Není taxi jako taxi

19. 8. 2016 – Brazílie, Amerika

Hanzelka a Zikmund

Minulý pátek došlo v Riu k automobilové nehodě, při které byl smrtelně zraněn trenér německých vodních slalomářů. Je to obrovská tragédie a já si vzpomněla na několik pasáží z knihy H+Z Tam za řekou je Argentina, které se taxikaření a dopravě vůbec v Riu věnují.

Onu nehodu pravděpodobně zavinil řidič taxi, který nezvládl řízení a narazil do betonového hrazení. Ve zprávách je také možné se dočíst, že jak řidič, tak další pasažér vyvázli pouze s lehčími zraněními. (Trenér seděl ve voze nepřipoután bezpečnostním pásem.) Každopádně řidič onoho taxi je známý. Nebylo tomu tak vždy.

Ještě na konci roku 1949 plnily tamější noviny zprávy o nehodách, během kterých zahynulo mnoho osob, a které měly jedno společné. Jejich viníci vždy vzali nohy na ramena, než aby se snažili zabránit dalším nehodám nebo pomoci zraněným. Výsledkem povětšinou byli další mrtví. Nebyla to však zbabělost, co vedlo Rio de Janeirské řidiče k tak podlému chování. V době, kdy H+Z pobývali v Riu, zde platil vskutku neobvyklý zákon. Všichni mu neřekli jinak než „udeř a uteč“. Sami tvůrci jej nazvali zákonem „in flagranti“.

Výsledkem platnosti tohoto právního předpisu bylo, že devadesát devět procent všech viníků dopravní nehody okamžitě uteklo, tedy byli-li schopni pohybu. Policie totiž směla provinilce zatknout pouze v případě, že ho dopadla přímo na místě činu. Ten byl potom držen ve vazbě týdny i měsíce až do konečného vyřešení nehody. Pokud však nebyl chycen na místě a do čtyřiadvaceti hodin se sám přihlásil, byl vyslýchán na svobodě a dokonce mohl i nadále řídit.

Svéráznou kapitolu taxíků v Riu napsali sami taxikáři, respektive řidiči tzv. lotação. Ve své podstatě se jednalo o dálkové taxíky, které nabíraly pasažéry kdekoli na cestě, dokud v nich ještě bylo místo. Sazba na jakoukoli vzdálenost byla jednotná – pět cruzeiros. Do jednoho takového vozu se vešlo až dvanáct cestujících. Většina vozidel byla umně svařená dohromady ze dvou, případně více kusů osobních automobilů. Tento dopravní prostředek z ulic Ria zmizel v roce 1955, kdy byl nahrazen autobusem – mikrobusem, který na rozdíl od běžného zastavil kdekoli na požádání.

Na závěr jsem si nechala takovou raritku. U vstupu do jednoho z podniků na avenidě Rio Branco spatřili H+Z neonový nápis „taxi-girls“. Eskortní servis? Kdepak. Zdejší zákazníci po naleštěných mramorových schodech vstoupili do přepychové tančírny, kde u parketu seděly ve dvou řadách dívky ve večerních róbách. Za poplatek tří cruzeiros a třiceti centávů si mohl příchozí s jednou z nich ve vší počestnosti zatancovat.