Saddie je Senior Photo Editor tištěné edice National Geographic. Tedy něco jako „šéfka přes fotky“. Letos jsem si s ní povídal několik hodin v Kanadě a kromě jiného jsem jí popisoval soutěž na webu cestovatelů. Následující rozhovor vznikl jako rada pro naše fotografy a vlastně i pro nás, kteří fotky vybíráme.

Saddie Quarrier je ohromná sympaťačka, ženská, která procestovala kus světa a také dáma, která viděla tisíce fotografií.  A další tisíce ji čekají.  Nedost na tom, že je vidí, ještě je musí hodnotit a dělat to, co mnozí z nás nedokáží, když bezradně sledují nabobtnalé složky s fotkami z vlastních cest: a sice vybrat tu nejlepší.

Jak se díváš na fotku, co sleduješ?

Pochopitelně řeším světlo, kompozici, příběh uvnitř fotografie – to je jasné, to musí fungovat. Ale nestačí to, není to všechno. Je spousta fotek, které jsou technicky perfektní, ale dívat se na ně je nuda.

Co tedy hledáš?

Sleduji, co fotka provede se mnou. Jestli mne nějak naladí, někam posune. Co se odehraje ve mně, v duši, v hlavě,  v srdci.

Emoce? Wow efekt?

Ano. Nemusí to být šok, vyloženě extrémní vypjatá emoce, určitě ne, ale jde o náladu, kterou najednou ucítím. Někdy člověk hledí na fotku a říká si: páni, takhle jsem svět vlastně ještě nikdy neviděla!

Stává se ti toto i dnes, při práci, kdy se musíš probírat ohromným množstvím fotografií?

No jasně! Na každou fotku se vždy snažím dívat znovu, nově. Říkám si: čím mě holka překvapíš? A občas se to stane!

Řešíš i téma a to, jak se s ním autor popasuje?

Samozřejmě. Jedna věc je téma, které je mnohdy opakované, mnohdy už bylo vyprávěné ať už textem, videem anebo obrazem. Ale podstatné je, jak danou situaci anebo dané téma vypráví právě ten konkrétní autor. Čím je jeho oko jiné? Co prožívá jinak? Co vidí jinak? Spousta lidí se snaží nafotit něco tak, jak to někde viděli, jak to bylo udělané. Dobrá, to může být cesta jak se něco učit. Ale nikdy nikdo nebude stejný, tedy ani stejně dobrý jako někdo jiný. Cesta spočívá v tom uvěřit vlastní kvalitě.

Tedy sdělovat sám sebe?

Svým způsobem ano. Ale tím nemám na mysli sebestředné fotky sebe sama. Tím myslím autentický pohled, autentický prožitek. Originální oko autora. Každý z nás prožívá stejné věci jinak. A když se (sebe)důvěra v tuto autentičnost spojí s talentem a pracovitostí, vznikají i dnes originální, nádherné fotografie.

Jsi konzervativní, anebo třeba fotíš i mobilem?

No jasně! Mobil je v dnešní době nejakčnější fotoaparát!

A jak vnímáš digitální média?

To je samostatný novinářský a tím i filmařský a fotografický žánr. A to není všechno - když srovnám klasický web, instagram, facebook anebo osobní blogy, každá z těchto platforem ještě představuje jiný způsob komunikace.

A tedy i jiný způsob výběru fotek..?

Jistě. Pro instagram to je podobné jako pro soutěž s jednou fotografií -  jedna fotka musí kompletně odvyprávět celý příběh, musí zaujmout, musí mít další story v pozadí. Pro web musí fotky upoutat a vyvolat zvědavost. Pro blog by měla obrazová výbava silněji prezentovat osobnost a názory autora.

Existuje univerzální rada jak fotit, aby výsledky byly perfektní?