S kokou na šestitisícovku
Byla to taková neplánovaná akce. Jednoho dne David řekl: „Četl jsem na netu, že nějaký cestovatelé vylezli na tu šestitisícovku za městem. Zkusíme to taky?“
Hora Huayna Potosí se tyčí nad bolívijským městem La Paz a dosahuje nadmořské výšky 6 088 metrů. Nejprve jsme se Davidovi jen smáli, ale později jsme už v La Pazu obcházeli společnosti nabízející podobné expedice. Jeden místní horal nás nakonec přemluvil, když nám řekl, že je k výstupu v tomto období ideální počasí. Vypůjčili jsme si veškeré zimní oblečení a vybavení na lezení a za několik dní jsme se na třídenní expedici vydali!
Už několik týdnů jsme se v Bolívii pohybovali ve výškách kolem čtyř tisíc metrů, a tak jsme částečnou aklimatizaci měli. První noc jsme strávili v základním táboře ve výšce 4 700 metrů. Přes den jsme šli trénovat lezení po ledovci. Druhý den jsme vyrazili se všemi věcmi do dalšího výškového tábora v 5100 metrech. Tam už se nám dýchalo trošku hůře.
Noc byla velmi krátká, neboť jsme útok na vrchol zahájili asi ve 2:30 ráno. Káťa bohužel nestačila nastolenému tempu a po chvíli výstup vzdala, aby se vrátila zpět na chatu. My jsme s Davidem a bolívijským průvodcem nasadili mačky, vytáhli cepíny a vyrazili nocí po ledu nahoru. S „naspeedovaným“ Bolivijcem jsme na laně téměř běželi a předbíhali jsme všechny další skupiny.
Několik set výškových metrů pod vrcholem už byl vzduch opravdu řídký. David přede mnou vrávoral jako opilý a občas dokonce spadl na zem. Já jsem se snažil celou dobu žvýkat listy koky, což mi pomáhalo. Pod vrcholem jsem se chtěl napít a dát si sušenku. Bohužel vše bylo naprosto zamrzlé. Bylo asi -20 stupňů, ale nám bylo při výstupu docela teplo. Měli jsme štěstí, že nefoukal vítr a my jsme tak na samém vrcholu mohli v klidu posedět a pozorovat nádherný východ slunce.
Úplně v klidu to nebylo, neboť jsme po rozednění teprve viděli, kam jsme vylezli. Na každou stranu byl asi kilometrový sráz dolů a my byli rádi, že sedíme a ani se nehneme. Při pokusu o vrcholové foto jsem si nešťastným pohybem ruky vyhodil rameno. Mám s tím trochu problémy, ale že se mi to stane, v šestitisících metrech, jsem nečekal. Dost mě to vyděsilo, ale naštěstí se mi rameno podařilo rychle nahodit zpět. Oddechl jsem si při představě, že budu sestupovat s jednou rukou. Cesta dolů byla neméně vyčerpávající. Když jsme dorazili zpět na chatu, jen jsme chvíli nehybně leželi na postelích a přemýšleli, co se stalo. Absolvovali jsme asi nejtěžší věc v životě, ale stálo to za to!
Bylo to pro nás neuvěřitelné sebepřekonání a jeden z největších zážitků na naší cestě kolem světa.
Cestovatelský projekt Z KANCLU KOLEM SVĚTA aneb stop otlačeným zadkům!
Hlavní partner projektu HUDYsport a.s.
Sledujte další dobrodružství na www.travel4ver.cz a na fejsbuku
