Křesťanům a oslům vstup zakázán
Jedno z nejposvátnějších míst celého Maroka, Moulay Idriss, leží ukryto v kopcích pohoří Zerhoun. Takový cíl nelze vynechat, řekli si Hanzelka a Zikmund. Tehdy to ovšem nebylo tak jednoduché, jako dnes.
Islámská pravidla ve městě založeném nejuctívanějším marockým světcem a zakladatelem vůbec první arabské dynastie v Maghrebu byla totiž velmi přísná.
V jednom ze svých rozhovorů oba cestovatelé vzpomínali, že v roce 1947 nemohli jako křesťané vstoupit do Idrissovi hrobky ani jeho svatyně (zaouii), protože jim v tom bránila nízká dřevěná přepážka, jakýsi trám natažený napříč vstupní bráně do nejcennější části areálu. A toto pravidlo platí dodnes.
„Za tuto překážku je podle marockých pravidel zakázán vstup nejen křesťanovi, ale také soumarovi. Oba by svou přítomností, ba i dotykem nebo dechem podle islámu tuto posvátnou Idrissovu svatyni znesvětili,“ vysvětlil mi muž v dlouhé splývavé dželábě, ležérně opřený o okraj prkna. Vyfotit se však odmítl.
Zdá se tedy, že se v tomto směru nic nezměnilo – když ne v celém Maroku, tak ve městě založeném sultánem Idrissem. Bylo by velmi pošetilé chtít tento zákaz porušit. V celém městě, na které je nejlepší výhled z vrcholu kopce nad starým městem a komplexem mauzolea, z tzv. terasy sidiho Abdullaha El Hajjama, je totiž nápadný výskyt zamračených, zlé pohledy vrhajících mužů drsných tváří a dlouhých vousů – vyznavačů některých radikálních větví islámu.
Snad za to může i „moderní“ mešita stojící ve spleti blízkých uliček. Je postavená z mramoru dovezeného z římského Volulibisu. Její pro Maroko atypický válcový minaret nechal teprve v roce 1939 postavit poutník, který se vrátil z posvátné poutě do Mekky v Saudské Arábii. Jako důkaz toho, že v mešitě dnes sídlí Škola koránu, je na zeleném minaretu kufickým písmem vyvedena jedna kapitola z této posvátné knihy všech muslimů.
