Na nejtěžší stěně světa
Sledujeme pokus českého lezce Adama Ondry o volný přelez Dawn Wall, téměř 1000 metrů vysoké cesty na legendárním masivu El Capitan v Yosemitech. Na ostrý start vyrazil včera před 3. hodinou ráno místního času.
Dawn Wall je považována za dosud nejtěžší cestu světa na velké stěně. Pokud Adam Ondra uspěje, bude teprve druhý na světě. Adamův cíl je navíc vylézt cestu v co nejkratším čase. Cílí na 5 až 6 dní a kvůli vysokým teplotám poleze první dny v nočních hodinách.
Už před několika málo dny dosáhli Adam Ondra a jeho spolulezec Pavel Blažek vrcholu skalního masivu El Capitan v Yosemitském národním parku. Na vrchol Adam vylezl cestou Dawn Wall, nejtěžší cestou na celém masivu a zároveň asi nejtěžší cestou na velkých stěnách na světě vůbec. Protože ale u skalního lezení to není jen o tom vylézt na vrchol, ale záleží především na tom, jak je přelez provedený, šlo v Adamově případě zatím pouze o trénink na finální pokus.
Dokončil tak první velký krok na cestě ke svému cíli. Pokračoval pak v intenzivním nácviku nejtěžších kroků v přelezu, aby včera přistoupil k hlavnímu pokusu.
“Cestu bych chtěl vylézt na jeden zátah volným lezením v rámci několika dnů. V tom by byl můj přelez hodnotnější, protože by proběhl rychleji než první přelez. Ale ještě mě čeká spoustu práce,” popsal svůj záměr Adam v reportu zaslaném z Yosemit před několika dny.
Přelez na jeden zátah, tzv. “single push”, označuje přelez bez přerušení pouze s nutným nocováním ve stěně. Volné lezení pak spočívá v tom, že se různé jisticí pomůcky jako lano, vklíněnce, skoby používají jen jako jištění ve smyslu ochrany před pádem na zem, ale ne pro postup vzhůru.
“Nahoru se člověk dostává jen vlastní silou za pomoci chytů a nerovností, které samotná skála nabízí,” vysvětlil Adam. Je to rozdíl oproti tzv. technickému lezení, kdy jsou jistící pomůcku využívány i k postupu vzhůru.
Obzvlášť u velmi těžkých cest proto volnému přelezu předchází dlouhý a pečlivý proces učení jednotlivých kroků, memorování každého chytu a vypilování každého pohybu, rovnováhy, rychlosti, díky čemuž je pak možné přelézt celou délku lana bez pádu. Právě v tom spočíval dosavadní postup.
“Společně s Pavlem jsme strávili hodně času v prvním polovině stěny, kde jsme s použitím i technického lezení zafixovali lana a založili základní tábor pro nocování ve stěně. Díky tomu se můžeme po stěně rychle pohybovat a soustředit se na nácvik nejtěžších lanových délek, které jsou právě zhruba v půlce stěny. Zespodu do půlky stěny se díky lanům dostaneme za hodinu a půl,” popisuje dosavadní postup Adam.
Dawn Wall je ta nejstrmější a nejhladší část El Capitana. První volný přelez Dawn Wall byl uskutečněn teprve v lednu v roce 2015, kdy lezci Tommy Caldwell a Kevin Jorgeson stěnu volně přelezli na jeden zátah v rámci 19 dní, které ve stěně strávili. Pro Tommyho Caldwella to byl životní projekt, kterému věnoval 7 let příprav, tréninku a nácviku jednotlivých částí cesty. Jejich úspěch vyvolal v USA obrovskou vlnu mediálního zájmu a dokonce jim gratuloval prezident Obama.
Pro Adama je to vůbec první pobyt v Yosemitech a Adam přiznává, že je jeho cíl na první pohled možná příliš ambiciózní. Jde totiž o výrazně jiný styl lezení, než sportovní a závodní lezení, kterému se Adam doposud věnoval a v kterém exceloval.
“V yosemitském lezení jsem nováček a nikdy předtím jsem nelezl tak velkou stěnu, jako je El Capitan. Navíc to není jištěno jako sportovní lezení. Většina délek se jistí vlastními jistícími prostředky a vzdálenosti mezi jištěním jsou někdy pěkně dlouhé. Byl jsem překvapený, že tu při lezení zažívám i strach a je to pro mě lekce, kdy se hrozně moc učím. Ale je to i dobrodružství a to je určitě něco, co mě na tom baví,” okomentoval Adam dojmy z Yosemit.
Žula v Yosemitském údolí je navíc extrémně hladká a klouzavá. Většina těžkých kroků se také odehrává v položených až kolmých stěnách, což je rozdíl oproti sportovnímu lezení, kde většina těžkých cest vede v obrovských převisech. “Dawn Wall je tudíž extrémně náročná na techniku a preciznost nohou, protože zde nejsou chyty, za které by se dalo pořádně zabrat,” vysvětluje Adam specifika yosemitského lezení.
Zatím poslední zprávu o Adamovi jsme dostali včera ráno:
Dnes v 11:46 našeho času (v Kalifornii bylo tou dobou 2:46 ráno) nastoupil společně s jističem Pavlem Blažkem do stěny.
Noční start byl nutný kvůli vysokým teplotám, které v Yosemitském údolí navzdory podzimu přetrvávají. V horku se potí a kloužou ruce, a také se na nich rychleji odírá kůže. Ve hře proto byla i možnost start odložit, nakonec se ale Adam rozhodl pro nástup již nyní a to i za cenu nočního lezení. Ostatně v nočních hodinách probíhala právě kvůli vysokým teplotám i velká část tréninku.
Adamův plán je strávit ve stěně 5 až 6 dnů. Během prvních dvou dnů by chtěl překonat prvních 13 délek, pak dát den odpočinku během pravděpodobně deštivé středy. Do dalších délek by pak měl pokračoval ve čtvrtek a v pátek. Klíčové délky jsou právě 14., 15. a 16., které jsou nejtěžší.
Do stěny si Adam s Pavlem v předchozích dnech natahali dostatečné zásoby vody i jídla zhruba na týden. Odpočinkový čas ve stěně budou trávit ve svém základním táboře, který tvoří dva speciální stany (tzv. portaledge) zavěšené ve stěně, ve kterých přespávali již během tréninku. Mají tam i solární panel, takže chtějí podle možností informovat o postupu na svých instagramových účtech. “Nakonec, ve stěně je stejně nejlepší signál v celém Yosemitském údolí, takže proč toho nevyužít,” vtipkoval před startem Adam.
Za web cestovatelů držíme lezcům palce a budeme o jejich postupu informovat.
