Časy se mění…nejen tuto neděli
Co mají společného Rusko, Egypt, Súdán, Bolívie, Vietnam, Japonsko, většina Afriky, kanadská provincie Saskatchewan nebo Jižní Afrika? Nezatěžují se změnami času!
Při globálním pohledu jsou země, kde se dvakrát ročně přetáčejí hodiny, velikostně v menšině, hlavně díky tomu, že mezi nimi nejsou giganti jako Rusko nebo Čína. Ekonomicky však jde o světové lídry – většinu Severní Ameriky, celou Evropu, jih Austrálie, Izrael a okolní státy – ale především jsou většinou v mírném pásmu. V tropech, kde se délka dne a noci od sebe příliš neliší, nebo v polárních dnech či nocích totiž tyto úpravy nemají velký smysl.
Rusko zrušilo zimní čas v roce 2011, experiment s permanentním „létem“ tam ale vydržel jen tři roky a od roku 2014 pro změnu zavládla trvalá „zima“. Vyřešily se tím četné stížnosti na to, že se v zimě rozednívalo až kolem desáté ráno a nejen školáci tak mívali těžký rozjezd. Není známo, co na to říkají Vikingové v Reykjavíku, nicméně Island i přes úctyhodnou zeměpisnou šířku žádné střídání času nikdy neprovozoval.
MÁ TO JEŠTĚ SMYSL?
My jsme si na tento folklór, zavedený v roce 1979, už většinou zvykli, a tak nám ho vláda prodloužila ještě nejméně na příštích pět let. Úspora elektřiny je přitom už naprosto minimální a jde spíše o prodloužení doby denního světla, jak výstižně říká i anglické označení letního času „daylight saving time“.
Autorem prvního seriózního návrhu na zavedení letního času byl londýnský stavitel William Willett, jenž v roce 1907 neuspěl s odvážnou myšlenkou posunu času dopředu o 80 minut, ovšem s rozdělením do čtyř týdnů po 20 minutách. Ve válečném roce 1916 už ale na tuto novinku přistoupila řada evropských zemí včetně Rakouska-Uherska, u nás k tomu znovu došlo i za druhé světové války s trváním až do roku 1949. Československo zažilo i zřejmě jediný skutečný „zimní čas“ na světě na přelomu let 1946-47, kdy se čas posunul o jednu hodinu dozadu. To, co dnes známe my, je pouhé přepínání mezi standardním časem (v zimě) a letním (v létě).
TURECKO OPOUŠTÍ EVROPU
Především v Británii se často objevují návrhy, aby se na letní čas přešlo celoročně a země se tak srovnala s většinou evropské pevniny. Zatím nebyly vyslyšeny, zato turecká vláda celoroční „léto“ schválila už před měsícem a půl. Tuto neděli si tak Turci nepospí o hodinu déle, zároveň ale nemusejí přetáčet analogové chronometry. Toto pohodlí jim jistě bohatě vynahradí zmatené chytré telefony a všechna další zařízení, na nichž bude třeba ručně zrušit automatické aktualizace času.
Několik hodin tak asi bude trvat, než si země ujasní, kolik je vlastně hodin – například telefonováním příbuzným, googlováním nebo hlasováním na sociálních sítích, podobně jako před rokem, 27. října 2015. Tehdy si Turecko vyzkoušelo dvoutýdenní odklad změny času, přezdívaný „Erdoganův čas“, kvůli parlamentním volbám, konaným o týden později. Zmatení národa bylo kvůli všudypřítomné automatice dokonalé.
Už tedy nikoli jedna, ale rovnou dvě hodiny. „Nové“ Turecko trhá i takto pouta s Evropou a opět se jí vzdaluje. Zato nastává synchronizace se Saúdskou Arábií, modlitbami v Mekce a Medíně i s většinou blízkovýchodních a islámských zemí.
Potíže s obchodováním na burze, obchodními kontakty s Evropou nebo exportem ještě nedávno takové změně bránily. Dnes podle ministra energetiky a zároveň i Erdoganova zetě nejsou problém, kritici ale odhadují, že zemi budou stát miliony dolarů.
Zatímco státní instituce i firmy zřejmě budou muset prodloužit pracovní dobu, aby vůbec měly možnost komunikovat s Evropou, fotbalovým fanouškům přibydou kruhy pod očima, neboť zápasy Ligy mistrů budou v Turecku začínat ve 22-23 hodin a lidé se ve velkoměstech nedostanou domů dřív než ve dvě až tři ráno. Třešinkou na dortu se pak stává Kypr, který budou od nynějška kromě ostnatých drátů dělit i dvě časová pásma.
Změny času měly původně zjednodušovat život… nebo jak to pan Willett myslel?!
