Avenidou Vargas k vítězství

12. 8. 2016 – Brazílie, Amerika

Hanzelka a Zikmund

Tuto neděli poběží ženy v Riu svůj maratonský závod. Schválně, najde se mezi vámi někdo, kdo vydrží se zájmem sledovat celý maraton? Já takovým fanouškem nejsem. Osobně mě nejvíc fascinují televizní komentátoři, kteří se z většinou nezáživného průběhu snaží udělat pro diváka atraktivní podívanou.

Letošní vrchol atletického závodění v Riu si však ujít nenechám a to hned z několika důvodů. Možná vás napadne, kde hledat souvislost mezi antickým během a H+Z, ale nenechte se odradit a pokračujte dál. V knize „Tam za řekou je Argentina“ je kapitolka, která mou pozornost zaujala natolik, že stojí za článek. Autoři se v ní věnují vzniku jedné z nejvýznamnějších dopravních tepen v Riu, a sice Avenidě Vargas. Ulice je pojmenovaná po svém „zakladateli“. Byl jím prezident Getulio Vargas.

Během svého prvního prezidentského působení řešil problémy s vojenskou rozhodností a vědomím podpory armády. Jedním z nich byla nutnost vypořádání se s narůstajícím počtem motorových vozidel v Riu de Janeiru a nedostatečná kapacita zdejších komunikací. Bylo nezbytně nutné korigovat dopravu západo-východním směrem. Na konci třicátých let prostudoval daňová přiznání majitelů domů mezi ulicemi São Pedro a General Camara. Jednalo se celkem o pět set dvacet pět objektů. Poté prosadil zákon, který umožňoval vyvlastnění těchto budov za ceny uvedené finančním úřadům.

Po řadě protestů dal majitelům možnost valorizace cen. Nové ceny byly mnohonásobně vyšší. Do pasti se chytli všichni, včetně katolické církve, která v oblasti vlastnila na čtyřicet budov. Tehdy prezident Vargas přišel se svým geniálním tahem. Všem majitelům, kteří tak vědomě zatajovali skutečnou hodnotu nemovitostí, vyměřil natolik vysoké pokuty, že ve skutečnosti přišli o domy bez náhrady.

Letošní závod maratonců začíná a končí na „stadionu“ Sámbodromo, hlavním dějišti každoročního karnevalu. Pokračuje ulicí prezidenta Vargase na východ, dále ulicí Rio Branco na jih skrz největší park Ria, tj. Aterro do Flamengo až na druhou nejznámější pláž – Botafogo. Odtud je báječný výhled na Cukrovou homoli a případně i sochu Krista Spasitele, ale těžko říct, zda na to budou mít závodníci náladu. Já doufám, že nám režie pohled na ní zprostředkuje. Z pláže se trasa stočí zpět na sever do centra kolem letiště Santos Dumont, muzea Umění až k futuristické stavbě muzea Zítřka (Museu do Amanhã) a zpět oběma nejvýznamnějšími ulicemi do dějiště karnevalu.

Zatím netuším, zda se do Ria někdy vydám, nicméně trasa letošního olympijského maratonu slibuje zajímavou prohlídku města, a proto si ho nenechám ujít. Nehledě na to, že z řešení, které použil prezident Vargas při stavbě Avenide Vargas by mohlo být inspirací, jak zatočit s nepoctivostí.