Neunesli mě – kde udělal Hizballáh chybu?
V médiích se propírají únosy a výkupné, konkrétně směna jednoho Libanonce za pětici Čechů, unesených v libanonském údolí Bikáa. Prý je na takovém místě třeba počítat s tím, že vás unesou. Mně tam bylo docela dobře.
„Když jedete do takové země, tak musíte počítat s tím, že vás unesou,“ řekl v rozhovoru pro dvtv.cz Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt. Už je to řádka let, co jsem značnou část Libanonu projel stopem, spal venku a užíval si pohostinnost místních. Vůbec nechápu o čem mluví. Nebo se opravdu svět mění tak rychle?
„Dej si pozor, jezdí tady Hizballáh. Vyrážejí kolem šesté večer. Poznáš je podle hnědých košil,“ upozornila mě sympatická Libanonka, když zjistila, že spím v křoví za vesnicí, a nepodařilo se jí přemluvit mě, abych přijal pohostinství v jejich domku.
Jindy jsem unavený usnul s batohem mezi koleny na schodech křesťanského kostela. Vzbudila mě otázka: „Je vám něco? Jste nemocný?“ Dostal jsem najíst, napít, ukázali mi kudy na autobus... a jelo se dál.
Do údolí Bikáa mě dovezl plukovník libanonské armády. Stopl jsem ho v horách Antilibanonu. Vyčinil mi, že stopovat vojenská auta nesmím, ale když už mi zastavili, tak ať si nasednu. U služebně nejvyšší šarže jsem pak tři dny bydlel. Bylo to nedaleko Jupiterova chrámu, v údolí proslulé silami Boží strany (jak zní překlad názvu Hizballáh) i stavbami, o nichž Erich von Däniken tvrdil, že je stvořily mimozemské civilizace.
Údolí Bikáa (arabsky وادي البقاع) je jednou z nejúrodnějších částí Libanonu, a tak není divu, že se kolem něj soustředily civilizace. Samotné údolí je 120 km dlouhé a nachází se v něm chrámový komplex zapsaný roku 1984 do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO.
Jak vlastně dnes tolik mediálně propírané údolí vypadá? Jedná se o sníženinu mezi vrcholy Mount Lebanon na západě a Antilibanonu na východě. Na rozsáhlých plochách dozrává nejen obilí, ale i vinná réva, z níž se suší zdejší proslavené hrozinky a vyrábí víno. Ale láhev tuzemské značky Ksara v zemi, kde je více než polovina obyvatel muslimského vyznání, není zrovna levnou záležitostí. Nejde jen o obilí, i když o údolí se mluví jako o obilnici Libanonu, ale i celou řadu druhů ovoce a zeleniny. Jen namátkou: dýně, tykve, zelí, mandloně, fíkovníky, granátová i „obyčejná“ jablka. Jak vidno, jde převážně o zemědělskou oblast, v níž se daří jak zemědělským produktům, tak domácím zvířatům – od krav po ovce.
A podobně jako Haná má svou Olomouc, tak údolí Bekáa má své městské celky, jako je například Baalbek, Anjar, Zahlé. V prvém případě jde o důležité chrámy, kolem nichž jsou parkoviště a další turistická infrastruktura včetně hotelů. Město Anjar sloužilo před současnou syrskou občanskou válkou jako významné překladiště zboží a kontrabandu ze Sýrie, neboť hranice leží v těsné blízkosti. Kdo bere vážněji historii než nákupy, ten se do Anjaru vypraví za významnou archeologickou památkou, leží zde totiž ruiny předislámského města starého 1 300 let. A Zahlé? Město se zhruba 100 000 obyvateli a se vším, co k městu patří.
Popsat údolí Bekáa vůbec není jednoduché, nicméně v létě alespoň ve venkovských oblastech byla převládající barvou zlatožlutá. Vysoké teploty nechávaly žloutnout listí podobně jako klasy, v garážích se podomácku vyráběly vlněné přikrývky z vlny zdejších ovcí. V rozsáhlém dlouhém údolí jsou jak městské aglomerace, tak samoty, kde po lišce, která by tam chtěla dát dobrou noc, neštěkne ani pes.
Od mé návštěvy uběhlo deset let a Blízký východ se opět stal rozbuškou hrozící rozmetat mírový svět. Platí tohle klišé i pro Libanon? Je jeho návštěva smrtelně nebezpečným hazardem? Nebo je to až krystalická ukázka mediální „reality“, pro kterou je špatná zpráva ve smyslu prodejnosti a čtenosti dobrou zprávou? Skutečnost je taková, že podle Bloominvest Bank navštívilo zemi v roce 2008 přesně 405 382 turistů, v roce 2010 to bylo 2 167 879 návštěvníků a po propadu daném událostmi v arabských zemích se v roce 2014 křivka návštěvnosti opět začíná zvedat.
Žijeme v době zkratek, rychlých informací a ještě rychlejších rozhodnutí. Dá se čekat, že po nedávné mediální masáž se našinci do Libanonu nepohrnou. Podle Erika Taberyho každý, kdo se do údolí vydá, musí počítat s únosem. A díky úniku informací teď každý Čech ví, kolik desítek milionů dolarů představuje. Jenže opravdu je každý turista terčem, chodící peněženkou pro případné únosce? Pokud ano, tak před deseti lety udělal někde Hizballách chybu. A stejně tak v případě 1 354 647 turistů, kteří prošli zemí v roce 2014. Tolik ke slovům Erika Taberyho.
Přesto si neodpustím jednu informaci nakonec. V době mé návštěvy tu byl poměr křesťanů a muslimů skoro přesně půl na půl. Aktuálně je podle americké CIA v zemi 54% muslimů a 40,5% křesťanů – za 10 let se číslo „zhouplo“ ve prospěch islámu. Přece jen se v zemi něco děje.
