S maskou moderního velkoměsta
V přízemí Staroměstské radnice začíná výstava Zdeňka Thomy Kouzelné Kjóto. Dny, které fotograf v tomto japonském velkoměstě strávil, by v součtu už daly nějaký ten rok. Podívejte se, co ho na starobylém Kjóto zaujalo.
Jak dlouho jsi v Kjótu byl a jaké je ve srovnání s jinými japonskými městy?
Kjóto bylo po tisíc let hlavním městem japonské říše a sídlem císařského dvora. Na charakteru města je to znát. Nachází se zde neobvyklé množství svatyň, chrámů, klášterů, paláců a zahradních areálů. Jenom buddhistických chrámů byste tu napočítali více než tisíc šest set. Poloha města je také zvláštní. Ze tří světových stran ho obklopuje prstenec strmých hor, tou čtvrtou odtékají řeky. I ze shluku výškových budov v moderním centru vidíte blízké zalesněné svahy bez zástavby, to je hodně příjemný pocit, který v jiném japonském velkoměstě nezažijete.
V Kjótu jsem pobýval často, vždy podstatnou část mého celkového pobytu v Japonsku. V součtu by to nějaký ten rok hodilo. Od roku 1977 totiž cíleně fotografuji klasické japonské zahrady, kterých se do dnešních dob zachovalo kolem sto dvaceti, z toho v Kjótu více než polovina.A patří k vyhlášeným klenotům nejen japonské, ale i světové zahradní tvorby.
Kam bys ve městě poslal české návštěvníky, co by neměli minout?
Existuje žebříček deseti NEJ, které by každý návštěvník měl spatřit. Patří k nim zahrada císařské vily Kacura, Zlatý pavilon Kinkakudži nebo Mechový chrám Kokedera. Zcela určitě by tuto trojici měli turisté navštívit, každá z těchto zahrad je vytvořena na jiném principu a zasáhne vás neopakovatelnou atmosférou. Nicméně já preferuji zahrady zenového kláštera Daitokudži. V magickém areálu se skrývá třiadvacet chrámů a klášterních budov většinou obklopených skvostnými malými zahradami ve stylu kare-sansui, v nichž vegetace úplně chybí nebo je zastoupena jen v malé míře.
K nejvýznamnějším patří Daisenin (Chrám velkého poustevníka) z počátku 16. století. Na nevelké obdélníkové ploše 3,60 x 14 metrů tu opat kláštera ŠukoKógaku z kamenů, štěrku a písku v náznaku načrtl obraz divoké přírody. K dalším vybraným lahůdkám ctitelů meditací a zenových náznaků patří jižní část zahrady. Na bělostné, do vln uhrabané písečné ploše se tyčí dva nevelké kopečky z písku. Nic víc, nic míň. Jen vy a vaše mysl připravená bloudit tajemnými zákoutími mozku a oproštěna od každodenních starostí se vydat na cestu poznání sebe sama i zákonitostí vesmíru…
Je velmi lehké propadnout nenápadné kráse meditačních zahrad, mnohem těžší je pochopit jejich poselství či po vzoru zenových mistrů nechat svou duši uloženou „na koberci z květin“ volně se toulat imaginárními krajinami…
Jak bys charakterizoval vztah Zdeněk Thoma fotograf - starobylé město Kjóto?
Když o tom tak přemýšlím, tak v žádném jiném městě na světě – kromě Prahy – jsem nepobýval tolik času. A stejně tak jako k Praze, bych ke Kjótu bez váhání připojil citem podbarvené slůvko Moje.
Moje Kjóto je pro mě městem proměnlivých nálad a zvláštního genia loci, v němž hlavní tón udává historie a bohaté kulturní tradice starobylé japonské říše. Kjóto, jež je označováno jako duchovní rodiště všech Japonců, si sice v dnešní době nasadilo masku moderního velkoměsta, ale sotva vyklouznete ze shluku výškových domů, ocitnete se v podivuhodném světě, leckdy tak odlišném od našeho myšlení a chápaní souvislostí, že vás napadne, že pochází ze zcela jiné galaxie. Nemám tím na mysli jen meditační zenové zahrady, ale třeba i divadlo nó či kjógena v neposlední řadě i japonský čajový obřad, trvající několik hodin, v němž je každý sebemenší pohyb, každý úkon vypracován do neuvěřitelných detailů a navíc v sobě tají i určitý filozofický podtext… To vše v Kjótu najdete ve vrchovaté míře.
V neposlední řadě, je pro mě Kjóto místem, kde mám několik dobrých a dlouhými lety prověřených přátel. A na setkání s nimi se vždy těším.
Výstava Kouzelné Kjóto je k vidění od 4. 7. do 22. 7. 2016 v Křížové chodbě Staroměstské radnice v Praze. Je rozdělena do tří oddílů: Město, Zahrady, Slavnosti...
