Helgoland není Legoland

7. 3. 2018 – Německo, Evropa

David Hainall

Ovšem k fotografické atrakci má tento ostrov ležící velmi nedaleko německého pobřeží blízko. Žije zde kolem dvaceti druhů mořských ptáků včetně terejů, alkounů a alek. Léto se tu odehrává ve znamení koupajících se rekreantů, ale na jaře, na podzim nebo dokonce v zimě tu potkáme hlavně nadšence, ornitology a fotografy z celé Evropy

Ráno vstáváme časně a počasí se zprvu nezdá úplně ideální. Včerejší romantické chvíle ve společnosti tuleňů při západu slunce jsou jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Pomalu balíme fotografické vybavení, termosku s čajem a svačinu, a i když se nám moc nechce, vylézáme ze stanu.

Nad hlavou nám létají hejna racků mořských (Larus marinus) a na vodě plavou kajky mořské (Somateria mollissima). Kajky hnízdí v koloniích a svá hnízda si vystýlají prachovým peřím. To je jedno z vůbec nejjemnějších a nejkvalitnějších v ptačí říši. Ne nadarmo byly kdysi péřové spacáky naplněné tímto peřím opravdovým snem každého vysokohorského lezce a polárníka. Na břehu mezi vyplavenými chaluhami a po písečných plážích běhají ústřičníci velcí (Heamatopus ostralegus) s jasně oranžovým úzkým zobákem a popelavě hnědí jespáci píseční (Calidris alba).

Najít cestu na útes Lummenfelsen (Dlouhá Anna) není vůbec těžké. Výstup na nejvyšší bod ostrova vede po upravených chodnících a z městečka se dá výstup dokonce ulehčit krátkým výtahem. Procházíme malebnými uličkami mezi restauracemi, hotýlky a obchůdky a zanedlouho se dostáváme na louky a na návětrnou stranu ostrova. Výhledy na příbojem rozbité útesy jsou impozantní. Cedule „Zákaz vstupu“ upozorňují na nestabilní skálu a rizika plynoucí z možného uklouznutí a pádu do hlubin.

Najednou se před námi otevírá pohled na útes obsypaný ptáky. Jsme na hnízdní skále terejů bílých (Morus bassanus) a alkounů úzkozubých (Uria aalge).

Terejové jsou opravdu velcí ptáci, u nichž se rozpětí křídel pohybuje kolem dvou metrů. I když to jsou skvělí a vytrvalí letci, většinu času tráví v blízkosti pobřeží. Jejich hnízda nacházíme na vysokých skalách, útesech nebo příkrých travnatých svazích. Nedokáží totiž vzlétnout z rovného povrchu. Polámali by si křídla. V jejich nepříliš pestrém jídelníčku dominují ryby a hlavonožci.

Ovšem o to zajímavější je způsob jejich lovu. Podobně jako dravci jsou obdařeni vynikajícím zrakem a spatří-li kořist, vrhají se střemhlav rychlostí kolem 90 km/h z výšky až 30 metrů. Aby si nerozbili hlavu nebo netrpěli po tak silném nárazu na vodní hladinu otřesem mozku, mají v lebce dutiny vyplněné vzduchem. Navíc nozdry mají uzavřené kostěnými přepážkami, které zabraňují vniknutí vody při potápění. Asi největší zajímavostí je skutečnost, že terejové často svou kořist polykají ještě pod hladinou a vynoří se tak s prázdným zobákem. Francouzští rybáři v domnění, že tito ptáci neumí lovit, dali terejům jméno „Fou do Bassan“, neboli „Blázen z Bassanu).

Při cestě od dlouhé Anny procházíme kolem několika pumových kráterů, které zde vznikly na konci čtyřicátých a začátku padesátých let minulého století, kdy byl ostrov britským letectvem využíván jako cvičná střelnice. „To je ale pořádná díra“, konstatuje kamarád při pohledu na jámu označenou tabulkou s nápisem „Trichtep einer 5000 kg Pombe“.

Hledáte-li trochu klidu nebo třeba únik z rušných uliček a duty free shopů možná vás zaujme evangelický kostel sv. Mikuláše, který je volně přístupný. V hlavní chrámové lodi jsou mimo jiné instalovány modely lodí. Za návštěvu také stojí mořské akvárium nebo třeba přístav a procházka po plážích. Turistická sezóna se tu otevírá na prvního května a pokud se chcete vyhnout davům koupáníchtivých turistů, vyplatí se sem vyrazit v první půlce května nebo pak až na konci září. Na návštěvu budete rozhodně dlouho vzpomínat.