Jsem na mateřské - nejlepší doba na osmitisícovku!

19. 4. 2016

Dvě berle jsou opřené o lavičku a my si s Klárou povídáme o tom, jak zanedlouho poleze na jeden z nejtěžších kopců, co jich planeta Země umí nabídnout. “Na K2 jsem se vždycky dívala s úctou a bázní. Ani jsem neměla odvahu myslet si, že bych se snad mohla pokusit o její vrchol. Ale najednou se to začalo jakoby samo skládat,” říká Klára Kolouchová (Poláčková), první Češka, která v roce 2007 vystoupila na vrchol Everestu.

Klára - ještě Poláčková - na vrcholu Everestu

Sedíme na zápraží prastaré dřevěnice na Kokořínsku. První slunečné dny vysušily silnice a Klára začala testovat handbike. Kvůli tomu, že si naštípla nohu přece nepřeruší přípravu na jednu ze svých osudových expedic. Aby celé tělo makalo, ale noha přitom byla v klidu, její trenéři vedle plavání navrhli právě handbike.

Jak se jezdí na handbiku?

Tybrďo, chce to cvik a zkušenosti! Teď jsem jela z kopce a najednou prdlo lanko od brzd a roztočilo se kolem mne! Pak jsem si uvědomila, že vlastně o nic nejde, mám záložní brzdu – ale jak říkám, chce to cvik. Však ono to půjde.

Jak sis zranila nohu, co se stalo?

Dohromady nic, lezli jsme ledy a když už jsem slaňovala dolů, nevydařil se jeden došlap a trošku mi ruplo v noze. Když se na to podívali doktoři, objevili tam vlasovou zlomeninu, která by mohla dělat neplechu, takže to teď léčím. Není to nic fatálního, ale hlavní je, aby všechno správně srostlo.

Připadá mi celkem bizarní sedět u stolu s horolezkyní, která za tři měsíce vyráží na jednu z nejtěžších hor světa a aktuálně je bez berlí nepohyblivá! Předpokládám, že už naplno jedeš v přípravě. Jak vypadá tvůj trénink?

Šest dnů v týdnu trénuji a cvičím naplno kardio, běhání a posilovnu, jeden den mám na odpočinek a rekonvalescenci.

Strava?

Tu nijak zvlášť neřeším, v jídle si vybírám, v rozumné míře jím všechno.

Jak stíháš jako dvojnásobná máma spát?

No, to je problém, za to mi trenéři docela nadávají. Do postele se dostávám kolem půlnoci, někdy i v jednu a vstávám kolem sedmé. Když mám průměr šest hodin spánku denně, jsem ještě ráda.

Znám spoustu příběhů o tom, jak chlapi doma složitě prosazují svoje expedice a jak doma zatím jejich manželky neskonale trpí. Jak jsi doma prosazovala tento “výlet”?

Mám štěstí, že mám pozitivně sobeckého a zároveň velmi přejícího manžela. Třeba loni on vyrazil na Cho Oyu (bohužel je zastavilo zemětřesení), tedy v tomto ohledu si nemáme co vyčítat J.

Pro takové akce člověk musí mít zázemí. Pak je potřeba nějak to sladit nejen s rodinou, ale i s prací. Takže najednou jsem si uvědomila, že teď, když jsem na mateřské, je pro to vlastně nejlepší doba. Naše starší dcera už je dost velká, aby to pochopila a nechala mne odjet, a miminko to beze mne zase zatím zvládne docela dobře.

A jak se změnilo tvoje zvažování rizika? Na Everest jsi šla ještě bezdětná, to se riziko bere mnohem snáz.

To je pravda, první dítě přišlo těsně po návratu, vrchol po vrcholu…:-)

Teď jsi dvojnásobná maminka, nebude tě svazovat pocit, že svým dětem dlužíš maminku, že nesmíš umřít? Nebude to jako permanentní pocit v hlavě naopak generátor rizika?

Ne ne, takhle jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Víš, tím, že hory nejsou moje profese, nejsem svázaná pocitem, že tam prostě musím vylézt. Jsem šťastná, že tam jedu, chci si užít tu cestu hor, bezpečně se vrátit a cokoli, co se mezitím stane, může být bonus.

Proč sis vybrala K2? Není to trochu tím, že někteří snižovali tvůj výkon na Everestu, protože jsi šla s kyslíkem? A teď sis řekla a dost, počkejte, vydám se na nejtěžší osmu, abyste viděli, že jsem dobrá!

Páni, to vůbec ne (smích), tímhle fakt netrpím. Prostě to je hora, která se mi zas připletla do cesty a já se zamilovala. Je jednoduše nádherná – dokonalé tvary, kočka mezi horami. Před pár lety jsem neměla odvahu na ni ani pomyslet. A pak se věci začaly pomalu skládat, takže se to začalo zdát uskutečnitelné.

Bavila ses o tom s Rakoncajem? K2 je jeho zásadní hora, dal tam prvovýstup, jako jeden z mála na světě stál na vrcholu dvakrát…

Krátce jsme se potkali, kdy jsem to jen tak plaše zmínila, jestli si myslí, že to je úpný nesmysl, čiré šílenství. A on mi řekl, že to podle něj v mém případě šílenství není. Tedy nevědomky přispěl k tomu, abych do toho šla.

Kdy letíš?

Na přesný termín je embargo, protože bezpečnostní pravidla už v dnešní době hovoří jasně. Nebudeme zveřejňovat ani termíny, ani místo, kde budeme bydlet v Islamabádu a tak dál. Řekněme v půlce června.

Máš nějaké partnery, které bys chtěla zmínit? Když někdo jde s podporou do podobného projektu, zaslouží si, aby se o něm mluvilo.

Myslíš komerční partnery?

Ano.

To byste fakt napsali? Tak to je super! Jsem moc ráda, že můj projekt zaujal mezinárodní internátní školu ve Švýcarsku, Lyceum Alpinum Zuoz. Nádherné místo uprostřed hor, teď tam budu přednášet o tom, co mě v životě baví a inspiruje, jednou tam třeba budou studovat moje děti. Pak je tu Shoptet, internetová firma, která Vám jednoduše a rychle postaví e-shop na míru. Abych tam nahoře mrzla méně než více, obléká mě prověřený HighPoint. No a kdyby se ještě někdo chtěl nechat inspirovat a moji expedici podpořit, dejte vědět!

Vše o expedici najdete na expedičním webu, který jsme teď čerstvě spustili a stále ještě ladíme. Kluci na něm poctivě makaj, Pavel Blažek za pracovím stolem a Petr Juračka v terénu - bude mít plné ruce s pořizováním fotek a videí, na která se už moc těším. Tady to noční focení na handbiku je taková malá ochutnávka. Tak sledujte www.klarakolouchova.cz -zjistíte, že už rehabilituji!