Letadlo v písečné bouři

30. 11. 2017

Jana Patková

„Let ve stopách francouzské Aéropostale nad západním pobřežím Sahary, a vědomí, že stojíte na letišti, jehož ředitelem byl Antoine de Saint-Exupéry, na vás silně zapůsobí,“ říká Jiří Pruša, účastník mezinárodní letecké expedice. Také prý nezapomene na chvíli, kdy mu na přistávací dráhu vstoupil kůň.

Jiří Pruša spolu s kolegou Milošem Dermiškem absolvovali padesát sedm expedičních letových hodin v Dynamicu WT-9 OK-LEX, při kterých naletěli přibližně deset tisíc kilometrů. Tentokrát nebyli jako obvykle sami, ale nad Afrikou spolu s nimi letělo dalších pětadvacet posádek. Byli totiž pozváni na Rallye Toulouse - St. Louis - Toulouse ve stopách legendární francouzské letecké společnosti Aéropostale.

Jak se vám letělo jako jednomu ze čtvrt stovky týmů?

Během letu jsme o těch ostatních vlastně ani nevěděli. Jen jednou jsme se jedním letadlem potkali a chvíli letěli vedle sebe. Jsou z toho hezké záběry. Jinak jsme další letadla občas jen slyšeli na rádiu, ale nekomunikovali jsme s nimi. Máme jen jedno rádio, a to jsme používali raději pro komunikaci s řízením letového provozu. Letěli jsme v různých výškách, různých časech, různou rychlostí.

Nejsilnější pilotní zážitky?

Poprvé jsem letěl v písečné bouři – to byl opravdu silný zážitek. Myslím, že i pro OK-LEX – vzduchový filtr jsme museli před startem do další etapy vyměnit. Dost zvláštní pocit jsme měli také při přeletu mauretánsko-marocké hranice, kde se prý někde stále ještě občas střílí.

Bylo to hodně jiné, než na jiných expedicích Flying Revue?

Ano. Bylo více jídla, konaly se prezentace, byla zajištěna pozemní doprava, ubytování, skupinové podávání letových plánů, brífinky s informacemi k letu, předjednané letové postupy s místními dispečery a tak dále.

Co je to vlastně letecká expedice?

Ve Flying Revue chápeme leteckou expedici jako (obvykle) oblet nějaké podle nás zajímavé oblasti Země po předem stanované trase v délce 10 tisíc km a více. Ať už se jedná o celý kontinent (Austrálie, Evropa), jeho významné části (USA, Karibik, Západní Sahara) nebo geografický celek – například Alpy. Start a cíl je tedy v témž bodě. Pokud lze do bodu startu doletět „po vlastní ose“, tedy když mezi domovskou Příbramí a bodem startu neleží například otevřené moře v délce přesahující dolet našeho expedičního letounu nebo území, jež nelze překonat vlastním letadlem kvůli geopolitické situaci, absolvujeme expedice dvoumístným jednomotorovým Dynamicem WT-9. V opačném případě si pronajímáme letadlo v místě startu a cíle expedice. Většinou se jedná o Cessny 172 nebo 182.

Jaké nejzajímavější expedice už jste vymysleli?

Máme rádi všechny své dosud absolvované expedice – každá má něco speciálního do sebe. Třeba oblet Evropy a jejích ostrovů byl i pro nás překvapivý – nevěřili byste, kolik nádhery se skrývá v nehostinných oblastech severního Atlantiku, třeba severozápadní pobřeží Irska, Skotska a Faerských ostrovů je doslova úchvatné. Ale také v severní polovině Baltu – moře, na které se mnozí díváme s despektem, najdete mnoho krásy. Mimořádně atraktivní je i pocit letět nad místy, která dosud znáte jen z filmů nebo časopisů – centrum Sydney, Ayers Rock, Manhattan, Niagarské vodopády, Grand Canyon atd. A mohl bych pokračovat dál a dál.

Která expedice byla ta nej?

Asi bych zvolil letošní oblet Aljašky. Tady se snoubí dohromady úchvatná krása zasněžených hor a pobřeží s nehostinností nekonečných oblastí bez živé duše, provázejí vás tu drsné meteorologické podmínky jak pro let, tak pro případné nouzové přistání. A když se ocitnete v místě, kde se potkává Amerika s Asií, Rusko s USA a dnešek se zítřkem, a ještě tam přistanete na zcela opuštěné dráze končící takřka mezi ledovými krami Beringovy úžiny, tak vám – bez patosu – docházejí slova.

V tom byla asi Afrika úplně jiná. Jaká je vlastně z letadla?

Od Agadiru na jih je pobřeží i vnitrozemí prakticky stále stejné – na pobřeží jsou útesy, ve vnitrozemí písek. Sahara měří od severu k jihu na pobřeží asi 2 500 kilometrů, takže nějakých 12-14 hodin letu je na jedné straně jen poušť a na druhé jen oceán. Severně od Agadiru se pak krajina mění – je hornatější (předhůří Atlasu) a taky postupně začínají objevovat zelené plochy – pole a pastviny. Na severu Maroka (severně od Rabatu) už jsou to prakticky jen pole a pastviny. Také pak na jihu, jižně od hranice Senegalu a Mauretánie je už krajina zase zelená.

Jsou nějaké specifické potíže spojené s létáním do Afriky?

Těch problémů může být víc. Například písečné bouře při letu v pouštních oblastech. Jemný písek ve vzduchu letadlu určitě nesvědčí. Jednu takovou jsme nad Mauretánií prožili. Problémy létání v poušti jsou jinak podobné jako létání kdekoliv mimo civilizaci – je potřeba mít promyšlené/zajištění zásobování benzínem. Pokud je letadlo v pořádku, tak jinak asi není potřeba se ničeho neobvyklého obávat. Pokud by se ale objevil nějaký problém i např. jen v podobě prasklé pneumatiky, tak by se cokoliv dost složitě a hlavně zdlouhavě řešilo.

Létání do Afriky taky přináší další nepříjemnosti – hodně byrokracie a nejistoty. Proto je mnoho zemí v Africe, kam je lepší letět ve skupině letadel. Pokud by člověk byl sám například na letišti Saint Louis v Senegalu, tak by ráno mohl přijít k letadlu, které bude rozebrané. Celou naši skupinu letadel tam ale hlídala rota senegalské armády, takže vše bylo v pořádku. Pro jedno letadlo by takový luxus nebylo možné zajistit. Zajímavé také bylo, když nám těsně před dosednutím vstoupil na dráhu v Saint Louis kůň. Vyhnuli jsme se, ale moc prostoru pro chybu tam nebylo.

Pokud vám svět viděný ze vzduchu učaroval, navštivte výstavu neobyčejných fotografií Jiřího Pruši. K vidění bude nejen stovka velkoformátových leteckých fotografií z expedic Flying Revue, ale také letecké artefakty. V rámci výstavy  se můžete těšit i na řadu doprovodných akcí. Pobesedovat si s vámi přijde letošní vicemistr světa v seriálu Red Bull Air Race a mistr Evropy v letecké akrobacii Martin Šonka a jeho kolega Petr Kopfstein, svoje zážitky z pilotní kabiny legendy světového nebe - nadzvukového letounu Concorde - vám nabídne jediný český pilot tohoto letounu Lubor Obendrauf, popovídat si budete moci i s historicky prvními českými účastníky v nejnáročnějším světovém závodě balónů Gordon Benett Cup, Janem Smrčkou a Alešem Vašíčkem. O tom, jak se létá malým letadlem kolem světa, vám zase v rámci své videoprezentace bude povídat autor vystavených fotografií Jiří Pruša. A to nejlepší nakonec: Každý návštěvník výstavy se může zúčastnit slosování o dvě letenky po Evropě s ČSA, let balónem, předplatné časopisu Flying Revue,tričko, knihu, model letadla a další zajímavé ceny z produkce FR.

Více na http://bajecnysvetletani2017.flying-revue.cz/