Óda na propisku
Nemám ráda září, ačkoli každoročně v tento měsíc jezdíme na krásnou dovolenou, ačkoli lesy v jižních Čechách už nejsou přeplněné dovolenkáři. Září je konec prázdnin a znamená nákupy školních potřeb pro děti. Letos to byla zásoba gumovacích per. To by se byly psaly deníky!
Žádná wikipedie, žádný internet, žádná satelitní navigace. Zápisky psané buď pěkně ručně, nebo na stroji. Nepředstavitelná představa. Nedílnou součást výstroje proto tvořily jednak psací stroje a jednak pera. Přesněji plnicí pera a inkoust. Ale popořádku. Celkem patnáct dní trvalo, než z Čech přirazili k africkým břehům. Během cesty se nic mimořádného nestalo, a tak se její popis knize vešel na nebohých pět stran. Zaznamenání hodný zážitek tak vyplul na povrch světa teprve až s filmem Století Zikmunda a s badatelskou činností jeho zapáleného režiséra Petra Horkého.
Kuličkové pero. Tak se jmenoval ten zázrak, za nějž byli H+Z schopni v roce 1947 utratit malé jmění. Ano, čtete správně. Ta věc, kterou každý z nás někdy vyhodil, protože nepsala, dopsala, tekla nebo se prostě znelíbila… Během zastávky ve Švýcarsku si v Bernu zakoupili dvě propisky. Vymoženost, která poprvé spatřila světlo světa sice již v roce 1888, ale skutečně se rozšířila až po roce 1938 zásluhou patentu maďarského novináře László Bíró.
To, že se v případě H+Z jednalo o malé jmění dokládá fakt, že si Miroslav Zikmund o mnoho let později do deníku zapsal cenové porovnání. Za jednu propisku tenkráte zaplatili 88,40 švýcarských franků. Za tuto cenu bylo možné pořídit čtyři noci ve dvoulůžkovém hotelu se snídaní v Curychu, tři cívky kinofilmu nebo 133,9 litrů benzínu (vše v rámci deníku je doloženo příslušnými účtenkami)! Ovšem i po letech je zřejmé, že se investice vyplatila.
Mimochodem čtyři noci v hotelu v Curychu by dnes začínaly na cca 12 tis. korunách (bez snídaně). A ještě jedna zajímavost. Ono pero značky Eversharp Kugelschreiber z roku 1940 lze stále koupit. Například na eBay za 24 euro😊
