Ženy v boji - holky, které si užívají každý den života…
Je jim kolem dvaceti, slušně střílí, rychle umírají. Co je to za dívky a ženy, které bojují v jednotkách kurdských milic? Lenka Klicperová se s nimi setkala na dostřel od válečné fronty.
„Jsou to holky, které si po svém užívají každý den života……a moc dobře vědí, že ten život může kdykoli skončit,“ říká Lenka, když hovoří o hrdinkách na svých fotografiích. Jde o bojovnice jednotek YPJ, kurdských bojovnic proti Islámskému státu. „Cítila jsem se mezi nimi skvěle. Do jejich ležení jsem dorazila ve dvě v noci, takže mnohé z nich ani nevěděly, že mne tam mají. Ráno na mne hleděly s neskrývaným překvapením. Smály se, hrály si, před objektivem mi pózovaly jako modelky.“
Dívky ve věku 18 – 25 let mají za sebou obvykle jediný měsíc výcviku a pak jsou nasazené do ostrých bojů. Podle pravidel se zcela zřekly rodinného i milostného života, nikdy nebudou mít děti – jejich životní náplní je boj za svobodný Kurdistán. Ale nečekejte nějaké fanatické, zachmuřené bojovnice. „Jsou to mladé holky, které mají radost ze života, a když se nebojuje, chtějí se bavit. Možná, že právě ta bezprostřední přítomnost smrti je učí schopnosti prožít, radovat se z každého okamžiku na světě. A je docela jedno, v jakých podmínkách zrovna jsou.“
Čtyřicet procent z Kurdských milic tvoří ženy, to je informace, která není moc rozšířená. Obvyklý postup jejich činnosti vypadá tak, že čekají v první linii na boj, který může přijít kterýkoli okamžik. Pokud proběhne spojenecké bombardování nedalekých pozic Islámského státu, dívky z jednotek YPJ a muži z YPG následně vyrážejí, aby bombardovanou oblast „dočistily“ od nepřátelských bojovníků. Téměř bez zvláštní strategie, bez koordinovaného postupu prostě procházejí trosky budov a bojují, umírají. „Je možné, že některé, anebo většina těch, které jsem nedávno fotila, už se staly „martyrkami“ ženami-hrdinkami, které zemřely v boji.“
„Z jednoho úhlu pohledu se nám jejich život může jevit nepochopitelný, ale z druhé strany to jsou mladé dívky jako každé jiné. Tvrdé podmínky jim žádný komfort neposkytují, jejich jedinou hygienou je ranní cigareta. Ale vzorky kosmetiky, krémů a voňavek, které jsem přivezla, vyloudily na jejich tvářích tajemné úsměvy a neskrývanou radost. Spí čtyři hodiny denně, tvoří hlídky, téměř denně bojují. Aby byly kdykoli připravené na útok nepřátel, celou noc hrčí naftové generátory napájející žárovky.
Ve volných chvílích hrají domino, kostky, pijí čaj, kouří cigarety. Jsou ale plné života a mládí, energie a naděje. Když jsem s nimi natáčela rozhovory, každá vyjadřovala naději, že válka jednou skončí. Všechny se také shodly, že nejtěžší momenty v životě jsou, když vidí, jak jim před očima umírají kamarádky. Jsou na sebe napojené velmi silně, protože vědí, že jsou na sobě závislé.“
Nejen tyto fotografie můžete vidět až do 6.listopadu v Praze v galerii Portheimka v Praze na Smíchově. Byly pořízené v Irbílu, hlavním městě Kurdistánu, na frontě v Sindžáru a konkrétně portréty žen pořídila Lenka Klicperová a její kolegyně Jarmila Štuková přímo na frontě u města Serekání. „Odjížděla jsem od nich a bylo mi zvláštně krásně i smutno. Nakazily mne svou krásnou touhou žít a schopností radovat se z každé minuty. Možná válku nepřežijou. Na naše setkání ale nikdy nezapomenu. Společně jsme přečkaly noc, pokousaly nás stejné štěnice, společně jsme očekávaly, že každou minutu začne útok. Nakonec jsem odjela dřív, než k boji došlo. Možná jsem i já měla veliké štěstí…“
Lenka Klicperová
Výstava Na dohled od černé vlajky, Galerie Portheimka, Praha Smíchov od 12.10. do 6.11.2015
Autorky Lenka Klicperová, Jarmila Štuková, www.femisphera.com
