Se škodovkou Barčou do Asie
Na startovači a dalších crowdfoundingových webech se objevují cestovatelské projekty. Někteří chtějí vyrazit se starými auty, až si človek říká, jestli to je víc radost z pohybu anebo novodobá tortutra. Daniel Urban a jeho žena Jana se chystají vyjet se škodovkou 100MB. Poslali jsme jim pár otázek. (Mě s tím autem vozil děda na chalupu a za sebe prohlašuji, že bych si to rozhodně nepotřeboval zopakovat.)
Jakou cestu plánujete – s kým, kam, na jak dlouho, za kolik? Jak jste došli k částce, kterou skládáte na startovači?
Jana: Jedeme jen my dva a chystáme se do střední Asie, do Turecka, Iránu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Kazachstánu. Nejvíc na východ se podíváme do Samarkandu, jednoho z nejkrásnějších měst na Hedvábné stezce. Cestu máme naplánovanou na 35 dní. Uvidíme, jak moc budeme bloudit, navigovat nás budou jen mapy, kompas, hvězdy – a já.
Dan: Na začátku jsme neměli vůbec nic. Nejdřív jsme pořídili auto a zrenovovali jej za cca 110 tisíc. Pak přišlo na řadu vybavení: asi 80 tisíc (materiál na pobyt v přírodě a technika) a poslední velkou položkou před cestou jsou víza, očkování a carnet za přibližně 75 tisíc. Pak potřebujeme nějaké peníze na cestu samotnou. Zatím jsme tedy utratili 265 tisíc a ještě jsme nevyjeli. Na cestu samotnou už máme našetřeno, ale chceme naše zážitky sdílet s co největším počtem lidí, proto plánujeme na startovači vybrat peníze na dobrou kameru na natáčení amatérského dokumentu a na vydání knížky. Částka, kterou chceme vybrat, tedy 50 tisíc, stačí s odřenýma ušima na oboje. Pokud se vybere víc, bude ještě lepší kamera a ještě tlustší knížka.
Proč pojedete zrovna do Asie?
Jana: Chtěli jsme někam do zemí mimo civilizaci, na kterou jsme zvyklí. Navíc je tam levně a víc jak 2/3 rozpočtu spolkla renovace auta a nákup vybavení. Měli jsme v merku více tras, ale na konec zvítězila ta nejkratší a nejlevnější.
Dan: Když jsem přivezl Barču na podvalu, tak se nám všichni smáli, že by s tím nejeli ani do Prahy (bydlíme asi 5 km od Prahy). My chceme ukázat, že cestovat se dá vším a kamkoliv.
Co škodovce nejvíc vadí na dlouhých cestách?
Jana: Během testovacích přibližně 2000 km se naší škodovce Barče nic nerozbilo. Je to trochu jiné ježdění než novým autem, mám děs v očích v každé zatáčce z toho, že se musíme převrhnout!
Dan: Auto je celkem jednoduché a tím pádem i spolehlivé a opravitelné. Občas se při delší cestě unaví spojka a také s brzdou to není žádná revoluce, ale začínáme si pomalu zvykat.
Základní technická rada lidem, kteří by to chtěli se škodárnou zkusit taky?
Jana: No hlavně si musí nějakou pořídit a nenechat se odradit občasným nezdarem.
Dan: Žádné auto jsem nikdy neopravoval a ani nejsem v tomhle směru vzdělán. Ale v dnešní době internetu není problém sehnat potřebnou literaturu jako dílenské příručky, katalogy náhradních dílů a tak dál. Taky máme u nás ve vsi vysloužilého automechanika, který nám poradil a občas i pomohl. Takže rada zní: hurá do toho a půl je hotovo.
Jak auto připravit?
Jana: Barču musíme před cestou řádně vyleštit, abychom nedělali ostudu.
Dan: Barča byla notně jetá v nálezovém stodolním stavu, takže jsme jí celou rozebrali, všechny díly prošly renovací, případně byly vyměněny za nové. Pak se to s nejvyšší pečlivostí složilo a myslím si, že je na tom lépe, než když vyjela z fabriky. Navíc jsme vyztužili podvozek dle dobové specifikace škoda 130 RS.
Co se nejvíc ničí a jak se chystáte na opravovy cestou?
Jana: Doufám, že se nezničí nic a pokud ano, budeme zkrátka opravy řešit na místě podle situace.
Dan: Vezeme ještě jednu Barču 2 v kufru rozebranou na díly, jen nevím, kam ještě naložit svářečku!
Pár vzpomínek na minulé cesty – historky, peklíčko, překvápko?
Jana: Pro nás pro oba je cesta důležitější než cíl a během cestování autem zažijete spousty drobných věcí, které v letadle rozhodně nepřijdou. Třeba, když jsme v autě zdolávali ostrov svobody Kubu dle místních, úmyslně nepřesných map. Jeli jsme po hlavní silnici, ta najednou skončila na kraji vesnice a tam přes ni byly natažené šňůry s prádlem! Dál už byl jen les. Okolo sedící babky to rozveselilo, asi jsme nebyli první, kdo takhle skončil. Naštěstí nám ukázaly, kudy jet dál.
Dan: Během testování Barči se vyskytla jedna závada. Palivoměr ukazoval plnou, ale kontrolka rezervy svítila. Já věřil palivoměru a to byla chyba. Když to zdechlo, tak jsem rozebral palivové čerpadlo a filtr přímo na silnici, abych nakonec zjistil, že opravdu došel benzín. Tak jsem si to nakonec vyžral s kanystrem. Během cesty se nám to snad nestane, vezeme pro sichr čtyři kanystry!:-)
Kdybyste chtěli podobným bláznům přispět, porozhlédněte se po startovacích webech anebo rovnou skočte sem: https://www.startovac.cz/projekty/skodou-napric-stredni-asii/, kde můžete Janu, Dana i Barču vidět na vlastní oči.