Byl Buddha slon?
Vždycky mě zajímala souvislost mezi relikvií a jejím uctíváním. Umím si představit, že zemřel člověk, později prohlášený za svatého, který ovlivnil miliony lidí a část z nich navštěvuje jeho hrob. Nebo udělal něco, co je hodné následování. Třeba Ježíš, Buddha nebo František z Asissi. Ale jak souvisí s jejich činy patní kost nebo usušený prst? Nebo zub, který nikdo nesmí vidět, neb je ukrytý za sedmero schránkami? Možná proto, že… je všechno jinak.
Nejsvětější místo na Šrí Lance je bezesporu Chrám Buddhova zubu. Obrovský komplex je přístupný komukoliv, tedy i bezvěrcům či „modloslužebníkům“ jiných vyznání, ale samotná relikvie je ukryta v několikerých schránkách. Ty se na veřejnosti objevují jen zřídka při slavnostních příležitostech. Skříňky ano, jejich obsah nikoliv. Co kdyby se zjistilo, že Buddhův zub je vykotlán, má kaz, je časem nehezky zažloutlý… to by mohlo poškodit jeho božskou image. Mám tím na mysli image zubu, nikoliv Buddhy, neb tomu je to, předpokládám, osvíceně jedno.
Toulal jsem se chrámem a najednou spatřil pytlování peněz. Fakt, nekecám. Tři mniši nabírali z hromady peněz dosahující ke kolenům mince i bankovky a sypali je do pytlů ne nepodobným těm našim poštovním. A nepřáli si být foceni, což chápu a respektuji. Zřejmě se jednalo o vysypané pokladničky na dary, které jsou umístěné po celém areálu. Buddhisté jsou zvyklí své kláštery podporovat, takže není divu, že jednou za čas je pokladničky potřeba vyprázdnit. A Sri Dalada Maligawa není jen tak nějakým chrámem. Má přece relikvii na Srí Lance nejvzácnější!
Buddhisté jsou na Šrí Lance zastoupeni 69,1 %. Putování Buddhova zubu má podobu legendy, takže ji berme s určitou nadsázkou. Po jeho kremaci v 5. století př. n. l. byl vytažen ze zbytků pohřební hranice a okamžitě se stal památkou nejvyššího kalibru. Tedy zachovalo se zubů několik, ale sledujme stopu toho šrílanského.
Místní panovníci se odvolávali na tradici, podle níž ten, kdo ho má v držení, má právo vládnout. Na ostrov doputoval z Indie, skryt ve složitém účesu princezny Hemamali. Během historie se z bezpečnostních důvodů zub krátce dostal zpět do Indie, ale král Parákramaba III. se postaral o jeho návrat. Dr. S. Paranavitana citován cestovatelskou dvojicí Z+H v knize Cejlon – ráj bez andělů popírá nejen Buddhovy návštěvy na Cejlonu, ale odmítá přijmout i fakt o princezně, zubu a účesu a odsuzuje jej jako báchorku na úroveň neověřitelných a zřejmě nepravdivých mýtů.
Od roku 1988 je chrámový komplex pod patronací UNESCO, což zvýšilo vstupné i příval turistů. Nemá smysl popisovat jeho rozlehlost a nádheru, protože kdo ji uvidí na vlastní oči, bude uchvácen, a kdo si chce jen číst, najde si obsáhlé zdroje jinde. Co ale nenajde, a tím jsem si jist, neboť tuto informaci nemá ani „vševědoucí“ wikipedie (dokud to někdo na základě tohoto článku nedoplní – pak prosíme uvést zdroj), je detail, o jaký zub se jedná. Řezák nebo stolička? Mléčný zub to není jistojistě, ty se pokud vím z Buddhova princovského mládí nedochovaly. Kdyby to tehdy někdo tušil…
Tajemství zubu se marně snažili vypátrat i Zikmund s Hanzelkou. Samotný zub neviděli a tak alespoň zprostředkovávají svědectví Josefa Kořenského, jenž si po návštěvě v Kandy postěžoval. „Samotný zub nám nebyl ukázán. Ukazuje se jen za drahé peníze nebo hodnostářům nad jiné povýšeným. Zkušení znalci poznali v ostatku kus slonoviny barvy kaštanové. V Kolombském muzeu možno spatřiti darmo alespoň věrný model Buddhova zubu. Dle všeho měl svatý Buddha chrup jako aligator nebo krokodil, protože věrný model zubu měří v délce asi 5 cm...“
Prozradím vám tajemství, které netuší naprostá většina buddhistů, včetně těch šrílanských. Ve zlaté schránce se ukrývá řezák, a dokonce je jasné, zdali ze spodní či horní čelisti. Jak to vím? Jako publicista zpracovávám pestrou paletu témat a pokud to jde, snažím se jít do primárních nebo alespoň ověřitelných zdrojů. Při psaní článku o slonovině jsem náhodou narazil na knížku Ivory and the elephant in art, in archeology, and in science (Slonovina a sloni v umění, v archeologii a ve vědě) z roku 1916. A tam bylo jasně napsáno: „What purports to be a tooth of Buddha is to be seen here at the present day, although irrelevant unbeliever insist that is tooth, which is 3 in. long is in reality a shaped piece of ivory.“ Tedy 3 palce dlouhý kus slonoviny a fotka k tomu. Fotku bezostyšně předkládám. A sloní kly jsou přeměněné horní řezáky!
Představme si, že by se tajemství Buddhova zubu ve velkém provalilo. Historka o princeznině účesu by se stala nedůvěryhodnou, stejně tak jako samotná existence obrovského chrámu. Ten přece hlídá… jen kus slonoviny. Leda že by byl Buddha slonem, což by v buddhistické teorii reinkarnace nebylo tak úplně nemožné. Na druhou stranu, existence mýtu ani svatostánku nikomu neškodí, nese peníze od turistů, neb ti mají vstupné pěkně drahé, posiluje víru a soudržnost buddhistů, jde o nádherný architektonický komplex, je součástí mýtu i města Kandy, a co si budeme nalhávat, líbí se nevěřícím. Třeba mně.
Jediní, komu chrám ležel v žaludku natolik, že sáhli k akci, byli roku 1998 atentátníci z řad Tamilských tygrů. Za pomoci výbušniny tu zabili třináct lidí včetně dvouletého dítěte. Bylo by lehké a hloupé říct “kvůli kusu slonoviny“, ale v tomto případě údajný Buddhův zub nehraje žádnou, či vlastně jen symbolickou, roli. Atentátníci by si našli jinou příležitost, jiné shromáždění.
