Setkání pod Everestem
V knize Světadíl pod Himálajem jsem narazila na jméno majitele hotelu Royal v Káthmándú, kde byla výprava H+Z ubytovaná. Boris Lissanevitch, jedno z mnoha, která se v knihách H+Z objevují, řekla jsem si. Chyba lávky.
Pátrání jsem původně ubírala jiným směrem. Mou pozornost nejprve zaujal název hotelové restaurace YAK AND YETI, kde se díky Borisi Lissanevitchi výprava (bez Jiřího Hanzelky, který byl ze zdravotních důvodů v Čechách) potkala i se sirem Hillarym. Hlavně však svérázný podnikatelský plán s jehož pomocí chtěl, původem ukrajinský tanečník, vozit turisty přes půlku světa do Nepálu a zpět. Posuďte sami:
„Žádné vstávání ve dvě ráno na letadlo, neustálé balení a vážení zavazadel. Pěkně pohodlně terénními vozy. Vzadu dva cestující, vpředu řidič a sluha. Za vozem karavan s obytným prostorem a sociálním zařízením, samozřejmě klimatizovaný. Takových souprav dvaadvacet s velitelským vozem, spojených vysílačkami, dále dva vozy s kuchyní a ledničkami, jeden jako vodárna, druhý jako generátor. Ve výpravě měl být dále přítomen lékař, fotograf, mechanik a pět kuchařů, šestý se měl přibírat v každé zemi pro zpestření výběru jídel.“ To vše za stodeset dolarů denně. Cesta plánovaná na osmdesát dní by tak vyšla na osmtisíc osmset dolarů. Start výpravy v červenci v Benátkách, cíl Káthmándú v říjnu. Zpět letecky. Obrácený turnus by začínal v dubnu a do Benátek by dorazil koncem června.
Romantika! Zajímalo mě, zda restaurace stále funguje. Ano. Nejen restaurace (nyní pod názvem The Chimney), ale i hotel (nyní pod názvem Yak & Yeti) jsou stále v provozu. V době kdy byla v hotelu ubytována výprava H+Z, činila cena pokoje i s celodenním stravováním osmdesát nepálských rupií. V dnešní době zde ceny pokojů začínají na dvacetipěti tisících a končí u osmdesáti tisíc rupií za noc.
Na jméno Boris Lissanevitch narazíte i na stránkách hotelu a v novinových článcích. Rozhodně to není osobnost, která se svými vizemi mohla skončit v propadlišti dějin. Na internetu lze nalézt řadu odkazů, z nichž za zmínku stojí zejména tři. Prvním je ruský dokument s anglickými titulky, druhým je komický výstup pro Saturday Night Live 1976 v televizi SNL a posledním je záznam rozhovoru z roku 1961, bohužel ve špatné zvukové kvalitě. Boris Lissanevitch zemřel v Káthmándú 20.10.1985.