Kosmické setkání
Do zahraničí jezdím nejraději autem. Výhoda svobody však při tomto druhu cestování dostává značné trhliny, když je cílem vaší cesty ostrov. Pokud tam navíc platí výjimečný stav… Strašáka v podobě jízdního řádu a ceny letenky vás může zbavit jedině zázrak. Anebo jako H+Z v roce 1962 kosmonaut!
Většinu potíží na druhé cestě H+Z mělo na svědomí tehdejší československé politické zřízení. Proto se nedostali do Íránu, byla jim odepřena návštěva Austrálie, kupodivu složitá byla i cesta po Sovětském svazu. Na Cejlonu pak strávili půl roku, tedy o celé tři měsíce déle oproti původnímu plánu. V tomto případě však byl na vině jízdní řád a nemožnost nalodění výpravy. Na Sumatře byl však problém vnitropolitického rázu.
Po vylodění v Medanu dostávali z úřadů rozporuplné informace o možnostech přepravy po ostrově a povstalecké situaci. Víza a přísliby z velvyslanectví jim byly k ničemu. Poslední slovo měl tou dobou pouze prezident. Věci by snad mohly dostat spád, pokud by se o intervenci pokusili sami. Jenže prezident Sukarno sídlil v Jakartě, bratru tisíc pět set kilometrů daleko. Fakt, že letenky byly vyprodány na týdny dopředu, nebyl jediný oříšek. Tím nejzásadnějším byla jejich cena, neboť ta se rovnala polovině ročního rozpočtu výpravy…
Naděje svitla šestnáctého dne marného čekání. Měla podobu kurýra od vrchního velitele Sumatry – brigádního generála Subrapta. „Můj generál se omlouvá, že vás nemůže přijmout, ovšem na důkaz přátelství vám posílá průvodní listy. Jiné, než by pánové čekali, ale…“ cvakl podpatky a byl tentam. Z „průvodních listů“ se vyklubalo pozvání na recepci konanou v paláci guvernéra pro skupinu majora Germana Titova (Pokud někomu to jméno nic neříká, vězte, že se jedná o druhého sovětského kosmonauta.) a propustky na letiště. Sled následných událostí dokázal, že se ze strany generála jednalo skutečně o projev dobré vůle. Na letišti totiž nejenže nebyl přítomen žádný další zahraniční, ale ani jediný místní novinář. Fotografie tehdy pořízené jsou tak bez nadsázky naprosto unikátní.
Náhoda tomu chtěla, že součástí sovětské výpravy byl i Pavel, starý známý. Slovo dalo slovo a H+Z skončili ještě toho večera na palubě Iljušinu s Germanem Titovem, jehož cílem byla Jakarta. Inu, nejde-li Mohamed k hoře, musí ona za ním. Dva další týdny čekání na audienci u prezidenta byly nakonec korunovány několika násobným úspěchem. Vedle příkazu nejvyššího velitele s oprávněním k cestě po Sumatře, vezli s sebou příkaz pro všechny banky v zemi, aby výpravě a všem československým občanům na území Indonésie proplácely tzv. šedý kurz, tedy místo 126 rupií za libru celých 256. Zpáteční letenky do Medanu se tak mnohonásobně vyplatily a cesta po Indonésii byla volná.
P.S.: Omlouvám se tentokrát za všechny snímky v černobílé barvě. Ale vesmírné fotky barvami nehýří, viz ta v úvodu. Po Titovi byl pojmenován kráter na Měsíci. Fotka je stažena z Wikimedie.
