Síla koně
Koně procházejí fotografickým životem Tomáše Míčka vlastně pořád. Pro objektiv je má nejraději v pohybu, když na nich jezdí, tak bez sedla. Za nespoutanou silou koní je ochotný jet na kraj světa.
Tomáši, kteří koně jsou nejfotogeničtější?
Všichni koně jsou fotogeničtí. Záleží na situaci, pohybu, světle. Statný kůň krásného těla může být nudný, když je ospalý a ve fádním osvětlení. Naproti tomu malý rozježený poník s jiskrou v oku a v zajímavém pohybu a osvětlení může poskytnout krásný obraz.
Jak dlouho se čeká na takové záběry, jako je třeba páření koní, jejich hrátky?
Při fotografování koní je dobré mít trpělivost a zajímat se o jejich chování. Mnohé se dá vypozorovat a předvídat. Když fotograf sleduje na jaře stádo volných koní v přírodě, je pravděpodobné, že vyfotografuje i páření a “hrátky" hřebců s klisnami. Také boje hřebců o klisny a boje o dominanci nad jinými hřebci. Velkou roli hraje i štěstí. Zvláště velké štěstí má fotograf, když se mu naskytne příležitost fotografovat v přírodě porod hříběte.
Z tvých fotek koní sálá nespoutanost, síla, svobodomyslnost... jsou to vlastnosti, které se ti na koních líbí?
Je pravda, že se snažím v obrazech koní zachytit nespoutanost. Obrazy pádících koní lze vyjádřit krásu a svobodu. Mám koně rád, jsou to krásná zvířata.
Proč je většina koní na tvých fotkách v pohybu?
Nejraději fotografuji koně v pohybu, mám rád dynamické obrazy, které ukazují krásu koní. Jsou zajímavější než statické scény.
Jezdíš na koních?
Rád jezdím na koních v přestávkách mezi fotografováním, nejraději bez sedla. V Andalusii a v Baskicku jsem fotografoval jedny z nejkrásnějších hřebců. Projet se potom na hřbetě tak nádherného koně bez sedla je krásný pocit. Občas jezdím i v sedle do přírody s mými přáteli, když několik dní prší a my čekáme na fotografické počasí. Jinak jezdectví neprovozuji.
