O věci se vyplatí pečovat
„Právě si vezu z Prahy mapu Mongolska a chtěl jsem se s tebou o něčem pobavit,” říká Jarda a pozvolna, opatrně rozkládá papírovou mapu. Dívám se na jeho klid, pečlivost a soustředění a dochází mi, že právě tyto rysy budou stát v pozadí toho, že při svých testech najíždí s motorkami běžně 200 000km (!) a je stále mezi živými.
Piješ alkohol? Docela by mne zajímalo, jestli třeba po prvním, druhém pivu stále držíš tento klid?
Spíš nepiju. Tvrdý vůbec ne, výjimečně sklenku vína, a když už, tak pivo – nealko samozřejmě. Moje krédo je čistá mysl a možnost kdykoli vyrazit. S alkoholem v krvi by to nešlo. Navíc je to ztráta času. Jít do hospody, zajít na pivo, zajít na jedno - nechápu k čemu to je? Hodně lidí mluví o tom, že výpravy a velké plány vymýšlí u piva, tak to já nemám. Plán na cestu naopak musí vznikat v čisté hlavě.
Tak co tě rozhodí z konceptu, co tě naštve? Třeba dlouho trvající déšť?
Proč? Kdo chce být suchý, jezdí autem. To k tomu patří, že člověk zmokne. Nejsem z cukru, nerozpustím se.
Noční přejezdy?
Ty mám moc rád. Naopak mne moc baví. Svět vypadá trochu jinak, je menší provoz… Je to i mírně okořeněné větší mírou rizika. K tomu musíš držet pozornost kvůli zvěři, aby ti něco neskočilo před řidítka.
Neusínáš?
Nene, to bych tady nebyl.
To je jasné, ale nerozumíme si, myslím jak to máš obecně s únavou?
Když jedu, tak jsem soustředěný. Kdybych se zamyslel, tak mám asi osobní rekord, když jsme jeli s Jirkou Jansou jednou do Maroka. Byli jsme tak natěšení, že jsme první zastávku udělali až za Madridem.
Počkej, odkud jste vyjížděli?
Z Prahy.
Do Barcelony to jsou dva tisíce kilometrů, dál do Madridu alespoň čtyřista…
…přidej! Dohromady to bylo nějakých dva tisíce šestsetpadesát kilometrů.
Bez přestávky? Jak dlouho jste to jeli?
Třicet hodin. Ale pravda je, že pak jsme zastavili v nějakém parku, pověsili přilby na řidítka a sotva jsme ulehli, okamžitě jsme spali. Byla klika, že nám nikdo nic neukradl.
„Takže ptát se, jestli ti nevadí dlouhé přejezdy, je zbytečné”, říkám s pohledem upřeným na to, jak zase pečlivě skládá mapu poté, co jsme si ukázali některé lokality, které bych doporučoval projet. Všiml si kam koukám: „Moje mapy vypadají i po návratu z cest perfektně. Nedokázal bych si do nich ani zapisovat poznámky nebo trasu. O věci se vyplatí pečovat.”
Jestli jsem si na začátku lámal hlavu, jak představit toho světomotorkáře (nechci říkat světoběžník, když jezdí), je to vyřešené. Za jeho úspěchy je soustředění a jasné vědomí cíle.
První motorku sis kupoval, abys někam konkrétně dojel? Měl jsi v hlavě destinaci, která se jinak nedala dosáhnout?
Vlastně ano. Potřebovali jsme s manželkou jezdit za rodiči. Vlakem to bylo zdlouhavé a auto jsme nechtěli. Tak jsme si v roce 1984 koupili motorku. Byl jsem z Uhříněvsi, manželka ze Staré Boleslavi, náš nový byt v Čelákovicích, a tak jsme ten rovnoramenný trojúhelník začali brázdit na motorce. Pak už byl jenom kousek k tomu, abychom se vydali i někam dál.
Kam to tehdy bylo?
Kam to šlo, vysněná byla třeba Jugoslávie. Když nám pak komunisti dali výjezdní doložku, byl to svátek. O tom už se dneska naštěstí nemusíme ani bavit, dneska to je k smíchu.
Otřepaná, ale vždy aktuální otázka: kde jsi na to bral a kde na to bereš peníze dnes?
Tato otázka je vždycky na místě. Mám několik partnerů, kteří mi pomáhají a moc si jejich podpory vážím, ale svoje cesty bych z toho nezaplatil. Šetřím a hledám, kde se dá ušetřit. Proto také moje reportáže nebo i webové stránky radí motorkářům nejen jak se kam dostat, jak udržovat motorku v chodu, ale taky jak to udělat levně.
Myslím, že je na místě partnery zmínit, bez nich bychom si ani my dva teď neměli o čem povídat a naši čtenáři co číst. Vybereš ty důležité?
Určtě bych zmínil Mitas a jejich pneumatiky, na kterých jsem najel většinu toho, co mám za sebou. Dále oblečení Devold. Myslím, že chlapi z Norské módy sem postupně dovezou všechno, co mají v Norsku dobré! Vlastně oni tam nic špatného nemají. Nešlo by to ani bez firem Motopoint a Moto S+P. Od té první mám skvělé řetězy EK, od druhé italské doplňky GIVI.
Kolik máš přesně najeto?
Momentálně milion třistačtyřicet sedm tisíc. No zatím nic moc. Do vysněných dvou mega ještě hodně chybí.
A tvůj osobní tachometr?
Myslíš věk? Letos mi bude šedesát.
Vypadáš zachovale…to bude tím, že nepiješ…
…to víc ta motorka, jak to člověku dělá pořád radost, tak je na světě fajn. Říkám, že když jsem alespoň chvíli za řidítky, žádný den není marný.
Teď jedeš do Francie.
To tam prosím ani nepiš, ať nevypadám jako magor, který se vytahuje tím, že dojede na motorce až do Francie, to je dnes obyčejný výlet!
…a pak hned pokračuješ do Mongolska, to už můžu označit za expedici?
Dnes už je cestování spíš zábava, doba objevitelů je nenávratně pryč.
Ale na druhou stranu, proč by si každý nemohl užít legraci a zábavu tak, jak sám chce?
Na tom něco je, to máš pravdu. Asi každý má právo na svoji vlastní expedici.
Navíc velmi snadno se dá přijít k úhoně i cestou do Provance.
To je pravda, člověk musí být pořád opatrný. Nepřepínat svoje síly, nepřehánět to…„hrdinové” leží na hřbitovech.
Přeji šťastnou cestu i návrat. A docela by mne zajímalo, jak se pojede po zemi do Mongolska. Dáš nám vědět?
Príma ozvu se.
Ahoj a ať to jezdí!
