitého věku nic moc nepamatuje, ale rozhodně ho může cestování i v brzkém věku rozvíjet. Důležité je, aby dítě bylo v pohodě. Další věc je, že s hodně malými dětmi se cestuje třeba letadlem ještě stále relativně levně, neplatíš za ně letenku. A toho řada mladých rodičů využívá.
Litoval jsi někdy někde, že jsi s dětmi – ve smyslu, že jsi o ně měl strach?
Vzpomínám si na situaci, kdy jsme vyrazili s dětmi lanovkou do hor v Rakousku nad vorarlberské Mellau. Nahoře Kryštof řekl, že chce zůstat na dětském hřišti, a tak jsme se rozdělili. Já s Julinkou jsem se vydali na vrchol Kanisfluh. Statečně jsme tam vyšplhali, ale těsně pod vrcholem se náhle přihnala bouřka. Bylo to opravdu strašně rychlé. Překvapilo to nejen nás, ale dokonce několik místních lidí. Sami říkali, že do hor chodí desítky let, ale takhle rychle přijít bouřku ještě nezažili. S Julinkou jsme tehdy leželi pod vrcholem ve strouze plné vody, kolem strašně nahlas hřmělo, létaly blesky. Julinka plakala a já si nadával do nezodpovědných idiotů. Spravily to dvě sklenice čerstvého mléka v horské salaši.
Na co se lidi mohou těšit na vaší přednášce – co všechno uslyší, co nikdy neslyšeli?
Pravděpodobně nikdy neslyšeli nás. Ale teď vážně. Nestavíme se do role nejchytřejších lidí na světě. Ale chceme lidi inspirovat a motivovat, aby se do cestování s dětmi pustili. Samozřejmě, je řada rodin, které mají s cestování s dětmi mnohem více zkušeností. Je ale mnohem více rodin, které se cestování s dětmi bojí nebo neví, jak na to. A těm bychom rádi pomohli našimi vlastními zkušenostmi a zkušenostmi dalších rodin na našem webu.
Prozraď nějaké triky už teď…
Třeba si chystáme na každou cestu hry do auta, do vlaku. Cestou do Budapešti jsme hráli, co by se stalo, kdybychom odbočili do... A řekneš jméno města. Dost jsme se nasmáli nad maďarskými názvy, které jsme často ani neuměli přečíst.
Nebo jsme šli v Rakousku takový "puťák", jmenuje se to tu "hat to hat" a byla napsáno, že na první chatu máme dorazit po dvou hodinách chůze. Kdybychom se drželi plánu, nikdy bychom tam nedošli. Protože po dvou hodinách s tříletým Kryštofem jsme byli někde v třetině kopce. Takže jsme šli skoro šest hodin, po cestě hráli karty, kostky, chvilku jsme děcka nesli, krmili jsme krávy a podobně. Nakonec jsme to dali.
Tomáše a Janu Hájkovi uslyšíte v sobotu 17. 2. od 11 hodin na festivalu WorldFilm, který se koná v rámci veletrhu cestovního ruchu Holiday World na Výstavišti v Praze Holešovicích (Křižíkův pavilon B) - 17. - 18. února 2018
