Cypřiš, bahenní král
Více než dvacet let jezdil Tomáš Míček po světě a fotografoval stromy. Vlastně Stromy, protože on je portrétuje tak, jako by šlo o živé VIP osobnosti.
Tomáši, vloni vyšla i v češtině tvá překrásná – a nejméně dvoukilová – knížka Stromy světa, kterou znám z předcházející německo-anglické verze. Jak dlouho jsi na ní pracoval?
Přes dvacet let jsem intenzivně fotografoval stromy na všech kontinentech. Avšak ve fotografování stromů pokračuji dál a připravuji další knihu – protože stále nacházím v literatuře další a další krásné a pozoruhodné stromy, které ve své první knize nemám.
Jak hledáš místa, kde stromy rostou? Asi jen tak nebloumáš světem...
Než někam jedu
fotografovat stromy, vím předem z literatury, kde je najdu.
Jezdím
fotografovat vždycky cíleně.
Kolik zemí jsi kvůli stromům navštívil?
Nikdy jsem to nepočítal,ale když se teď snažím to podle mých poznámek přibližně určit - tak to vychází na všech kontinentech asi tak na 33 zemí.
Pamatuješ
si, kdy jsi vyfotografoval první strom?
A čím tě tolik přitahují?
Mám rád přírodu a tudíž jsem fotografoval stromy
jaksi samozřejmě – hned když jsem v patnácti letech poznal fotografování, pod
vedením mého otce, zkušeného fotografa.
Stromy
jsou pro mně fundamentální jev přírody,jsou zajímavé a fotogenické. A úctyhodné.Vždycky mě jako fotografa
přitahovaly.
Který strom máš nejraději ?
Mám rád
všechny stromy. Některé mě zvláště silně fascinují, patří k nim baobaby,borovice
osinatá, bahenní cypřiše, ale také australské trávové stromy,americké
sequoje a zvláště také dračince na Sokotře.
Moc rád
mám olivové stromy fantastických tvarů. K olivám mám emocionální vztah. Udělal
jsem o olivách pár knížek a chystám další. Obdivuji úžasné, rozmanité formy
starých oliv.
Své nejoblíbenější stromy– baobaby, borovice osinaté a bahenní cypřiše – Tomáš Míček postupně představí i zde. Strom, který doprovází dnešní povídání, se jmenuje cypřiš bahenní neboli tisovec dvouřadý. Fotograf Tomáš Míček o něm říká:
Jsou to nádherné stromy z Louisiany a Texasu. Rostou ve vodách jezerní pánve Atschafalaya západně od Mississippi. Jsou zakořeněny jeden a půl metru pod hladinou. Základna jejich kmene se rozšiřuje směrem ke dnu, aby byl strom lépe stabilizován v bahnitém dně. Na jaře bývá hladina mezi cypřišemi pokryta porosty amerického lotosu se žlutými květy. Stromy vysílají ze dna nad hladinu dýchací kořeny.
Tyto cypřiše mohou dosáhnout stáří až sedmi set let. Při fotografování bahenních cypřišů – těchto úžasných,výjimečných stromů, jsem vždycky míval pocit fotografického štěstí.
Za týden se můžeme těšit na borovici osinatou, statečný strom, který se dožívá až pěti tisíců let!