Šel proti předsudkům
Mezi pyramidami, s Mléčnou dráhou nad hlavou a úplně sám fotografoval František Štaud starověké súdánské památky. Dokud se z naprosté tmy nevyřítil automobil...
Co vás to vůbec napadlo, jet fotit – a ještě v noci – do Súdánu?
Súdán zní v dnešní době stále dostatečně exoticky, zajímavě, trochu nebezpečně – tedy lákavě. K cestě mě nejprve inspiroval kamarád, Marian Golis, ale jeho informacím o krásné zemi plné neskutečně milých lidí jsem zpočátku nedokázal věřit. Až když jsem prošel zahraniční cestovatelské servery a četl samou chválu, našel jsem odvahu koupit letenku. Primárně jsem chtěl fotografovat lidi, nápad na noční snímky súdánských památek vznikal až při četbě literatury a studování mnoha materiálů.
Co je potřeba, když člověk do té země chce jet a fotit tam?
První problém bylo získat víza – udělovala je ambasáda ve Vídni, jejíž webové stránky byly tou dobou již několikátý měsíc hacknuté – a nikoho to zjevně netrápilo; sehnal jsem je na poslední chvíli. (Od podzimu 2015 je možno získat víza i v Praze.) K tomu je potřeba mít „zvací dopis“ a zajištěné ubytování v Súdánu. Nakonec se mi podařil neuvěřitelný kousek - domluvit se s jednou súdánskou cestovkou (Raidantravel) na spolupráci. Zařídili mi všechna potřebná povolení k cestování a fotografování, dali mi k dispozici, za provozní náklady, auto a Ghaziho (řidič, průvodce, kuchař, kamarád v jednom) – a to byl základ celé úspěšné cesty! Právě Ghazi mi otevíral dveře do škol, domácností... blíže k lidem.
Co je to za památky – a proč o nich tady nic moc nevíme?
Jedná se o núbijské památky, historicky velmi úzce spjaté s těmi v Egyptě, jenom mnohem méně známé a téměř nenavštěvované. Turisty jsem tam v podstatě vůbec nepotkával! Nejsou nijak oplocené a není problém strávit noc přímo mezi pyramidami nebo pod prastarými chrámy. Neznám jinou zemi, kde by něco takového bylo možné – i proto jsem chtěl využít možnost pořizování nočních snímků a vložit tyto památky dávných civilizací do kontextu naší Galaxie.
Jak jsou snímky pořízeny?
Nemám na to univerzální návod, ale využíval jsem jak techniku dlouhých expozicí (nejdelší asi 90 minut), tak sekvenci asi 180 snímků po 30 sekundách, které jsem následně „slepil“ ve Photoshopu. Nočnímu fotografování předcházela příprava za denního světla - zpravidla jsem si lokalitu prohlédnul kolem poledne, pomocí aplikací v mobilním telefonu (doporučuji např. Starwalk nebo Skyguide) zjistil, kde bude polárka, kdy a kde bude zapadat slunce, vycházet měsíc, změřil jsem si vzdálenost a položil kámen nebo špalek dřeva tam, kde jsem v noci stavěl stativ. Fotografoval jsem za tmy mezi 20. a 2. hodinou – a skoro vždy u stativu usnul
Pohyboval jste se tam v noci sám? Není to nebezpečné?
Ano, sám. Stan jsem si stavěl do dvou kilometrů od památek a po setmění vyrážel – několikrát se mi podařilo v naprosté tmě zabloudit. Výrazné nebezpečí jsem nikde nevnímal, jenom jednou mě o půlnoci kolem pyramid u Jebel Barkal naháněli vojáci, ale to souviselo s aktuální návštěvou vysokých politických představitelů ve městě, tak to asi chtěli mít pod kontrolou – v podstatě hned mě pustili (a z oblasti vykázali).
A jak jste přišel k té zlomenině?
O několik dní později, u Merojských pyramid, jsem bohužel zazmatkoval - ve dvě hodiny ráno se ke mně z naprosté tmy řítil automobil. Nechápal jsem, kde se vzal a co se vlastně děje. Hodil jsem stativ na ramena a začal utíkat. V naprosté tmě. V kamenitém terénu jsem špatně došlápl a vyvrtnul si kotník. To jsem si tedy následující dny myslel – podle otoků a bolesti. Až rentgen v Čechách diagnostikoval zlomeninu – a ještě po pěti měsících chodím o berlích.
Doporučil byste oblast k návštěvě?
Jednoznačně ano! Každému, kdo má touhu jít proti předsudkům. Súdán samozřejmě není typická dovolenkářská destinace (a doufám, že dlouho nebude), některé ubytovny a restaurace jsou na hranici našich hygienických představ, ne vše funguje tak, jak jsme zvyklí (rozmazlení), se studenou vodou jsem se potkával jednou za dva tři dny, s teplou vůbec. Ale v porovnání s mnoha dalšími zeměmi, které jsem navštívil, řadím severní Súdán k těm cestovatelsky a fotograficky nejvděčnějším!
