Zbytečná dovednost

2. 9. 2016 – Indie, Asie

Hanzelka a Zikmund

Kdo cestuje po světě, potkává se s lidmi. Jsou mezi nimi jednak další cestovatelé, případně krajané a cizinci usídlení za hranicemi svých států, ale hlavně místní. Vzájemná setkání mohou být pro obě strany přínosem, H+Z nevyjímaje. Jedno z takové však pobavilo nejvíce lékaře výpravy Roberta Víta. Doufám, že pobaví i vás.

Jednu ze svých pracovních zastávek na druhé cestě strávili H+Z v Kašmíru na jezeře Dal. Zajímavostí je, že zde byli ubytováni opravdu „na“ jezeře, neboť bydleli, jak je v oblasti obvyklé, na hausbótu. Chvíle, které netrávili psaním, si krátili jak jinak než výlety po okolí. Jedním byl výšlap na místní vrch Šánkaráčárja (Shankaracharya Hill nebo také Gopadari Hill). Tento není zajímavý svou výškou, tyčí se do výšky cca 300 metrů, ale výhledem na jezero a město Šrínagar, ale hlavně chrámem zasvěceným bohu Šivovi.

V hinduismu představuje Šiva důležitého boha, kterému byla svěřena úloha ničitele a obnovitele vesmíru. Šiva je uctíván prostřednictvím lingamu. To je hladký válcovitý kámen umístěný na podstavci. Kámen je vnímán jako symbol energie a ztělesnění boha Šivy. Pro svůj specifický tvar bývá nejčastěji považován za falus. Prostě mužský úd.

Při prohlídce chrámu na vrchu Šánkaráčárja se H+Z setkali s místním profesorem Méhtou. Učitel angličtiny na střední škole studoval v Anglii. Přesto své pravé poslání spatřoval úplně jinde. Pohrdal evropským vnímáním symbolu boha Šivy, tj. jako orgánu k hrubému fyzickému plození. Tvrdil, že pouze osvícením je možné dobrat se pochopení správného významu symboliky lingamu, která leží v oblasti duchovna.

Cestou k dosažení osvícení neměla být pouze meditace, ale hlavně specifická technika, o které pan profesor přednášel a psal již několik let. Technika, která vyžadovala systematický trénink, trpělivost a cvik jazyka. Nejprve je nutné dosáhnout prodloužení a zešpičatění jazyka. Dalším několikaletým ohýbáním nahoru a zpět jazyk navíc potřebně zesílí. Cílem má být proniknutí jazyka „velmi bolestivě“ směrem vzhůru a dozadu blanou, která uzavírá mozek a zadržuje mozkový mok. Jediná jeho kapka způsobí osvícení prudké jako blesk. Tělo potom může existovat měsíce bez potravy a vody. Vyšší účinek má mít mok míšní.

Pan profesor poté, co se svou technikou svěřil, zažil skutečný šok. Lékař československé Oldřich Vít výpravy mu nabídl, že by mu roky cvičení ušetřil. Vzhledem ke své profesi neurologa, pronikal k onomu moku takřka denně. Navrhl tedy návštěvu na hausbótu a odsání několika kapek profesorova mozkomíšního moku, ovšem nikoli jazykem, ale injekční jehlou. K návštěvě nedošlo. Profesor a jeho následovníci odešli bez rozloučení jako ve snách. Aby se technika povedla, bylo by zapotřebí čtvrtmetrového jazyka zakončeného nebozezem…