Válečné přehrady
Cherché la femme je ustálené přísloví. Ovšem často za řadou na první pohled „bohulibých“ projektů nestojí ženy nýbrž třeba nafta a válečné plány. Mými dnešními cíli jsou dvě přehrady na území Iráckého Kurdistánu.
Pokud někoho napadne, že plán na stavbu přehrad by měl sledovat vyšší cíle, jako třeba regulaci vody v době tání sněhu v horách, zavlažování nebo třeba výrobu elektřiny, bude vedle jak ta jedle. Na projektech těchto přehrad se dohodly strany Bagdádského paktu (Írán, Irák, Turecko, Pákistán a Velká Británie) a jejich funkce měla být čistě vojenská.
V případě hor Iráckého Kurdistánu je regulace tajících vod více než potřebná | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund 
Ovšem stejně stejně potřebná byla i elektřina, na kterou místní čekali déle než dvacet let | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
V době, kdy H+Z pobývali v Iráku, totiž letištěm schopným přistání tryskových letadel disponovala pouze Basra a Bagdád. Pokud by se bombardéry vydaly směrem k tehdejšímu Sovětskému svazu, ať už k Baku (nyní Ázerbájdžán) nebo Batumi (nyní Gruzie), nebylo by kde případně nouzově přistát. Navíc v cestě byly vysoké hory. Chytré hlavy generálního štábu tak přišly s geniálním řešením. Postaví se přehrady Dúkán a Darbandikhan a místo tryskáčů se budou používat hydroplány schopné nést jaderné hlavice.
Mnohokrát už sebelepší plán vypadal lépe na papíře než ve skutečnosti. Vtipné je, že v roce 1958 Irák uskupení opustil a Bagdádský pakt se stal paktem bez Bagdádu. Ve stavbě se sice pokračovalo, ale dlouhá léta. Lze jistě pochopit ochotu místních dokončit megalomanskou stavbu, když z ní neměli mít užitek. U přehrady Dúkán se jim průvodcem stal mladý francouzský inženýr dohlížející na nekonečnou stavbu. Se slovy „Ve Francii by si těžko někdo mohl odvážit postavit přehradu bez elektrárny, ale tady?“ Nutno však podotknout, že projekční firma na možnost dostavby pamatovala a na plánu č.58 byla elektrárna zakreslena…
H+Z však pouze viděli u paty přehrady rampu s třiceti reflektory, americký výtah ve věži, lanovky na beton a obsluhu vrat výpustního tunelu, které byly ovládány sice elektřinou, ovšem získávanou ze dvou agregátů na naftový pohon. Nafta se vozila nákladními vozy z Kirkúku a republika Irák ji draze kupovala od naftového království IPC (Iraq Petroleum Company – blíže viz třeba náš článek Věčný oheň).
Už jste byli někdy v turbíně? | http://www.vdtbd.cz 
Pohled na vodní hladinu přepadem, má taky leccos do sebe - Darbandikhan | http://www.vdtbd.cz
Přehrada Dúkán se své elektrárny nakonec dočkala. Přesně za dvacet let od jejího dokončení byly prvně zprovozněny i generátory o celkovém výkonu 400 MW. Přehrada Darbandikhan na to byla o poznání hůře. Vodní elektrárna byla uvedena do provozu až v roce 1990, oprav po bombardování v rámci konfliktu v Perském zálivu se dočkala až v roce 2013. Fungují zde tři generátory o celkovém výkonu 249 MW. V letech 2010 a 2011 byla u obou přehrad provedena výměna zastaralé přístrojové techniky, a to českou společností VODNÍ DÍLA - TBD, a.s. (Odtud ty zajímavé fotografie.)
