Jak dlouho ještě zůstat
Silvie Haktanır Filipová žije v Izmiru, i jí se ale úterní teroristický útok na istanbulské letiště hodně dotýká. Pro web cestovatelů již napsala článek o atmosféře v turecké společnosti, nyní odpovídá na osobnější dotazy.
Je pravda, že je nyní v Turecku omezený přístup k internetu?
Ano, už někdy od celonárodních protestů kolem parku Gezi před třemi lety se stalo zvykem, že státní orgány zastaví při nějakém teroristickém útoku nebo podobné závažné události přístup k sociálním sítím, jako je Facebook, Twitter nebo Youtube – a to poté, co se na těchto sítích začnou hromadit fotky a videa z těchto událostí.
Stejně tak už si Turci zvykli pracovat s VPN a změněnými IP adresami. Mnohé zahraniční servery (např. pro sázení, neplacené sledování televize on-line nebo stahování nelegálních dat, ale i různé „režimu nepohodlné“ stránky) jsou v Turecku vypnuté trvale, takže se o IP adresách poučilo už opravdu hodně lidí. Momentální omezení se dá překonat využitím VPN protokolů.
Osobně s tím nesouhlasím, protože mi uniká smysl něčeho takového.
Máte strach? Považujete Turecko za bezpečnou zemi?
Cílem každého takového útoku je vyvolat strach. Měli byste vidět pusté a prázdné ulice v centru Ankary, ale i dalších velkých měst ve dnech po březnovém útoku. Ulice se pak postupně zaplnily a život se vrátil do starých kolejí, v lidech to ale zůstává. Začali se bát.
Pak se i hodí ten odvěký muslimský přístup k životu – fatalismus. „Pokud se to má stát, stane se to,“ řeknou si místní a znovu vyrazí do nebezpečné zóny.
Já to vidím podobně, ale zároveň chápu turisty, že nemají ani nejmenší chuť jet do země, kde by jim mohlo něco hrozit. Sama už Turecko za bezpečnou zemi – alespoň podle dřívějších místních měřítek – nepovažuji. Myslím, že nejen mne, ale i spoustu lidí, kteří mají možnost přestěhovat se někam jinam, události posledního půlroku přiměly minimálně k úvaze, zda a jak dlouho ještě zůstat. U nás například přiměly mého manžela k definitivnímu rozhodnutí, že v Turecku nechceme dlouhodobě žít.
Dotýká se vás nebo vašich blízkých pokles počtu turistů v Turecku? Bojíte se dalšího?
Nikdo z mých blízkých nepracuje v turismu, takže bezprostředně to nepociťuji. Ale mám pár známých Češek, které letos nemají práci a tím i výdělek, s nímž před sezónou počítaly. Nikdo je už jako delegátky cestovních kanceláří nebo překladatelky nepotřebuje, protože české cestovky nemají koho přivézt.
Jde-li jen o ztracený přivýdělek, je to ještě dobré. Jenže jsou tu miliony lidí, kteří z turistické sezóny v Turecku žijí, a ti budou mít letos v létě velké problémy. Je to smutné. Turecká ekonomika jistě nestojí jen na turismu, je to ale důležitý zdroj příjmů. Odhaduje se, že letos do Turecka přijede jen 20 % dřívějšího počtu Rusů a těžko říci, jestli i ti budou mít po nejnovějším útoku odvahu, nebo to vzdají podobně jako Západoevropané. Bohužel do letovisek letos příliš nemíří ani domácí turečtí dovolenkáři.
Jaký máte osobně vztah k islámu?
Všechna světová náboženství jsou pokřivená a zavádějící, v tom se islám neliší od ostatních. Respektuji ho jako součást zdejší kultury nebo formu osobního pokorného vztahu k Bohu, nerespektuji ho jako cestu k vymývání mozků a ovládání mas nevědomých lidí jinými lidmi.
Diskutujete o předcházejících otázkách mezi sebou v rodině či mezi přáteli?
Samozřejmě, s manželem i jeho rodinou často rozebíráme nejnovější události, čteme opoziční tisk, rozčilujeme se nad tím. Jenže prakticky končíme jako všichni ti, co si zpravodajství raději přepínají na komedie nebo na reality show – všechno se dá snášet jen do určité míry. Když se vracím do ČR a nemusím tím pádem sledovat většinou velmi vypjaté dění v Turecku, hodně se mi uleví.
Článek Silvie Haktanır Filipové Krev, střepy a slzy v Turecku... čtěte ZDE.
