Potvrzeno, nejhlubší zatopená propast světa leží v Česku
Ještě donedávna dělilo Hranickou propast nedaleko Přerova od rekordu jen málo. K pokoření magické hranice 392 metrů, což je hloubka italské propasti Pozzo del Merro, která držela světové prvenství, scházelo jen 8 metrů. Až poslední měření prokázalo neskutečných 404 metrů hloubky!
Tým českých speleologů, členů České speleologické společnosti ZO 7-02 Hranický kras, s nimiž spolupracuje i polská speleopotápěčská špička Krzysztof Starnawski, se pokoušel přinést důkaz o hranickém primátu už řadu let.
Tajemství spojených s touto „nedostupnou dámou”, jak o propasti často mluví ti, kteří ji zkoumají, je však stále mnoho. Hydrogeoložka a speleoložka Helena Vysoká provádí vědecký výzkum propasti, jehož cílem je zjistit co nejvíce o vodě, která se v hlubinách nachází. Na svůj výzkum získala od NF Neuron čtvrt milionu korun a stala se vůbec první vedoucí Expedice Neuron.
Hloubky za hranicí lidských možností
Česko-polský tým se poslední roky snažil přiblížit k hloubce 400 metrů. V rámci projektu s názvem Hranická propast Step beyond 400 m se nyní díky spolupráci s polským speleologem Krzysztofem Starnawskim, který je jako jeden z mála potápěčů na světě schopný tak náročného hloubkového sestupu, podařilo naměřit hloubku 404 metrů. „Klíčový ponor dne 27. září byl jedním z dlouhé série ponorů, které jsem v posledních 20 letech v Hranické Propasti uskutečnil. Všechny ale měly stejný cíl: prozkoumat propast dál a hlouběji,” řekl v rozhovoru pro National Geographic, který výzkum z části financuje, Krzysztof Starnawski. Sestoupit do takových hloubek není pro člověka snadné, proto skupina spolupracuje také s pražskou skupinou Brmlab, která pracuje na vývoji miniponorky, která by mohla zmapovat zmíněné hloubky, které jsou za hranicí lidských možností.
Poslední bílé místo na mapě Česka
Jedním z řady důvodů, proč se na objev čekalo tak dlouho, je i skutečnost, že charakter propasti představuje pro průzkum nejednoduché prostředí. Poslední pokusy o změření hloubky probíhaly tak, že potápěč spustil z hloubky pod 200 m sondu, která se odvíjela z cívky, dokud nedosáhla pevného dna. Každý takový pokus odpovídá pouze jedinému bodu, kam sonda dosedne na pevný podklad. Pokud je například dno zkoumané prostory ukloněné, nemusí se takovou metodou ani jeho reálná situace vystihnout.
Útoky na vrchol 400 metrů pod hladinou
Sestupy člověka do takových hloubek, navíc ve specifickém jeskyním prostředí, jsou velmi náročné a pobyt potápěče ve velké hloubce, a tedy jeho prostor pro práci zde, je striktně časově limitovaný. Při práci robota komplikuje situaci členitý profil propasti, hrozí zde riziko zamotání vodícího kabelu do napadaných klád anebo jeho zachycení o hrany stěn. V místě okolo 180-190 m (u dna Liftu I) bylo dříve zúžené místo, tzv. restrikce Mikádo, kde se potápěč dokázal proplést spletí zaklíněných napadaných klád, a tak proniknout hlouběji, ale dálkově ovládaný robot by takovou překážku těžko překonal. V roce 2015 došlo v tomto místě k rozšíření prostor v důsledku uvolnění zátky z napadaných klád a sedimentu, možná také ke zřícení části skalního masívu, a otevřela se tak volná cesta do nižších částí propasti, což přineslo nové možnosti k využití robota. Úspěch nakonec přinesla spolupráce člověka a techniky: potápěč navedl robota do hloubky okolo 200 m, a ten vykonal práci v hloubce, kam v Hranické propasti lidská (nejen) noha zatím nevkročila.
„Roboti za nás ale práci neudělají, stále jsou potřeba lidé, aby jim ukázali, kudy jít.” říká Krzysztof Starnawski
V neposlední řadě hrají roli ne vždy příznivé podmínky „k útokům na vrchol”, jak říkají horolezci. Jedním z faktorů daných podmínkami propasti je například velmi proměnlivá viditelnost, která zásadně rozhoduje o možnostech činností pod vodou. Doposud není přesně objasněné, na jakých všech vlivech závisí. I k tomuto jevu by hydrogeologický výzkum propasti rád přispěl novými poznatky.
Měření hloubky je jen 20 % činnosti
Tajemství spojených s touto „nedostupnou dámou”, jak o jeskyni často mluví ti, kteří ji dlouhodobě zkoumají, je však stále mnoho. Měření hloubky pak tvoří asi jen 20 % činnosti v propasti. Část výzkumu propasti tvoří vedle průzkumu a mapování jejích prostor také odebírání vzorků vody, horniny, biologického materiálu a pomoc při různých vědeckých výzkumech. Jedním z posledních projektů je právě Expedice Neuron, která zkoumá vodu v propasti. „Dosavadní poznatky o vodě v Hranické propasti jsou útržkovité, často nearchivované. V rámci Expedice Neuron se podařilo odebrat vzorky vody, provést různá měření a získat detailní informace o průběhu některých chemických a fyzikálních parametrů vody v čase i v prostoru,” uvedla hydrogeoložka Helena Vysoká, vedoucí Expedice Neuron, a dodala:
„Data ukazují jak neuvěřitelně složitým a zajímavým hydrodynamickým systémem Hranická propast je.”
Hranická propast hlavní zápletkou detektivky
Samotný ponor je pro potápěče fyzicky velmi náročný, oni sami ho přirovnávají k zážitku horolezců ve výškách nad osmtisíc metrů. Na otázku, co dělá během dekomprese, odpovídá Krzysztof Starnawski:
„Obvykle si čtu, mám zalaminované stránky knih, aby se nerozmáčel papír. Nejlepší jsou detektivky a politické thrillery.“
Hloubka až jeden kilometr
Z hlediska geologické prozkoumanosti není prokázáno, jakou mocnost má vápencové podloží, v němž je Hranická propast vyvinuta. Vrtný průzkum v širším okolí Hranické propasti zastihl vápence ještě v hloubce 4,2 km. Teoretická hloubka Hranické propasti odhadovaná na základě mocnosti vápenců a modelů tak může být obrovská, jak výstižně upozorňuje potápěč David Čani, člen týmu z Hranické propasti, a dodává:
„Všechno nasvědčuje tomu, že se hloubka může blížit až jednomu kilometru.”
Gratulujeme celému týmu, který výzkumu věnoval tolik energie a času. Máme ohromnou radost, že jsme u tohoto milníku mohli díky výzkumu Heleny Vysoké být i my z Expedice Neuron. Pokud by vás zajímalo, co dalšího podporujeme a jaké máme pro české vědce plány, klikněte na rozhovor na webu cestovatelů.
