Voda nad zlato
Podnět mého dnešního článku vyvolal pohled z okna. Prší. Vlastně ne. Lije jako z konve a venku zuří již třetí bouřka. Jenže na světě jsou místa, kde by lidé dali cokoli za to, aby sem tam sprchlo. Kuvajt je rozhodně jedním z nich.
H+Z se dostali do Kuvajtu na pouhých padesát pět minut během plavby z Iráku do Pákistánu. V celé knize Tisíc a dvě noci je z této zastávky pouze jediná fotografie, na které jsou zachyceny dvě ženy v nikábech a ještě ke všemu zezadu. Polovinu svého drahocenného času navíc strávili v bance ve snaze proměnit několik drobných na pohledy a známky.
Již v době návštěvy H+Z bylo zdejší ropné bohatství patrné na každém kroku. Výkladní skříně přecpané zbožím z Evropy, Ameriky a Japonska. Na křižovatkách auta nejnovějších modelů a stavělo se na každém rohu. Dovážely se dokonce i cihly, neboť ani jílu, ze kterého by se daly pálit, nebylo dost. Jediným vývozním artiklem však byla a je ropa. Kapitál nebyl a není problém. V Kuvajtu se nachází 10% zásob veškeré světové ropy. Kuvajtský dinár je dosud nejsilnější měnou světa (fixní kurz činí 3,5 USD za 1 KD). Jediné čeho nemá Kuvajt dost je voda. Sladká voda.
Většina zdejších studní včetně vnitrozemských obsahuje tzv. brakickou (poloslanou) vodu a i té je nedostatek. Její zásoby tvoří cca 7% používané vody. Zbytek je odsolená mořská voda. Z politických důvodů nebylo nikdy možné realizovat stavbu 100 km dlouhého vodovodu z Iráku. Kuvajt proto roku 1951 jako první ze zemí Perského zálivu vybudoval v Mina Al-Ahmadi odsolovací továrnu založenou na destilaci. Kapacita činila 36 m3/den. V roce 1953 již byla vybudována první továrna založená na postupné destilaci tzv. MED (Multiple Effect Distillation) s kapacitou 9.200 m3/den. Tento způsob získávání sladké vody je dosud nejoblíbenějším v celém zálivu.
Nejmodernějším způsobem a patrně nejšetrnějším je tzv. reverzní osmóza. Její princip je názorně vysvětlen na následujícím videu (anglicky). Destilování je účinným, ale velice energeticky náročným způsobem. Nedostatek pohonných hmot však Kuvajt nikdy nepálil, neboť jako topivo se používal zemní plyn, který by byl jinak pouštěn pánu bohu do oken.
Od roku 1950 se množství odsolované vody v Kuvajtu zmnohonásobilo. V roce 2008 to již bylo 2,4 milionu m3/den. V současné době zde funguje šest továren, některé na principu destilace, některé na principu reverzní osmózy. Zásobníky se sladkou vodou se postupně staly dominantou Kuvajtu.
Skutečná dominanta Kuvajtu. Do provozu byly uvedeny v roce 1979 a jedná se o dílo Malene Bjørna. Oba zásobníky nesou dohromady 9 milionů litrů vody (ve třetím je technické zázemí). Mimo jiné se zde nachází i restaurace pro 90 lidí. Zásobníky byly od března 2012 do března 2016 z důvodu údržby mimo provoz. | https://en.wikipedia.org/wiki/Kuwait_Towers 
| www.archofkuwait.com
Když tak nad tím přemýšlím, jsem vlastně ráda, že za okny bouří. I tento způsob léta mi vyhovuje a měli bychom si ho vážit.
