Zraněný kůň a bohyně vína
Dvě nové a nepřehlédnutelné sochy z dílny akademického sochaře Petra Nováka z Jaroměře stojí u Chlumu a Kuksu. Doplnily tak těžko uvěřitelný počet zdejších pomníků – jen bitvu u Hradce Králové jich připomíná přibližně pět set.
Opravdu, v oblasti okolo Chlumu můžete narazit až na pět set pomníků, které připomínají strašlivé události prusko-rakouské bitvy u Hradce Králové. Její možná nejkrvavější část se pak odehrála v samém závěru bitvy u nedaleké obce Střezetice. Rakušané už věděli, že u Hradce nevyhrají, a vydali se na ústup. Rakouský vrchní velitel Benedek vyslal proti Prusům záložní jezdectvo, aby protivníkovi zabránilo v pronásledování. Prusové zase vyslali své jezdce, aby zdecimovanou rakouskou armádu dorazili. Obě jízdy se setkaly právě tady a v pouhé půlhodině padlo tomuto střetnutí za oběť na patnáct set vojáků a dva tisíce koní.
Už před sto lety chtěli nadšenci z komitétu pro udržování památek z války 1866 nechat na tomto místě postavit pomník padlým koním. 20. století však podobným projektům moc nepřálo, a tak trvalo celé století, než se ušlechtilá myšlenka mohla zhmotnit. Stalo se tak letos v létě. Vyjedete-li tedy ze Střezetic směrem na Všestary, po své pravé ruce uvidíte nádherné sousoší vojáka a koně v nadživotní velikosti. Výjev z válečné vřavy ukazuje vojáka, kterak se snaží svého zraněného koně postavit na nohy a odvést jej do bezpečí.
„Vypadá to tragicky, ale je zde také naděje. Voják nenechává koně na bojišti umírat a neztrácí tak svoji lidskost. Chce svému koni vrátit jeho oddanost,“ říká Petr Novák o námětu pro tento pomník, jenž patrně mezi těmi sty chlumskými pomníky vítězí v příběhu i impozantnosti.
Asi třicet kilometrů odtud leží památka, která aspiruje na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO. Hospital Kuks spolu s uměleckými skvosty barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna a jeho pomocníků. O rozkvět Kuksu se, jak známo, zasloužil František Antonín hrabě Špork asi před třemi sty lety a díky němu sem jezdí tisíce lidí tu krásu obdivovat.
Ale i dnes je tu k vidění rozkvět. Vinař Stanislav Rudolfský dostal nápad vysadit na protilehlém břehu kukského údolí vinohrad a v roce 2005 tu myšlenku uskutečnil, čímž se postaral o vznik první oficiálně registrované vinice v Královéhradeckém kraji. Bylo ale na co navazovat, ostatně i za doby hrabětě Šporka se tu víno pěstovalo, jak dokládají archivní záznamy, ačkoli zřejmě ne přímo na stejném svahu. Rozlohou je sice ani ne půlhektarový, ale malebnější vinohrad možná v Česku nenajdete. Dnes tudy také vede naučná vinařská stezka a přímo v srdci vinohradu od října stojí dvouapůlmetrová socha zvaná Kukská bohyně vína, jež rovněž vzešla z ateliéru Petra Nováka.
„Námětem je růst révy. Zasadili jsme proto sochu přímo na vinici jako jednu ze všech těch stovek ostatních rév.Vycházel jsem i z Braunových kompozic a figuru jsem mírně roztočil, aby se jako by popínala a aby vyzařovala tu růstovou sílu a chuť do života,“ vysvětluje autor sochy. Skulptura zobrazuje nahou ženu – bohyni s kmenem révy a s hroznem nad hlavou, k němuž blahosklonně vzhlíží.
Jsem rád, že ačkoli od doby Šporka uplynulo mnoho času, i dnes se objevují ve východních Čechách zajímavé nápady. A hlavně, že jejich původci jsou schopni vytrvat a přes všechnu nepřízeň Braunových Neřestí, jako jsou Lakota či Závist, přivést ty nápady k životu. Přijeďte se na to také podívat.
