Na  kole ponorková nemoc nehrozí

20. 1. 2016 – USA, Amerika
Martin Stiller
Martin Stiller

Projeli Údolí smrti a v Coloradu neměli před blesky kam utéct. Chtěli si cestu užít a také si ji užili. Dokumentární film Renči a Martina Stillerových Půl roku v sedle kola Amerikou můžete vidět už o víkendu na festivalu Cyklocestování. Zajímalo nás, jestli při takové cestě bolí víc nohy nebo pozadí.

"Ani jedno, pokud nehltáte kilometry. Když to prokládáte volnými dny, pěší turistikou a tak, je to vlastně úplně na pohodu," říká Martin Stiller, cyklocestovatel a organizátor festivalu Cyklocestování. S manželkou Renátou – kromě jiných dobrodružství – strávili půl roku při cestě Amerikou. 

V Monument Valley (Arizona, USA)
V Monument Valley (Arizona, USA)

Jak bojujete proti ponorkové nemoci? Nebo nehrozí?

U kola moc nehrozí… stejně jedete většinu dne vlastně sami.  A tento názor slýchávám i od jiných dvojic, tak to fakt asi tak bude."


Odkud a kam vlastně cesta vedla a proč zrovna tam?

Naše půlroční cyklocesta vedla Kubou, kousíček Mexikem a hlavně křížem krážem jihozápadem USA. Kubu jsme zvolili jako aklimatizaci, zvyknutí si na kolo, poznání nové kultury a tak. Mexiko byla odpočinková vsuvka na tři týdny bez kol. Hlavní cyklocesta nás čekala po jihozápadě USA, kde bylo cílem navštívit a projet spousty národních parků, národních památek a v nich i hodně turistikovat, trošku lézt po skalách…. a hlavně, nikam nespěchat. Nešlo o hltání kilometrů, chtěli jsme poznat krajinu, lidi, užít si to.

Jedinečná vyhlídka na Grand Canyon
Jedinečná vyhlídka na Grand Canyon

Co všechno jste si vezli s sebou? Kolik vážila naložená kola?

Vezli jsme kempařské vybavení – stan, karimatky, spacáky, vařič, dále nějaké náhradní díly, samozřejmě oblečení, toaletní potřeby a zásoby jídla… někdy i na týden, neb jsme mnohdy museli překonat různé pouště a divočinu, kde lidi nežijí. V těch největších extrémech hlavně kvůli velkým zásobám vody vážila kola až k 70 kilům … když vezete 20 litrů vody, tak to naskočí takto šíleně hned!

Jaký byl nejkrásnější moment cesty?

Jejda, to je ale těžká otázka. Víte, krásných momentů je spousta a každý je navíc vnímáme trošku jinak. Pro mě k nejkrásnějším chvílím vždy patří první šlápnutí do pedálů, kdy si člověk teprve pořádně uvědomí, že teď právě začíná zase další velké a dlouhé dobrodružství. 

Průjezd "Bílou pouští" White Sands
Průjezd "Bílou pouští" White Sands
Na kole mezi kaktusovými velikány v Saguaro National Park
Na kole mezi kaktusovými velikány v Saguaro National Park











A co už byste nikdy nechtěl opakovat?

Jedna z nejtvrdších zkoušek byla, když nás v noci na náhorní planině v Coloradu chytla obrovská bouře, respektive tři bouře, které se srazily přímo nad námi. Kolem nás létaly tisíce blesků, jeden za druhým… viděli jsme, jak šlehají do země pár desítek metrů od nás, někdy i blíže. Bylo to šílené… tady jsem se fakt bál. Bylo to 50:50, přežijem:nepřežijem. Nebylo kam utéct, široko daleko nikde nic. Divočina. Noc. Nezbylo nám nic jiného, než čekat. Vyšlo to…  Přiznám se, že něco podobného už bych znova zažít nechtěl.

Jaké bylo Údolí smrti?

Jeho překonání bylo jedním z hodně silných emotivních zážitků. Zabralo nám  čtyři dny při teplotách 46–51 stupňů Celsia ve stínu. Chvílema fakt muka, ale když se to zdařilo, byl to fakt krásný pocit.

Po bleskové povodni (Flash Floods) v Údolí smrti
Po bleskové povodni (Flash Floods) v Údolí smrti

Co všechno se dozví návštěvníci festivalu z vašeho filmu? Je spíš o cestě nebo o Americe?

Tento nás amatérský film je koncipován tak, aby tam bylo od každého něco… je to dokument naší cyklocesty, takže mapuje nejen projížděná místa, ale i naše pocity, dojmy, skvělou náladu i různá trápení. Podle prvních ohlasů z moravské premiéry ve Frýdku-Místku se to moc líbilo, tak věřím, že to zaujme i českou část návštěvníků v Hradci Králové.

To je  ale flek na stan! (Grand Canyon  National Park)
To je ale flek na stan! (Grand Canyon National Park)
Západ slunce v NP Arches (Utah, USA)
Západ slunce v NP Arches (Utah, USA)











Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o cyklocestování a cykloturistice se bude opět konat v konferenčním sále Úřadu práce na Wonkově ulici v Hradci Králové 23.–24. ledna. Hlavním tahákem letošního ročníku bude projekce prvního dánského cyklocestovatele, který objel svět, Nicolaie Bangsgaarda. O zážitky nebude nouze ani v besedě Honzy Ždánského o zimním přejezdu Bajkalu, Jarda Král povypráví o nelehké cyklocestě téměř kolem světa, Michaela Heclová vás zavede do Kambodži, Peter Provaznik vám povypráví o rodinné cyklocestě po Kubě a chybět letos nebude ani oblíbený vypravěč Honza Vlasák. A to není vše … uvidíte také první besedu v historii festivalu prezentovanou malými dětmi – Vojtou a Šárkou Zigáčkovými.

Podrobný program naleznete ZDE.


Poděl se o svůj názor

Související články