Plivající bohyně
Toulky knihami H+Z mě tentokrát zavedly až do himálajského Nepálu ke kořenům tradice zvané Kumárí. Kumárí – Bohyně panny, Živé bohyně jsou reinkarnací bohyně Taleju. V Nepálu je cca jedenáct Kumárí, z nichž nejdůležitější je Kumárí Déví – královská Kumárí, žijící v Káthmándú na náměstí Durbar.
Sídlo Živé bohyně - Kumárí Ghar na náměstí Durbar v Káthmándú | http://cloudmind.info/ 
Důkaz, že zde bydlí bohyně. Během ničivého zemětřesení v roce 2015 zůstal palác z roku 1757 až na malé prasklinky nepoškozen. Zázrak! | http://www.npr.org/
Cherchez la femme. Jedna z legend praví, že král Jayaprakash hrával potají s bohyní Taleju kostky a během hry spolu řešili otázky blaha země. Jednoho dne však byl král tajně sledován svou žárlivou manželkou. Rozezlená bohyně pak králi řekla, že pokud ji chce ještě někdy spatřit, bude muset najít mladé děvčátko, do kterého se převtělí. Kult byl na světě.
Veškeré oblečení je zhotoveno z luxusních látek | utshav.wordpress.com 
Typická barva Kumárí je barva krve | www.huffingtonpost.com
Kumárí se může stát pouze holčička, která se těší výbornému zdraví a nikdy neztratila mnoho krve. Celkem musí splnit 32 přísných kritérií, mezi kterými je povinnost mít hrudník jako lev, stehna jako jelen, řasy jako kráva a hlas měkký a jasný jako kachna. Během výběru podstupují adeptky různé zkoušky, jejichž cílem je ověření odolnosti. Jednou z nich je noc strávená v místnosti s rituálně uřezanými hlavami koz a buvolů.
Typicky se Živou bohyní stává dívenka ve věku od dvou let a ve svém božství zůstává až do první menstruace. Nejdéle sloužící bohyní byla Dhana Kumari Bajracharya, která úřadovala do svých třiceti let (1953-1985), kdy byla na nátlak prince Dipendra nahrazena mladší reinkarnací.
Jakmile je bohyně vybrána, nastává zlom v jejím životě. Je uctívána, na veřejnost se dostane pouze při zvláštních příležitostech a jedině v nosítkách. Královská Kumárí se navíc přestěhuje do paláce Kumárí Ghar na náměstí Durbar. Dříve platilo, že se Kumárí nemusely vzdělávat, jako bohyně byly vševědoucí. Tato tradice vzala za své, protože po odchodu do božského důchodu nebyly dívky schopny se plnohodnotně začlenit do normálního života.
H+Z toužili spatřit Živou bohyni na vlastní oči. Měli štěstí. Pohled na ni jim dokonce zpestřila. Vyklonila se z okna, našpulila rty, zamířila na dvůr a plivla. Přesně trefila míč, se kterým si kluci hráli. Být bohyní musí být pro předpubertální dívku zábava k popukání.
