TATROU KOLEM SVĚTA
Přesně před 30 lety, 18. března 1987 vyrazila expedice Tatra kolem světa z tehdejší ČSSR. Po třiceti sedmi měsících se vrátila do země, která mezitím změnila nejen název. Do ČSFR expedice přijela bez Františka Jeniše, který po cestě tragicky zahynul.
Československo těsně po sametové revoluci žilo jinými událostmi, než byl návrat „socialistické“ expedice. Tři roky strávili její účastníci na cestách, o jejich zážitky však nebyl příliš velký zájem. Navázané obchodní kontakty ztratily smysl a členové byli i doma některými podezříváni z vyzvědačství. Výsledky cesty nebyly uveřejněny v plánovaném rozsahu. Sešlo ze sestavení 56 dílného seriálu z natočeného materiálu a k divákům se nedostal ani dvoudílný celovečerní dokument.
Nakonec o expedici přeci jenom vyšly čtyři knihy. Donedávna jediný ucelenější a veřejně dostupný film o Tatře kolem světa pochází ze seriálu ČT Zapomenuté výpravy.
Martin Zikmund, který zmínky o výpravě hltal už jako malý kluk, se naštěstí rozhodl postavit výpravě monumentální pomník v podobě webových stránek TatraKolemSveta.cz . Na nich najdete domácí videa natočená členy expedice, spoustu fotografií, vše o Tatře 815 GTC a ... vlastně úplně všechno, co po expedici zůstalo.
Martine, znáte členy expedice osobně?
S některými členy se již znám osobně, setkání s některými jsou i poměrně častá. Ale s některými se stále ještě snažím navázat spojení, hlavně se mi nedaří spojit se s lidmi z Kopřivnice a okolí. Přeci jen vzdálenost zde hraje určitou roli. V Praze jsem ve spojení i s příbuznými členů expedice, kteří již zemřeli, a ti mi hodně pomáhají. Podařilo se mi spojit se s lidmi z organizačního týmu expedice, tehdy zvaného řídící výbor expedice, který sídlil během expedice v Praze.
Můžeme stručně naťuknout jejich další osudy? Cestuje někdo z nich i dnes?
Mnozí z nich mají životy, které by vydaly každý na pořádnou knihu. Dle mého byly osudy každého z nich do určité míry ovlivněny změnou režimu, do kterého se vrátili. U někoho vyloženě k lepšímu, u někoho to byla prostě absolutní změna, kterou zatím nedokážu posoudit. O osudech členů expedice zatím údaje sbírám, přeci jen mi chybí kontakt s částí expedice či jejich rodinnými příslušníky. Snad se mi jednou podaří dát vše dohromady tak, abych to mohl uveřejnit na stránkách projektu a mělo to nějakou informační hodnotu.
Cestuje někdo z expedice Tatra i dnes?
Co se týče cestování, tak překvapivě nejstarší člen expedice - ing. Stanislav Synek - stále neuhasil svůj vnitřní cestovatelský oheň a vloni začátkem srpna vyrazil autem sám na 72 dnů po Balkáně. Přespával v autě, jezdil po krásných či zajímavých místech, taková jeho běžná dovolená. A to letos oslaví 80 let. Cestovatel a dobrodruh každým coulem.
Expedice neměla úplně hladký průběh, bohužel došlo i na tragické momenty. Jak se její členové vyrovnali se smrtí Františka Jeniše? Co se vlastně stalo?
Toto je velmi citlivé téma a ani čas některé věci nezahojil. Dle materiálů, které mám a dle vyprávění je nejvíce pravděpodobné, že šlo o tragickou shodu náhod. Stalo se to 27. června 1989 po natáčení Tatry projíždějící nádherným údolím řeky Hunzy. Jiřího Stöhra vystřídal ve člunu ing. Aleš Novák a s Dr. Jenišem vyrazili po proudu na krátkou plavbu, kde zřejmě narazili na nějakou vodní překážku a člun se převrhl. Dr. Jeniš byl fyzicky nejzdatnějším členem expedice, tudíž se lze jen domnívat, že se při pádu nějak nešťastně udeřil (přilby tehdy neměli), což mu v kombinaci s ledovou vodou himalájské řeky zřejmě pak zabránilo dostat se rychle z vody. Posádka byla v momentu nehody bohužel za zatáčkou silnice nad řekou a když člun spatřili, tak plul po řece již převrácený. Nedaleko našli pouze vyděšeného ing. Nováka, který se snažil dostat z vody na břeh. Po Dr. Jenišovi pátrali všichni za účasti místních i místní policie nepřetržitě tři dny. Nikdy se jeho tělo nenašlo.
Dle všeho to byla pro všechny i pro expedici značná ztráta. Člověk, se kterým jste více jak dva roky 24 hodin denně a žijete s ním na několika metrech čtverečních a on najednou zmizí - to je něco, na co se nedá nijak připravit, ani se s tím nelze nějak univerzálně vyrovnat. Myslím, že pro některé to byl prožitek, který je poznamenal na celý život. Expedice tím přišla o ten rozměr, který jí dával právě Dr. Jeniš - focení a natáčení z motorového rogala (Dr. Jeniš řídil, Jiří Stöhr natáčel), skoky padákem, atp. Nic z toho se už dál během expedice nekonalo.
Když už jsme u těch dramatických částí, co se stalo v Guatemale?
Událost v Guatemale asi nejlépe popsal PhDr. Petr Bárta ve své knize Tatra Kolem Světa - Cestovní Deník v kapitolách 32 a 33, jehož úryvek používám i v úvodu sekce “O expedici” na stránkách TatraKolemSveta.cz. Sám bych asi nikdy lépe nevylíčil to, co se tam stalo. Z textu jsou úžasně cítit prožité emoce a vyprávění je skutečně nadmíru poutavé.
Pokusím se snad jen o strohý popis situace. Po pár dnech v Guatemale, celodenním natáčení v okolí mayských pyramid Tikalu a několika dnech cesty směrem k hlavnímu městu, byla uprostřed noci, během zastávky na spaní, celá posádka i s autem zadržena a za celkem dramatických podmínek převezena do vojenské věznice v hlavním městě. A to vše v den prvního výročí expedice.
Následovalo dlouhých devět dnů vyjednávání, diplomatických depeší na různých úrovních. Tou dobou byl v Guatemale i zpravodaj Ján Puchovský, který sledoval celou tu situaci zvenku, ale v kontextu Guatemaly, nikoliv jako my v kontextu Evropy, potažmo východního bloku, resp. jeho tisku.
Po devíti dnech vězení byli všichni propuštěni a vrženi zpátky do značně zdemolované Tatry a měli osm hodin na opuštění země. Přejeli tedy po té nejlepší silnici zpět do Mexika, kde dávali auto a výbavu několik týdnů dohromady. Některé filmové materiály se nepodařilo zachránit, stejně tak jako některou elektroniku, na kterou již znovu nestačil rozpočet.
Jiná věc jsou důvody zatčení. Oficiálně šlo nejdříve o podezření ze špionáže. Zjevně někoho polekala výbava auta, že mohou složit letadlo a létat si nad pyramidami a ještě u toho natáčet a fotit. To bylo asi pro v té době vojenskou diktaturu moc.
Co se týče neoficiální důvodů, tak by v tom mohla figurovat i FBI či CIA, které expedici sledovaly de facto větší část cesty po Severní Americe. A několikrát i důkladně kontrolovaly, avšak bez nějakých “špiónských” výsledků. Za což mohla být Guatemala de facto mstou. Jsou to však všechno jen dohady, nicméně některá prohlášení otisknutá v tehdejším tisku jsou zajímavá.
Kterou část výpravy považujete za nejzajímavější a proč?
Já nepovažuji žádnou část za nejzajímavější. Každá etapa cesty je jiná, některé jsou zajímavé tím, že nejsou v Tatře, jiné jsou zajímavé právě tím, že jsou v Tatře. Myslím, že když si kdokoliv přečte již zmíněnou knihu od Petra Bárty, pochopí, že každý kus této neobvyklé expedice byl zajímavý a něčím jedinečný.
Existují i úplně nezmapovaná období cesty? Nebo bylo zveřejněno už vše?
Zveřejněno vše určitě nebylo. Sám jsem dlouho tápal, jak to bylo vlastně v Austrálii. A až setkání s ing. Synkem mi to osvětlilo. Tatra tam udělala jen takovou malou prijížďku a zase se vydala po vodě do Číny. Kdežto většina posádky skákala letadlem po několika zajímavostech Austrálie na sever do Darwinu a dále pak do Asie. V rámci připravovaného expedičního blogu “po 30 letech” bych to chtěl všechno dát dohromady a uveřejnit, tak jak to skutečně bylo.
Také se málo ví, jak to bylo např. s rodinnými příslušníky, kteří měli v určitou dobu nárok na návštěvu. Několik z nich dokonce jelo s posádkou Jižní Amerikou. Vcelku vtipně o tom napsala takovou malou knížku Zuzana Cigánová - Kúsok cesty okolo sveta. Je toho určitě mnohem víc, neuplynou dva měsíce, abych na něco nového nenarazil.
Kde všude berete fotografie, informace... spolupracuje veřejnost a členové posádky či jejich příbuzní?
Zdroje materiálů jsou skutečně různé. Nejvíce mi jich poskytly paní Ludmila Jenišová a paní Jarka Bártová, které mi zapůjčily či věnovaly většinu obrazových materiálů, které na stránkách jsou nebo budou brzo uveřejněny. Mnoho fotografií a většinu videí jsem dostal od lidí přes internet. Jedno video mi dokonce přišlo velmi zvláštní cestou, když mi nějaký anonymní e-mail napsal, ať mu napíšu adresu, že mi něco pošle k expedici. Tak jsem mu dal pro jistotu jen adresu do práce, kam mi po týdnu přišlo DVD s několika hodinami filmu staženého z VHS kazet s post-it lístkem, kde bylo napsáno “Třeba se Vám to bude líbit.” Dodnes nevím o koho šlo, ale byl to přínosný počin a jsem za něj dodnes rád.
Dále je vcelku spolupracujícím zdrojem materiálů Kopřivnické Tatra Muzeum, kam mi ve svém volnu chodí ofocovat materiály fotograf Radim Socha, který se sám nabídl, že mi takto pomůže, když jsem si na Facebooku stěžoval, že je Kopřivnice strašně daleko od Prahy. Jsem mu za to velmi vděčný a dělá skvělou práci, kterou jistě ocení všichni návštěvníci stránek.
Jsou tu i jiné zdroje, převážně dokumentů, ale o těch radši až jindy.
Jiná věc jsou zdroje, které vyloženě nespolupracují nebo z nějakého důvodu nemají zájem o spolupráci. A to je např. Národní Filmový Archiv, kde leží veškeré materiály, které expedice natočila, i ty dva celovečerní filmy, které dal dohromady po návratu z expedice Jiří Stöhr, ale odmítají je vydat nebo alespoň dát k dispozici k náhledu. Tady by se mi hodila nějaká šťastná souhra osudu, aby se i v NFA daly věci do pohybu. Podobně je na tom i Česká Televize, kde už jsou některé videa v digitální podobě, ale spousta věcí chybí, asi se někam ztratily.
Jak dlouho se tvorbou stránek o expedici zabýváte?
Se stránkami jsem začal přesně v 12.dubna 2003, jsou v internetovém archive.org, ale intenzivně jsem se do bádání pustil až někdy od srpna 2015. Tím badatelským zážehem, byl de facto divný pocit, který mi ráno zůstal po nějakém snu. Začal jsem přemýšlet o expedici a začalo mi několik věcí vrtat hlavou a už to jelo.
A teď ta základní otázka: Proč vlastně věnujete svůj čas expedici, která proběhla před třiceti lety a na které jste nebyl (a nemohl být)?
Často se mě lidé ptají, proč se expedicí zabývám. Je to tím jménem nebo mám něco společného s tou expedicí? Ne, nic takového. Pra-důvod je asi prostý, byl jsem tam. V Kopřivnici, ve správnou chvíli, na správném místě - před správní budovou Tatry Kopřivnice, to odpoledne 17. 3. 1987. Byli jsme tam na výletě se školou v přírodě ve třetí třídě. Ale od té doby mě expedice prováděla větší částí dětství, až se mi zase po letech vrátila v podobě nalezené knihy v antikvariátu a následně další – a pak jsem objevil to prázdno. A chtěl jsem ho vyplnit nebo spíš, poskládat zbytek obrazu ze střípků, které se objevovaly v časopisech či archivech novin v knihovně Klementina. Pak to na chvilku utichlo, měl jsem spoustu jiných zájmů, ale pak přišel ten sen...
Inspirovala vás expedice k něčemu podobnému? Nebo to plánujete?
Předně nejsem zrovna dobrodruh či cestovatel. Ježdění autem mám rád, ale nemyslím, si že bych byl někdy schopen něčeho jako je třeba i dnes schopen pan ing. Synek. Mám svou rodinu, se kterou jsem šťastný, a tak mi prozatím stačí být spíše amatérským badatelem a takovým virtuálním cestovatelem.
