Na konci pevniny, pod vlivem fantazie
Do roku 1989 byl Hel pro zahraniční turisty uzavřen a ani v současnosti se sem zrovna nehrnou. Zato mezi Poláky je město a stejnojmenná kosa, vybíhající jako dlouhý prst do vln Baltského moře, velmi oblíbená. Tak velmi, že se na úzký pruh pevniny občas nevejdou a přepadávají do moře.
Tak si to alespoň představujeme, když se v nekonečné zácpě suneme po jediné silničce. V některých místech je pevnina tak úzká, že kdybychom šťouchli do fronty na zmrzlinu, ti zpředu by snad opravdu spadli do moře. Když mají v blízkých Sopotech, Gdyni nebo Gdaňsku sváteční volno, Hel dělá čest svému jménu, jež je snad odvozeno od starogermánského výrazu pro peklo.
V každou jinou dobu je to místo jako stvořené pro romantiky a lidi, kteří si rádi hrají s představivostí. Vždyť jen město, ležící ve špičce kosy, se kdysi muselo přesunout o kousek do vnitrozemí - to když se v 15. století poloostrov začal vlivem eroze zmenšovat a tehdejší kašubskou vesnici by pozřelo moře.
Tehdejší osadníci udělali dobře, díky stěhování se mohli dál nerušeně věnovat obchodu se sledi a zvelebovat městečko. Ve dvacátém století se na úzkou nudli Helské kosy podařilo vtěsnat silnici i železnici. Pláže už tady byly, rybářské krčmy také, takže už tehdy to tu měli rádi měšťané ze Sopot a Gdyně. A rovněž vojáci.
Ve třicátých letech tu vznikl strategický vojenský přístav, který se v září 1939 dokázal bránit německé invazi celý těžko uvěřitelný měsíc. Totéž se snažili předvést Němci o pět let později a zdejší posádka se vzdala až dva dny po oficiální kapitulaci Německa. Na válečná léta je na Helu hned několik upomínek, celkem nedávno bylo otevřeno Muzeum obrany pobřeží na místech, kde stávala německá dělostřelecká baterie s největšími nepojízdnými děly na světě. Němci na Helu postavili i nový maják – červený a přísně vyhlížející. Z výšky čtyřiceti metrů je možné obhlédnout pěkný kus moře a konec poloostrova s pláží, kterou ze tří stran omývá Balt.
Je také možné spěchat dolů do Fokaria, aby člověk nezmeškal krmení nalezených a zraněných tuleňů. Je možné jen tak bloumat přístavem, nebo se vnořit do některé z místních rybářských hospod. Jsou patřičně tmavé, vybavené masivními dřevěnými stoly a lavicemi. Je možné ignorovat stánky s nafukovacími polštářky ve tvaru ryb, neboť i turistické cetky už sem samozřejmě našly cestu.
Pro suchozemce jako jsme my, je Hel především jedním z nejdosažitelnějších míst, kde je možné si představovat, že potkáte ducha starého námořníka. Je možné snít o tom, že se vypotácí z tmavé krčmy, kde zrovna vyprávěl, že zahlédl německou ponorku. V jedné ruce bude mít herinka, v druhé nafukovací polštářek. Houpavým krokem půjde nakrmit tuleně.
Peklo? Nikoli. Polský poloostrov, pětatřicet kilometrů dlouhá Helská kosa.
