Banánoví vyděrači
Při četbě poslední knihy z první cesty H+Z – Mezi dvěma oceány se nemohu ubránit zvláštnímu pocitu. Radost z cesty se pomalu vytrácela. Čím více se blížili k hranicím Spojených států, tím větší a vážnější problémy museli řešit. Smekám klobouk, že to v Panamě nevzdali a přes všechny útrapy nakonec dojeli až do Mexika.
H+Z do Panamy přicestovali lodí přímo z Ekvádoru. Jednak proto, že nedostali povolení k průjezdu Kolumbií a jednak proto, že do současné doby se z jižní Ameriky do Panamy prostě nelze dostat pozemní cestou. Tedy pardon, vyjma chůze. Průjezdu brání tzv. Darién gap. Bažinatý a pralesní úsek dlouhý cca 160 km je nutné objet lodí po moři.
Plavební komory Panamského průplavu | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund 
Letadlová loď v Panamském průplavu | Foto: Muzeum jihovýchodní Moravy Zlín, Archiv H+Z, autor: Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund
První potíže nastaly při průjezdu Panamským průplavem. Ten byl tehdy zcela pod kontrolou USA. Při vjezdu do kanálu jim úředníci odebrali pasy s dovětkem, že je dostanou zpět na imigračním úřadě v Panamě (městě). Při výjezdu z kanálu v Cristobalu jim úředníci stejného úřadu zamítli vstup na pevninu americké Canal Zone, protože neměli pasy…
Panamské problémy však neskončily vstupem do země. Na závěr svého pobytu byli poprvé zatčeni a vyslýcháni. Během policejní prohlídky zavazadel se ztratil zápisník z roku 1949. Dobrodružstvím bylo i samotné opuštění země. V roce 1950 neexistovalo žádné silniční spojení Panamy ani s Kostarikou.
Jediným neoficiálním spojením byla železnice Ferrocarril de Chiriquí ve vlastnictví americké společnosti Chiriquí Land Company. Tato společnost zcela kontrolovala obchod s nejdůležitějším vývozním artiklem celé střední Ameriky – s banány. Monopol držela i nad stavbou a provozem veškerých železničních tratí. Železnice sloužily výhradně ke svozu banánů do přístavů.
Po složitých vyjednáváních se zástupci společnosti v Puerto Armuelles se tak H+Z podařil kousek, který již nikdo nezopakuje. K přejezdu hranic využili banánovou železnici. Původně velmi příznivá cena 10 dolarů se však na Kostarické straně vyšplhala na konečných 85. Přechodem hranic se navíc dostali do pasti, protože z Golfita byla možná další cesta opět pouze lodí.
Jakkoli se od roku 1950 mnohé změnilo, návštěva Panamy autem není úplně jednoduchá ani v současné době. Vedle středoamerické části Panamerické dálnice spojují Kostariku s Panamou ještě dvě silnice. Strach Američanů o vlastní demokracii vystřídaly na hranicích panamské byrokratické procedury. Přeshraniční železnice nefunguje vůbec. Zkušenosti soudobých cestovatelů při přejezdu kostaricko-panamských hranic si je možné přečíst např. zde. Rady pro přejezd z Panamy do Kolumbie jsou k nalezení zde.
