Článek o hovně

24. 6. 2016 – Peru, Amerika

Hanzelka a Zikmund

Lidé celého světa byli již ve svých dějinách schopni se lopotit za lecčíms. Umírali při dolování a těžbě různých kovů, rud, vzácného dřeva a kůží. Ale jen málokdo asi ví, kolik krve a životů měla na svědomí horečka guánová – horečka sběru ptačího trusu. Ano, o guánu bude můj dnešní článek. Za sprosté slovo v názvu se omlouvám, jak H+Z, tak všem ostatním, ale ta slovní hříčka byla prostě příliš lákavá.

Guáno je výsledkem potravního řetězce, který začíná v moři. Chladné vody Humboldtova proudu poskytují ideální prostředí pro velký výskyt planktonu. Ten je potravou rybám a ty dále ptákům. Guáno vzniká průchodem trávicím traktem ptáků, kteří hnízdí na ostrovech podél peruánských břehů. Zdejší ptačí trus je velmi bohatý na dusík, fosfor a uhličitan draselný, a je tedy ideálním hnojivem, jehož vlastnosti si oblíbili již Inkové a jeho původce chránili pod trestem smrti.

Španělští dobyvatelé dali před trusem přednost loupení inckého zlata, a tak měli ptáci několik století klid k tvoření nových zásob. Pravá guánová horečka vypukla až v polovině devatenáctého století. Výška nánosů tehdy dosahovala místy až padesát šest metrů. Během dvaceti let v období let 1851 a 1872 bylo z ostrovů vytěženo celkem deset milionů tun guána. Ideální složení hnojiva zapříčinilo doslova šílenství. Američané začali guáno používat i při výrobě střelného prachu a zařadili jej tak na seznam strategických surovin. Roku 1856 dokonce vešel v platnost Guano Islands Act (Zákon o guánových ostrovech), který umožňoval Američanům zabrat ve prospěch USA jakýkoli ostrov s guánem, který si nenárokovala vláda jiného státu.

Na počátku dvacátého století  byly zásoby hnojiva takřka vydrancovány až na skálu. Neustálá přítomnost lidí, dynamitu způsobili, že ptáci se začali stěhovat jinam. Vláda Peru si brzy uvědomila, že zakrátko by o své ryze přírodní bohatství mohla přijít. Roku 1909 byla založena společnost La Compañía Administradora del Guano, do jejíž správy bylo svěřeno právo na těžbu trusu ze všech ostrovů v Tichém oceánu pod peruánskou jurisdikcí. V podstatě se jednalo o unikát,  neboť vznikl největší podnik na světě založený na ochraně přírody. Na základě mezinárodních smluv se ostrovům musely vyhýbat parníky i letadla, aby ptáci měli klid a přírodní bohatství mohlo být obnoveno. Práce společnosti byla natolik efektivní, že z populace čítající čtyři miliony ptáků v roce 1900 vzrostla za padesát let desetinásobně.

V době návštěvy H+Z byla těžba guána povolená pouze jedenkrát za dva roky. V současné době je to pouze jednou za sedm let. V roce 1960 byl vládou dán přednost rybolovu před těžbou trusu. Peru se zakrátko stalo největším vývozcem ančoviček na světě. V sedmdesátých letech celý systém zkolaboval, neboť se k nadměrnému rybolovu přidal efekt El Niño. Plankton začal hynout a rybky se stěhovaly do hloubky z dosahu nepřiměřeně teplých vod a rybářských sítí. Z důvodu nedostatku potravy se začali stěhovat i ptáci. Vláda se poučila a vydala kvóty, aby alespoň pět milionů tun ančoviček ročně v moři zůstalo. Přes všechna opatření v současné době je na ostrovech pouhých několik milionů ptáků. Návštěva ostrovů možná není, je možné pozorovat ptáky pouze z loděk.