Sněží – ale co?
No konečně! Začalo chumelit, takže nadešel čas podělit se o můj loňský objev, ruského fotografa Alexeje Kljatova. Specializuje se na zobrazování sněhových vloček a jde mu to tak, že jeho fotky ze sněhového polosvěta oběhly celý svět. Sám fotograf se netají metodou, jakou je pořídil, takže to můžete zkusit taky. Zcela určitě se nebudete opičit, každá sněhová vločka je totiž originál.
Jedno mají ale všechny vločky společné - jsou totiž symetrické a rostou v podobě šestihranů. Což víme od té doby, kdy jednoho zimního podvečera kráčel Johannes Kepler po Karlově mostě a sněžilo. Vločky mu tály na rukou a hvězdář, jehož životním tématem byla symetrie, přemýšlel...
Sněhové vločky fascinují stejným dílem umělce i vědce. A když se najde někdo, kdo dokáže oba přístupy spojit, zapíše se do "sněhových dějin" jako talentovaný muzikant se zájmem o přírodu Wilson Alwyn Bentley z Vermontu. Známější je ale pod přezdívkou pan Vločka. Sněhové vločky totiž začal roku 1885 chytat na černý samet a fotoaparátem připevněným k mikroskopu je fotografoval. Pokračoval v tom celých čtyřicet let a zkatalogizoval jich tisíce. Žádné dvě nebyly úplně stejné.
Vědci tomu postupně přišli na kloub, desetitisíce tvarů vloček existují v přibližně 17 základních variacích. Všechny jsou ale symetrické a rostou v podobě šestihranů – voda totiž krystalizuje v šesterečné soustavě. Začíná to přibližně šest kilometrů nad povrchem země, kdy se kolem nějaké pevné částice, třeba zrnka prachu, vytvoří krystalek. Ten se spojuje s dalšími a dalšími... přičemž způsobů spojení je nekonečně mnoho. Když dostatečně zmohutní, rychlostí asi 1,7 m/s padá. A padá. Na zem dopadnou vločky o průměrné velikosti 2-5 mm. Čím je tepleji, tím jsou vločky větší, největší při teplotě těsně pod nulou.
Tvar mají různý, jak vidíte i z fotek pana Kljatova. Přiznává, že ho inspirovaly vědecké fotky vloček, které našel na webu. Od roku 2008 pak snažil o stejně působivý výsledek - až se mu to nakonec podařilo. Přitom k fotografování využívá kompaktní fotoaparát Canon Poweshot A650, maximálního přiblížení dosahuje pomocí čoček Helios ze starého fotoaparátu Zenit, vyráběného ještě za časů SSSR. Kdo by chtěl fotografa napodobit a fotografovat pomocí této super levné makro-sady, návod najde na webu A. Kljatov, kde je i postup práce s vločkami.
Připadá mi to všechno dohromady magické: vědci a umělci, kteří se snaží prozkoumat a zachytit něco tak prchavého a jemného, jako je sněhová vločka. A my, kteří i v dospělosti netrpělivě zvedáme hlavy, kdy už začne padat. Tak jen houšť!
A jestli přestane, vraťte se k naší fotogalerii.
