Dvě svědectví od muslimek v Paříži
Přinášíme krátké rozhovory, promluvy se dvěma ženami, které žijí přímo v zasažených oblastech Paříže. Je důležité mít na mysli jejich stanoviska. Děkujeme naší spolupracovnici Lence Le Févre za operativní zprostředkování a překlad.
Violaine, moje kamarádka, která byla v létě u nás na návštěvě v Praze a u které jsme bydleli v září, když jsme byli v Paříži, a která se právě s přítelem přistěhovala do čtvrti, kde se v pátek střílelo (přítel bydlel před tím v ulici hned vedle jedné z přestřelek) mi v reakci na moje zprávy, jestli jsou v pořádku napsala, že ano, že jsou v pořádku, ale šokovaní, i jejich bezprostřední blízcí. Přesněji řečeno, že mají přátele, kteří ztratili přátele a všichni se cítí zasaženi.
Poté jsem se jí ptala na tuto konkrétní čtvrť v Paříži, a na její názor, proč se zrovna tady střílelo. Odpověděla, že podle ní je to proto, že v této čtvrti spolu pokojně žijí vedle sebe jak západ, tak islám. Cítí to tak, že je potřeba nemíchat obecně muslimy a přívržence IS, protože velké množství muslimů žije ve Francii pokojně a v míru a sama má několik velmi dobrých kamarádek muslimek, kterých se celá situace velmi dotkla. A poté mi nabídla, že mi s nimi zprostředkuje kontakt, že se sama úplně necítí na to psát více. Jedna bydlí v Paříži a druhá v Metz a její děti byly v pátek na stadionu, kde se hrál fotbal. Níže tedy jejich reakce, velmi nahrubo přeložené, snad si s tím poradíte…
Nassi
Co se týče mé pozice jako muslimka:
Je pravda, že je to těžké, protože se stále musíme obhajovat před ostatními francouzskými občany, kteří nejsou muslimové, jako bychom byli také teroristé, kvůli tomu, že praktikujeme náboženství. A to je nesmírně skličující! Naštěstí mám okolo sebe inteligentní lidi.
To, co se děje, to není islám - vytváření chaosu, teroru a zabíjení lidí bez skrupulí, to není mé náboženství.
Jako praktikující muslimka jsem nesmírně smutná a zarmoucená, protože to ani trochu nevypovídá o mém náboženství, které hlásá mír, sdílení, odpuštění…
V pátek 13. listopadu byly mé děti na Stade de France, a mohly tam přijít o život jako ostatní oběti v Paříži. Celý život mi proběhl před očima, viděla jsem umírat lidi, plakala jsem.
Čas běžel - vteřiny, minuty, hodiny byly tak dlouhé, když jsem čekala v obavách na zlé zprávy…
Ještě dnes, s úlevou, že se jim nic nestalo, jsem stále plná stresu a stále se mi vrací otázka - co kdyby, co kdyby… a říkám si, přestože se nestaly obětmi - to by mě připravili o děti - mně, muslimku, pro kterou údajně bojují? Co si myslí, že uslyší od našeho společenství??? Vděčnost??? Blahopřání?? Proč nám musí ubližovat, nám, světu, nám nevinným?? Doufají, že když budou šířit strach, že je budeme podporovat??? Jsou to nemocní blázni!!!!
Je mi nesmírně líto všech obětí atentátů na celém světě a jsem ještě více smutná, když útočníci vykřikují Allahovo jméno.
V každém případě to, co chci říci, je, že odsuzuji tyto barbarské činy stejně jako všichni členové našeho společenství a nepřeji si, abychom s tímto byli spojováni.
Na závěr, to, z čeho mě obzvlášť bolí srdce, když jsem slyšela bezprostřední reakce ze strany zahraničních politiků, když se jednalo o Francii - kdy atentáty okamžitě odsoudili. Ale když se jednalo o menší země jako například Libanon, který byl nedávno také zasažen, a i o mnohé jiné, z nichž byla většina muslimská nebo země třetího světa, jakoby to nebylo tak vážné, protože jsou to přeci muslimové (“tím pádem bude méně potenciálních teroristů”), a to je důkaz, že protimuslimská politika IS uspěla. Tedy bravo, přívrženci IS! Jsou to vaši bratři a sestry, které zabíjíte při vašich atentátech i po nich!
Přeji vám mír, pěkný večer.
Sophie
Je několik bodů, které bych chtěla zmínit:
- nejprve jako muslimka - cítím se zle, protože nějací idioti si myslí, že můžou překrucovat Alláhovo slovo podle svého
- poté, jako francouzska - cítím se zle, že se útočilo na Paříž, která je mým rodným městem a která je hlavním městem francouzského multikulturalismu, na místa, kde se potkávají všechny vrstvy francouzských společenských tříd, bez ohledu na to jaké. Cílili na mladé, dynamické, otevřené, živé lidi…. Cílili na ideál Francie.
- nakonec jako egypťanka, přala bych si, aby se tak silné reakce, jako byly po pařížských atentátech, objevily také po atentátech v Libanonu, Jemenu, Pakistánu, Iráku atd.
- a na závěr - jsem pařížanka a jsem hrdá na reakci pařížského lidu.
