Nikdy nenapíšu knihu o tátovi
… říká Thor Heyerdahl junior v rozhovoru, který jsem pořídil v norském Muzeu KON-TIKI. Měl jsem tu čest kdysi pět let natáčet s jeho tátou, Thorem Heyerdahlem sr., ale s prvorozeným synem jsme se poprvé setkali až teď.
Byl jsem pozván, abych o tehdejším natáčení přednášel ve slavném muzeu a když jsem uviděl, jak si Thor jr. sedá mezi diváky, najednou mi moje vystoupení připomnělo trému, kterou jsem pociťoval před tehdejším prvním natáčením.
Jet na výzkumnou expedici na Velikonoční ostrov v sedmnácti letech, to musela být paráda!
Byla! I dnes, když se podívám ve vzpomínkách zpátky, jednalo se o jedno z největších a nejkrásnějších dobrodružství mého života. A to jsem prosím doposud nevedl nijak nudný život!
Představuji si sebe v sedmnácti… co krásné místní dámy?
K tomu vám řeknu malou historku. K nám do muzea zavítají různí lidé a setkávám se tu mnohdy s velmi zajímavými osobnostmi. Takhle jsem jednou provázel Billa Clintona. Je to veliký chlap s obrovským charisma. A také se svým delikátním příběhem. Procházeli jsme spolu výstavu, kolem byli bodyguardi, nad muzeem se vznášel vrtulník… až jsme došli k části expozice, která je věnovaná právě Velikonočnímu ostrovu. Kromě kopií soch MOAI a dalších archeologických artefaktů jsme tam také měli velkou fotografii krásné tanečnice hula hula. A Bill Clinton stál a pozorně se na fotografii díval. Já také. Po určité době už jsem měl pocit, jestli bych neměl něco říct, už jsme tam stáli opravdu dlouho. Tak jsem tedy s úsměvem pronesl, stále s pohledem na tu spoře oděnou krasavici, že během expedice AKU AKU jsem rozhodně netrpěl steskem po domově. Najednou mi na rameni přistála veliká tlapa bývalého prezidenta, až jsem se zapotácel, a zaslechl jsem jeho odpověd: rozumím vám, naprosto přesně vám rozumím…
Jaký jste tehdy byl vy? Mladý seladon, co kouká po ženských, syn velkého cestovatele, anebo spíš kluk nadšený tím dobrodružstvím?
Hlavně to poslední, úplně jsem hltal nádheru vykopávek a objevů. Doslova jsem se tehdy zbláznil do archeologie, ještě po návratu domů jsem se jí nějakou dobu věnoval, ale pak jsem se rozhodl, že nechci být ve stínu svého otce, nechci dělat to stejné, co on. A tak jsem vědomě přerušil své archeologické aktivity a nakonec šel studovat mořskou biologii. Ale můžu vám říct, že je velmi pravděpodobné, že kdybych neměl tátu archeologa, tak bych se jím stal sám..
Jak jste to tehdy s tátou zvládali? On byl velitel celé expedice, jakou roli jste měl vy? Měli jste na sebe navzájem vůbec čas?
Vlastně až na Velikonočním ostrově v roce 1955 jsem svého tátu začal poznávat. Do té doby jsme se skoro neznali. Ale přitom všem jsem se držel stranou. Byl jsem tam jako člen posádky a nechtěl jsem to nijak měnit. Prostě moje místo bylo mezi ostatními, měl jsem svoje denní úkoly a povinnosti, které jsem plnil. Nechtěl jsem se nijak vydělovat mezi ostatními, nechtěl jsem být “ten protekční kluk od šéfa expedice”. A táta mne právě za toto velmi obdivoval – jak jsem se dověděl později. Ale několikrát jsme měli čas být i spolu mimo expediční povinnosti. Právě po této expedici jsme se mnohem víc začali sbližovat a myslím, že v průběhu let jsme se stali velkými přáteli, dokonce bych řekl, že jsem byl tátův nejbližší přítel.
Dokázali jste rozlišovat, kdy spolu mluví otec a syn a kdy dva přátelé?
Ano, to bylo naprosto nezbytné. Aby mohly oba tyto vztahy fungovat, musíte být schopni je vnímat a také od sebe jasně odlišit. Toto všechno se pak pochopitelně mění v průběhu let, jak jsme oba stárnuli. Někdy po svých osmnáctých narozeninách, když se maminka znovu vdala – za skvělého chlapa, nebylo v tom ode mne nic zlého – začal jsem s tátou bydlet a tehdy jsme se opravdu sblížili. V následujících letech jsem se pak stal konzultantem jeho projektů. On byl expert ve svém oboru, ale o mořích toho věděl velice málo, a to byla zase moje specializace. Tak se nám to pěkně doplňovalo.
Když jsem se chystal na naše dnešní setkání, procházel jsem internet a moc informací tam o vás není. Přitom je za vámi spousta práce. Nechtěl jste nikdy být slavný jako on?
Ne. Víte, je příjemné pobavit se s lidmi o něčem, co mne baví, co rád dělám, čím žiji, ale velmi si užívám svůj soukromý život i svůj klid. Pravda je, že tím, že se jmenuji stejně jako táta, lidé se často zeptají anebo podle nějakých rysů usoudí, že jsem jeho syn. Pak se obvykle jedná o příjemné setkání, příjemnou debatu, ale pak mám zase svět sám pro sebe. Táta byl naopak mnohem víc ambiciózní, sledoval, jak se o něm píše – to se mne netýká.
Přitom vaše vědecká kariéra je úctyhodná...
Byly doby, kdy jsem dělal mezinárodní projekty, sledoval jsem migraci velryb, pohyb ledních medvědů. Stal jsem se odborníkem na znečištění oceánů a jsem velmi rád, že jsem svým dílem přispěl i k tomu, aby byla vytvořena pravidla takového lovu, který nedevastuje rybí populace. Pokud taková pravidla budou státy a firmy dodržovat, pak můžeme lovit v podstatě do nekonečna a pořád bude co jíst a přitom ryb nebude ubývat. Situace se zlepšuje, teď je to už mnohem, mnohem lepší, než před pár lety.
…a nechtěl jste anebo nechtěl byste, aby se o tom všude mluvilo? Aby lidé věděli, co jste dokázal pro lepší svět?
Když jsem pracoval pro Organizaci pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO – Food and Agriculturar Organization), byl jsem jednou půl roku na cestách křížem krážem celým Indickým oceánem. Pak jsem se konečně vrátil domů a na letišti mne vítala manželka, dcera a syn spolu s naším nejmladším, tehdy dvouletým synkem. Všechny jsem je objal a na toho malého se nedostalo. Najednou cítím, jak mne cosi bolestivě udeří do holeně – a byl to právě ten náš dvouletý capart, kterému se nelíbilo, že někdo úplně cizí objímá jeho nejbližší. Rozumíte, on si mne prostě nepamatoval! A tady to nakopnutí mi stačilo, abych si uvědomil, že moje rodina je pro mne nejdůležitější. A nedlouho poté jsem opustil vědecký svět a začal jsem učit ve škole. A jsem šťastný, že jsem se takhle dokázal rozhodnout, nikdy bych to neměnil.
Podobná rozhodování bývají těžká a podobně, jako oddanost kariéře má svoji cenu, tak i oddanost rodině zase něco stojí v tom díle, které člověk nevykoná.
Je to tak. Ale ty zisky jsou veliké. Podívejte, skoro padesát let jsme s manželkou spolu, celý život mám jedinou ženu. Můj táta měl tři. Jednou jsme se spolu bavili a najednou táta zvážněl a ptal se, zda je u nás doma všechno v pořádku: “Thore, jsi snad první Heyerdahl, který se nerozvádí, je vše ok?” Musel jsem se smát a odpověděl jsem: “Tati, vždyť se zamysli, takovou otázku bys měl spíš položit sám sobě!”
Není vám líto, že neexistuje třeba alespoň jedna slavná, celosvětově prodávaná kniha, jejímž byste byl autorem?
Kniha o mé práci, proč ne. Ale knížku o tátovi psát nikdy nebudu.
Proč?
Víte, nějak počítám čas, co na tomto světě ještě mám a co jsem v jaké oblasti svého konání ještě odhodlán a povinován udělat. Část svého života jsem rád věnoval otci, část rodině, část vědecké kariéře… a myslím, že s tátou jsme vyrovnaní, že už nemusím udělat víc. Kromě toho sám napsal spoustu knih a také spoustu knih jiní napsali o něm. Psát zprávy ze soukromí nebudu, chci aby zůstaly v soukromí. A tak pokud něco budu psát, vyberu si jiné téma. V ohledu díla mého táty mne mnohem víc naplňuje vedení správní rady Muzea KON-TIKI, čemuž se věnuji přes dvacet let a v tom jsem lepší. A koneckonců i do České republiky vlastně jedu i proto, abych dál šířil slávu jeho díla a našeho muzea.
Díky, přijdeme se tedy podívat na přednášku.
Bezva, už teď se těším. Ještě nikdy jsem v České republice nebyl. Kdo z mých přátel tam jel, vždycky se vracel nadšený. A prý máte skvělé pivo?
Slibuji, že ochutnáte!
Thor Heyerdahl junior bude přednášet ve Zlíně na festivalu Neznámá Země: v pondělí 18. 4. bude účasten jako jeden z hostů udílení ceny Kantuta, 19. 4. povede vlastní přednášku v centru Alternativa “In The Wake Of My Father” (Ve stopách mého otce). Překlad všech akcí zajištěn.
Festival se koná pod záštitou Statutárního města Zlína a primátora města Zlín pana Miroslava Adámka.
Více na www.neznamazeme.cz
Předprodej v Městském informačním a turistickém středisku ve Zlíně a v síti Ticketon. www ticketon.cz
Jaké bylo setkání s Thorem juniorem?
Velmi osvěžující, spontánní, otevřené. Pan Heyerdahl jr. je energický otevřený muž, který po tátovi zdědil velikou energii a pozitivní charisma. Vždy odpovídal přímo k věci, měl jsem pocit, že nic není zakázané téma. Jednoznačně proti mně seděla silná, vyrovnaná osobnost. Povídali jsem si v pracovně v Muzeu KON-TIKI a pak jsem měl tu čest a zažil jsem osobní komentovanou prohlídku celé expozice. Pozornost okolních návštěvníků, kteří poznali výjimečného průvodce, byla Thorem přijímána přesně tak, jak popisoval i v rozhovoru - vstřícně, vlídně, ale bylo znát, že to pro mého hostitele není nic zásadního, co by k životu potřeboval…
