Pohádkové hřiby
Ač se to tak může podle titulku zdát, tento článek nebude o houbách. Pokud se vám tedy seběhly sliny na smaženici či houbové řízečky, pak se omlouvám. S H+Z jsem tentokrát vyrazila do nejvyhledávanější části turecké oblasti Kappadokie – Historického národního parku Göreme.
Park je součástí světového dědictví UNESCO. Nachází se na území mezi městy Avanos, Ürgüp a Uçhisar a je proslulý svými tufovými útvary. Pokud stejně jako já nemáte ponětí o tom, co to tuf je, pak vězte, že se jedná o horninu sopečného původu (více např. zde). Člověk a příroda postupem času onu horninu přetvořili. Času na to bylo dost, protože sopečná činnost v oblasti ustala cca před dvěma tisíci lety.
Tamější pahorky jsou přímo prošpikované jeskyněmi, chodbami a komíny, které v dávných dobách sloužily lidem jako obydlí nebo úkryt před pronásledovateli. Z dálky vypadají jako obrovské ementály, úly nebo holubníky, jak je možné se dočíst v průvodcích. V parku je možné navštívit zhruba třicet kostelů vytesaných do skály a vymalovaných byzantskými freskami starými bratru 1500 let. Nejprve to byli právě arabští nájezdníci, kdo ony fresky znehodnotil svými meči a šavlemi. Když už nebylo možné křesťanský kostel zbořit, aspoň rozryli tváře a vyškrábali oči. Později se podepsal turismus, kdy nenechavci zkoušeli odolnost tufového materiálu a svá jména dávali na odiv následujícím generacím.
Ale zpátky k houbám. Když jsem se probírala fotografiemi z oněch míst, zaujaly mne zejména ty z Údolí lásky (Love Valley). Správa oblasti Göreme a vlastně všechny turistické průvodce označují zdejší útvary jako „pohádkové komíny“ (Fairy Chimneys). V knize H+Z Obrácený půlměsíc narazíte na fotku, kde tufové útvary opravdu vzdáleně připomínají hřiby. Ostatní fotky patrně neprošly cenzurou a v knize po nich není ani památky. Já v nich opravdu vidím houby, tedy vlastně jenom jednu, hadovku smrdutou. Zbytku světa to však vysvětlovat nehodlám, ale připouštím, že i pojmenování Údolí lásky je trefné...