Uruguayský masakr
Uruguay vděčí za svůj název indiánskému jazyku guaraní. Podíváte-li se ale na skladbu jejích obyvatel, zjistíte, že původní domorodí Indiáni jsou zastoupeni pouhým jedním procentem. Zbytek tvoří potomci přistěhovalců zejména z Evropy. Na vině zřejmě bude i masakr, který se odehrál 11. dubna přesně před sto osmdesáti sedmi lety.
Tehdy došlo ke genocidě indiánského kmene Charrúa. Vyjma toho, že po tisíciletí žili spokojeně na svých územích, se o jeho členech mnoho neví. Historikové jsou odkázáni pouze na kusá svědectví španělských dobyvatelů. Paradoxem je, že Indiáni statečně odolávali až do vzniku republiky Uruguay (první ústava byla přijata v roce 1830).
H+Z v knize Tam za řekou je Argentina píší, že k pobití členů kmene došlo na písečných plážích na jih od pevnosti Santa Theresa. Charrúové se zde měli každoročně scházet ke svým výročním náboženským slavnostem. Až jednou se obřadů zúčastnili i nezvaní hosté – vojáci se spoustou sudů plných agua ardiente (ohnivou vodou). Když byli Indiáni opilí, do jednoho je pobili…
Dnešní wikipedie popisuje událost trochu jinak. Na popud prvního uruguayského prezidenta Fructuoso Rivery bylo zahájeno tažení La Campaña de Salsipuedes. Bylo rozděleno do tří částí s poetickými názvy El Paso del Sauce del Queguay, El Salsipuedes a La Cueva del Tigre (Tygří jeskyně). Jako první přišla zrada. Prezident si pozval kmenové náčelníky, aby s nimi probral možnosti společné obrany. Rozhovorů se zúčastnilo několik set členů kmene i s rodinami. Když byli opilí, nechal je povraždit. Cílem dalších dvou pak bylo zlikvidovat ty, kteří na schůzku nepřišli nebo se jim podařilo uniknout. Ti kdo přežili, byli zotročeni. Čtyři přeživší Charrúové byli dokonce posláni do pařížské lidské ZOO, jako členové vyhynulého kmene. Kupodivu „výstava“ nebyla úspěšná a všichni nedlouho poté zemřeli.
Ačkoli se H+Z a dnešní internet v popisu rozcházejí, jedno je jisté. Po 11.4.1831 přestal kmen existovat. Jeho památku v Montevideu připomínají už jen památníky. Sousoší věnované těm, kteří byli odvezeni do Paříže (z 5.11.1958) a poslední z náčelníků Abayubá (u kulturního centra na rohu ulic Caracé a César Mario Gutierrez). K odkazu se hlásí i národní fotbalové mužstvo, kterému se neřekne jinak než Los Charruas.
