Tygr a já
Co potřebujete vědět, abyste si přivezli fotky tygrů z bývalého loveckého revíru maharádži z Džajpůru? Poradí vám fotograf, který se mezi velké kočky prostě MUSÍ vracet.
Je to už něco přes rok, co jsem měl (opět) plnou hlavu plánování dokonalé cesty za tygry do Indie. V hlavě se mi honilo několik myšlenek a z toho tři dost zásadní. Kam? Kdy? Na jak dlouho? Nakonec jsem se rozhodl pátrat po tygrech v národním parku Ranthambhore a neprohloupil jsem…
Věhlasný park, který láká fotografy i filmaře z celého světa svou jedinečnou atmosférou… určitě se budu mnohokrát opakovat, ale takovou prostě nikde jinde ať už v Indii nebo na světě nenajdete. Starobylá pevnost čnící nad několika jezery je obrovskou dominantou celého parku. Při projíždění cestou pokrytou jemným pískem míjíme staré ruiny bývalého opevnění, které zdejší pruhovaný vládce občas využívá k odpočinku nebo jako úkryt před prudkým sluncem. Přiznám se, že fotografie majestátní šelmy, podřimující na mnohaletém skvostu jsem se nedočkal, každopádně motivace pro příště zůstává.
A proč ještě Ranthambhore? Jeho krásu už jsem zmínil a musím přidat ještě dva další důvody. Tím prvním je vynikající člověk a přítel, který zde již léta provádí fotografy známé i neznámé a zdejší tygry zná jako nikdo jiný. Tím druhým je fakt, že se v takzvaných prémiových zónách v té době pohybovala samice jménem Krishnaa a její tři tygří dorostenci o staří kolem patnácti měsíců. Za šest dnů a dvanáct safari výjezdů jsme společně s otcem a partou podobných nadšenců hltali každou vteřinu poblíž těchto šelem – a těch vteřin bylo nad očekávání hodně. Celkem jsme pozorovali a fotografovali čtyři dospělé tygry (některé opakovaně) a pět mladých (tři z nich téměř každý den).
Pravidelné pozorování mladých tygrů mi dalo dostatek příležitostí nejen k fotografování, ale i k „pouhému“ sledování přirozeného chování těchto predátorů. Mláďata jsou zvídavá, energická a naprosto zbourala mé představy o nepolapitelném duchovi indické džungle z let předcházejících. Nutno dodat, že s dospělými jedinci je většinou legrace méně – bráno samozřejmě s nadsázkou. Jsou aktivní zejména v noci a přes den dobíjejí baterie. Přesto je doba, kdy i tohoto jevu můžeme využít ve svůj prospěch, a tím se dostáváme k další otázce, a tou je KDY?
Jak zvolit nejvhodnější období pro návštěvu Indie a pozorování tygrů ve volné přírodě (národním parku)? Ta absolutně nejlepší, která přináší největší šance na pozorování, je období vrcholného sucha těsně před příchodem monzunů (tedy přelom května a června).
Většina zdrojů vody totiž v turisticky nedostupném srdci rezervace vyschne, a donutí tak zvěř přesunout se blíže ke zdroji – například k jezerům. Na to samozřejmě reagují i tygři, kteří u vody v tento čas stráví klidně i celý den. Poblíž vody loví, krmí se, odpočívají, dovádějí, chladí se i spí. Je to období, kdy kolem sebe nemáte moc zeleného, žádnou rozkvetlou džungli nečekejte, ale je to ten nejlepší čas pro Evropana, který si přiletěl na týden nafotit tu nejkrásnější kočkovitou šelmu na světě!
Další důležitou otázkou k řešení je, jak dlouhou dobu na fotovýpravě za tygry strávit? Kdybych měl rozhodnout sám za sebe, tak budu v Ranthambhoru klidně i měsíc, ale svět není ideální a člověk je tvor přizpůsobivý. Jako zajímavost jsem do cesty tehdy zahrnul i zajížďku na západní cíp Indie, do státu Gujarat. V těchto končinách najdete vůbec poslední baštu asijských lvů na naší planetě – přírodní rezervaci GIR, která nakonec za krátkou návštěvu rozhodně stála, stejně jako solná poušť Little Rann of Kutch o kus severněji. Nicméně na samotné tygry nám zbylo šest celých dní a musím říct, že to byla porce dostatečná… z vlastní předešlé zkušenosti jsem nechtěl méně než deset safari výjezdů, což znamenalo nejméně pět dní na jednom místě. Proč?
Tygr nemá každý den nalinkovaný dopředu jako většina lidské populace. Jde od potravy k potravě, od výchovy prvního vrhu k bránění cenného území i před vlastními potomky. Když tygr úspěšně uloví, tak se také většinou i následující den krmí a ten následující odpočívá. Když máte ve "své" oblasti mladé a jejich matka loví zrovinka na té druhé straně, kam vy jako obyčejný turista nemáte šanci se dostat, máte dva i tři dny dost slušnou šanci, že z tygra neuvidíte ani chlup. Proto bych už nikdy nešel s počtem safari výjezdů pod deset – zvolil jsem 6 dní/12 výjezdů jako vyzkoušený kompromis.
Tyto body jsou pro mne cenným pomocníkem při plánování fotoexpedice za tygry. Své plány i rok předem probírám s indickým přítelem – skvělým průvodcem a velezkušeným „stopařem“ velkých koček. Do plánování pak také promlouvá tzv. „vytíženost“ parku – určité období, kdy se to tam hemží indickými turisty. Takovému termínu se samozřejmě obloukem vyhýbám. A pak je tu aktuální situace ohledně konkrétních tygřích jedinců, kteří se pohybují v turisticky přístupných zónách Národního parku. Ideální je, když se zde narodí mláďata …
V červnu tohoto roku se do Ranthambhoru vracím opět, tak držte palce a sledujte/sdílejte mé úspěchy i nezdary na blogu www.tygr-a-ja.cz.
Národní park Ranthambhore (stát Rádžasthán)
Bývalý lovecký revír maharádži z Džajpůru je místem, které po mnoho let píše příběhy jak vystřižené z dobrodružných románů – příběhy tygrů zpod pevnosti Ranthambhore.
Přírodní rezervaci zdobí skalnaté vrcholky, nádherná jezera, neproniknutelná džungle nebo starobylá pevnost, která dala parku své jméno. Ranthambhore se musí vidět, musí se zažít. Nikde jinde na světě podobné nenajdete…
Ranthambhore postupem času:
17.století – původní pevnost sloužila jako vězení
Před osvobozením – oblast dnešního parku fungovala jako lovecká rezervace tehdejšího státu Džajpůr.
1955 – prohlášen za „Sawai Madhopur Wildlife Sanctuary“ (Sawai Madhopur je asi 80tisícové město na hranicích parku)
1973 – park byl zahrnut do tzv. Projektu Tygr
1980 – Ranthambhore konečně obdržel status Národního parku, což znamenalo, že se 300km2 stalo daleko lépe chráněným územím se striktním zákazem jakékoliv lidské aktivity (kromě lesní stráže samozřejmě).
1984 – Rozšíření parku o Sawai Man Singh Sanctuary a Keladevi Sanctuary.
1991 – „Projekt Tygr“ rozšířil chráněnou oblast na 1334 čtverečních kilometrů. Národní park jako takový měl nicméně stále rozlohu pouze původních 300km2 – toto území je dodnes největší pýchou parku a jezdí sem nejen kvůli tygrům milovníci přírody z celého světa.
Ranthambhore v průběhu roku:
prosinec, leden, únor – v tyto zimní měsíce je i na Indii poměrně chladno. Pozorování tygrů v parku je velmi dobré. Famózní je zimní světlo jak brzy ráno, tak k večeru.
březen, duben, květen, červen –letní čas, období sucha: zvířata se stahují k vodě, k velkým jezerům v prémiové části rezervace. Pravděpodobně největší šance na slušné pozorování a fotografování tygrů indických, kteří se zdržují poblíž vody klidně celý den.
červenec, srpen, září– přichází monzuny, park se uzavírá.
říjen, listopad – naprosto odlišný, přesto nádherný Ranthambhore
po monzunech ožije a zezelená. Pozorování zvěře je ale těžší kvůli bujné a
husté vegetaci. Přestože monzuny pominuly, tak občasný déšť není v tomto období
překvapením.
