Cesta za sněžným levhartem
Vydal se do nejvzdálenějších a nejvíce nedotčených oblastí Tibetu, protože doufal, že se mu podaří vyfotografovat extrémně plaché a samotářské zvíře – levharta sněžného.
Vincent Munier se specializuje na fotografii divoké přírody. Je prvním fotografem, který obdržel třikrát po sobě cenu BBC v oblasti fotografování zvířat v přírodě „Erik Hosking Award“. Ve svém posledním projektu pro fotografickou značku Nikon se Vincent chtěl podělit se světem o krásy Tibetu a vydal se po stopách sněžného levharta.
Proč jste si pro svůj poslední projekt vybral právě Tibet?
Tibet je domovinou těch nejdivočejších zvířat, ale jen velmi mála lidí. O Tibetu a jeho divokých zvířatech jsem přečetl řadu knih, zejména od amerického biologa George Schallera, který pracoval na Tibetské náhorní plošině v 70. a 80. letech minulého století. Navzdory Schallerově práci je ale Tibet poměrně neznámý, takže je jeho divoká příroda do značné míry nezdokumentovaná. Narazíte tu na zvířata, která se vyskytují výlučně v této oblasti a nikde jinde nežijí. Zejména jsem chtěl pořídit snímky ohroženého levharta sněžného a málo známých tvorů, jako je například manul.
S jakými problémy jste se při práci v této zemi potýkal?
Do Tibetu je neuvěřitelné obtížné se dostat, a to jak kvůli geopolitické situaci, tak – z praktického hlediska – kvůli jeho vysoké nadmořské výšce. Pokud uvažujete o cestě do oblasti, jako je Tibet, rozhodně na přípravě trasy spolupracujte s vědeckými pracovníky. Sehnat v Tibetu spolehlivou mapu bylo nemožné, takže jsem při sledování, kde jsem a kam se potřebuji dostat, musel používat Google Earth.
Také je myslím důležité pokusit se necestovat sám. Když jsem jednou cestoval s někým, koho jsem potkal přímo na místě, v mnoha ohledech mi pomohl – od získání telefonního signálu až po zřízení základního tábora. Nedávno jsem se do Tibetu vrátil s asistentem a dalším přítelem a tyto dva páry očí navíc byly neocenitelné, když došlo na hledání levharta sněžného, který je neuvěřitelně maskovaný a při pozorování hor je obtížné jej spatřit.
Co vám návštěva Tibetu dala?
Dozvěděl jsem se hodně o sobě. Člověk má s přírodou velmi zvláštní vztah – je mezi námi propast. Při práci na projektu chci udělat opravdu vše pro to, abych tuto propast překlenul. Není to snadné a terén, podnebí, a dokonce i zvířata mě často vyděsí. Je ale důležité, aby lidé pochopili, že nejsou pány světa.Vážím si toho, že se mohu pravidelně vracet do přírody a žít bez pohodlí svého domova, ve stejných podmínkách jako tito tvorové. Koneckonců jsme všichni živočichové.
Jaký okamžik cesty byl nezapomenutelný?
Zažil jsem neuvěřitelně blízké setkání s nádherným levhartem sněžným. Narazil jsem na matku s mládětem a zůstal jsem s nimi dva dny, po které jsem je pozoroval zpoza skály. Nejdřív se snažila ulovit nahura modrého, druh divoké kozy, který je nejčastější kořistí levhartů sněžných. Když neuspěla, přesunula se do kaňonu a mně se podařilo ji tam následovat.
Byl jsem od ní asi 100 metrů, což bylo jednak neuvěřitelné a jednak děsivé. Potom jsem si všiml, že zpozorovala můj stín. Okamžitě jsem se vrhl na zem, ona se stále blížila a já jsem si uvědomil, že na mě může kdykoliv zaútočit. Po krátké chvíli jsem se postavil, abych jí ukázal, že jsem člověk, a ne divoký jak nebo potenciální kořist. Utekla, ale naše vzájemné pozorování před jejím útěkem byl úžasný moment. O levhartech sněžných jsem hodně přečetl, ale od nikoho jsem neslyšel vyprávět podobnou příhodu. O svých horách vědí vše. Většinu času vás vidí, ale vy nevidíte je. Tentokrát jsme se viděli navzájem.
Co vás na levhartech sněžných fascinuje?
Vždy se mi líbí, když se dostanu tváří v tvář velkým predátorům, jako jsou medvědi nebo vlci – vidět před sebou velká a krásná zvířata je vzrušující. Ještě více vzrušující to je, pokud to představuje výzvu. Než jsem poprvé spatřil levharta sněžného, navštívil jsem Tibet třikrát. Doufám, že jednou potkám tygra ussurijského – při této práci nikdy nevíte, s čím se setkáte.
Jaká další zvířata byste chtěl někdy fotografovat?
Fascinuje mě manul, kříženec levharta sněžného a kočky divoké, a to proto, že je tak málo známý. Ale v Tibetu je spousta jedinečných zvířat jako antilopa, divoký osel nebo divoký jak. Jaků divokých je v Tibetu jen 15 000, jsou ohroženým druhem.
Jak podobné projekty plánujete?
Než se vydáte na jakoukoliv cestu tohoto typu, je důležité udělat si průzkum. Přečetl jsem, co se dalo, ale o této oblasti a jejích divokých zvířatech toho moc publikováno nebylo – i když je to jedna z věcí, které jsou na tom zajímavé, znamená to, že v mých znalostech byly určité mezery, se kterými jsem se musel vypořádat. Zejména manul je druh, o kterém se ve světě velmi málo ví.
Jaké faktory ovlivňují, jaké vybavení budete mít s sebou?
Narazit na levharta sněžného je obrovské štěstí, takže s sebou potřebujete mít co nejlepší fotoaparát a vybavení. Vše je potřeba optimalizovat, aby vám neunikl žádný důležitý okamžik, a proto jsem ocenil kvalitu a spolehlivost fotoaparátů Nikon D5 a D500.
Mysleli byste si, že při fotografování v mínus 35 stupních bude rozhodujícím faktorem počasí, ale veškeré vybavení značky Nikon, které jsem používal, fungovalo v tomto podnebí bezchybně. Věděl jsem, že v Tibetu budu neustále v pohybu v náročném terénu, takže bylo důležité, aby modely fotoaparátu byly malé a lehké.
Jaké rady máte pro fotografy, kteří by chtěli zachytit zvířata, jako je levhart sněžný?
Klíčové je zvířata respektovat a snažit se je nerušit – nejen pro jejich dobro, ale i pro vaše. Mohou být nebezpečná. Předmět svého zájmu studujte a naučte se něco o jeho zvycích a chování. O zvířatech si rád co nejvíc čtu a také se bavím s ostatními fotografy a cestovateli a učím se z jejich zkušeností.
Při fotografování dbám na to, abych přírodní světelné podmínky využil ve svůj prospěch. Také doporučuji, abyste se přinutili dělat různorodé sady snímků. Nespoléhejte na to, že budete znovu a znovu pořizovat stejný záběr.
Co pro vás znamená být evropským ambasadorem značky Nikon?
Vybavení této značky používám od svých dvanácti let. Se značkou jsem silně propojen a jsem hrdý, že jsem evropským ambasadorem Nikonu. Dostat příležitost a podporu pro uskutečnění tak ambiciózního projektu, jako je tento, je pro fotografa naplňující a vzrušující.
